Historie
José de San Martín (* 25. února, + 17. srpna 1850)
Národní hrdina Argentiny, Chile a Peru.
Argentinský generál, vůdce úspěšného boje za nezávislost proti Španělsku. Spolu se Simónem Bolivarem je považován za jednoho z osvoboditelů španělské jižní Ameriky.
Narodil se v městě Yapeyu – dnes San Martin – v španělské koloniální provincii Corrientes v Argentině. Jeho otec byl španělský úředník. V Madridu navštěvoval vojenskou akademii a v roce 1793 ji ukončil v hodnosti podporučíka. Bojoval se španělskou armádou proti Portuglsku, v Afrických koloniích i proti Napoleónovi při jeho španělské invazi. V roce 1808 se stal podplukovníkem. Roku 1812 opouští španělskou armádu aby se vrátil domů do Argentíny, kde se hned zapojuje do povstání v Bueno Aires.
Již v únoru 1813 vítězí s povstaleckým vojskem nad Španěly v bitvě u San Lorenzo de Parana a pomáhá tím k osvobození Argentiny a Paraguaye. Stává se generálem. V dalším roce převezme velení v horním Peru - dnes Bolívie – a na začátku roku 1817 napadá Španěly v Chile, když se mu podaří vycvičit armádu a převést ji přes Andy. Jeho hlavní město, Santiágo de Chile dobyl, spolu s Bernardem O´Higginsem, 17. března 1818.
Po dalších dvou letech, na lodích s podporou skotského Lorda Cochrana se v roce 1820 přepravil na pobřeží Peru kde dne 6. 12. 1820 porazil Španěly v bitvě u Pisca a Peru, pokládáné za španělskou pevnost, tím dobývá. Odmítl vyjednávat se španělským místokrálem a za půl roku nato dne 12. července 1821 zabírá Limu.
Nezávislost na Španělsku byla deklarována 28. července 1821. (I když poslední bitvy na osvobození celého Peru byly vybojovány až v roce 1824.)
Zde San Martín dokonce zakládá Národní knihovnu, kam věnoval svou sbírku knih. Po setkání se Simonem Bolívaram, 26. července 1822 mu předává vládu a sám se vrátil zpět jako farmář do Mendozi v Argentině a poté r. 1824 do Francie, do Boulogně, s Bolívarovou dcerou Mercdes.
V r. 1880 byly jeho pozůstatky převezeni do Buenos Aiers a uloženy v národní katedrále. Na argentínském bankovce 5 peso je jeho portrét.