Andamanské ostrovy I.

Panika z přeplněných a hlučných ulic indické pevniny se vytratila, najednou jsme necítili smog a prach, neotravovali nás neodbytní chudáci a žebrající děti. Všude vládl klid a pohoda.

Dobrodružství na lodi

Na Andamanské ostrovy se dá dopravit za pár hodin letecky, ale my jsme si nechtěli nechat ujít třídenní indické dobrodružství – plavbu lodí. Pravý indický život se pozná jen ve družné tlačenici s domácími, cestujícími v nejnižších třídách. Čekáme na loď před Shiping Corporation of India v přístavním městě Chennai. Máme ještě čtyři hodiny do odchodu na Andamanské ostrovy. Venku lije, sezóna monzunů se ještě neskončila a všichni pasažéři čekají venku na dešti. Matky s dětmi, staříci s velkými kufry a početné rodiny majetných Indů, chystajících se na dovolenou. Všichni se usmívají a trpělivě čekají bez známky nervozity nebo hněvu.

Do Chennai jsme si přišli rezervovat lodní lístky na prosinec s plánem přečkat sezónu dešťů někde severněji. Rezervace je možná až za tři dny a nám se nechce zůstat v tomto špinavém městě. Tak se náhle rozhodneme, že chceme odplout už dnes. Loď vyplavala krátce před setměním se šestihodinovým zdržením, v Indii porovnatelným s našimi šesti minutami. Pomalu se učíme, že čas tu plyne jinak, pomaleji. Člověk musí bojovat o své místo stejně v autobusu jako na lodi, jinak ho ostatní rozdupají. Toto pravidlo však platí jen potud, dokud se dopravní prostředek nepohne, pak se už všichni usmívají a začnou navazovat přátelské kontakty: Hi, your country? What is your job? Dvě nejčastěji kladené otázky místními lidmi, aby si vás zhruba mohli zařadit do patřičné kasty.

Lístky jsme si koupili do nejlacinější bunk class, třídy buňkového ubytování v nejnižší části lodě. Loď je rozdělena do šesti poschodí. Dolní dvě jsou vyhrazeny pro bunk pasažéry. Po prvním dni se toalety a sprchy ucpou zbytky rýže a jinými nečistotami, pro nás se stávají nepoužitelné, a tak si jako západní turisté můžeme tajně dopřát luxus na vyšších podlažích lodě, určené pro druhou třídu. Rozdíl vidím pouze v menším ucpání tureckých záchodů, šváby mi pod nohama běhají stejnou intenzitou.

Na třetím poschodí se nachází jídelna pro druhou a třetí třídu. Třikrát denně vám tu naloží na talíř rýži s dhálem – pikantní luštěninovou omáčkou, jež se zdá být ostrá i místním, nám už hoří každá buňka na jazyku. Zůstaneme proto u sušenek a čaje, a občas si zajdeme do společenské místnosti pro první a Deluxe třídu, která je útulnější a strava v ní i přijatelnější. Třikrát denně v ní můžeme shlédnout indický film nebo si přečíst časopisy z lodní knihovny. Nejvíce času však trávíme nahoře na palubě s výhledem na nekončící moře. A když máme štěstí, podaří se nám zahlédnout létající ryby nebo i delfíny.

Port Blair

Po třech dnech na lodi jsme konečně doplavali do přístavu PortBlair, jenž je hlavním městem Andamanských ostrovů. Andamanské ostrovy Britové v 19 st. využívali jako trestaneckou kolonii, původně určenou pro zločince z pevniny, a později tu byli vězněni političtí disidenti – bojovníci za svobodu a nezávislost. Město je špinavé, ubytování předražené, a je náročné najít volný pokoj. Nakonec se nám to podaří, rychle vybíháme do města rezervovat si lodní lístky na první z ostrovů, a tím je Havelock. Nakoupíme věci potřebné na přežití v přírodě. David si na trhu vybere mačetu na banány a otvírání kokosových ořechů, lanko a háčky na rybaření, dokupujeme další suroviny na vaření a nesmíme zapomenout na šnorchl s brýlemi. Vyčerpáni se ukládáme do postele, kde nás rychlo uspí omamná vůně ze stoky, tekoucí pod naším oknem.

Havelock

Jako první jsme se rozhodli prozkoumat ostrov Havelock. Ostrov je rozdělen na několik pláží označených čísly. Utábořili jsme se na pláži č. 7, jež byla nejopuštěnější. Přes den šnorchlujeme, rybaříme, sluníme se. Večer se vydáme na půlhodinovou procházku džunglí ke studánce s pitnou vodou a na večeři do místní dháby (lokální jídelny) na výbornou rybu v kari omáčce. Šlapeme zpět a usínáme za duněním moře a zvuků džungle. Po třech dnech kvůli zuřícímu cyklónu opouštíme naše místo a stěhujeme se do chatky z bambusu na pláži č. 5, jež je trošku civilizovanější. Po ostrově jezdí staré autobusové rachotiny bez oken, jež nám poskytují nádherný výhled na život ostrovanů, rýžová políčka, kokosové háje, hrající se děti a podřimující starce. Všichni se s klidem usmívají.

Text: Lucia Šuplatová

Foto: David Trčka

zpět