Angola - země, která povstala z popela I.

Angola se rozkládá na 1,2 milionech km² na jihu střední Afriky, kde dole sousedí s Namibií, na severu s Demokratickou republikou Kongo a Zambií na východě. Západ Angoly lemuje pobřeží s Atlantickým oceánem. Osmnáctimilionová Angola má kvůli množství etnických skupin (Ovimbunduové, Ambunduové, Bakongové, Lunda-Chokweové…) šest oficiálních jazyků (kikongo, chokwe, umbundu, kimbundu, ganguela, kwanyama).

Angola je republikou, v níž je moc koncentrována v rukou prezidenta, kterému slouží guvernéři 18 provincií (Bengo, Benguela, Bié, Cabinda, Cuando Cubango, Cuanza Norte, Cuanza Sul, Cunene, Huambo, Huila, Luanda, Lunda Norte, Lunda Sul, Malanje, Moxico, Namibe, Uíge, Zaire). Právní systém je založen na portugalském a zvykovém právu, ale to je slabé. Soudy jsou aktivní pouze ve 12 z více než 140 samosprávných oblastí.

Země roku 2010 dostala novou ústavu, která umocnila autoritářské vlastnosti režimu, a dělení mocí v praxi moc neplatí, protože otěže třímá prezident, kterým v současnosti je José Eduardo dos Santos.

Čtvrt století trvající občanská válka sesadila Angolu z pozice potravinového prvenství a po hospodářské stagnaci se Angola stala jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik světa s průměrným růstem HDP 20% ročně (2005-2007). Ekonomika země je z 60% tvořena obchodem s diamanty a ropou (vyváží se kolem 2 milionů barelů denně), který tvoří téměř veškerý příjem státu. Přes příznivý hospodářský růst Angola čelí masivním sociálním a ekonomickým problémům. V zemi je vysoká chudoba, sociální nerovnost a korupce. Podle standardů Spojených národů žije v Angole 58% lidí v chudobě ve venkovských oblastech a ve městech 19%. Angola má rovněž velmi špatně financovaný vzdělávací systém, ve kterém mají učitelé velmi nízké platy, sami bývají špatně vzdělaní a děti ne vždy mají možnost docházet do školy kvůli pozemním minám, špatnému zdraví atp., což mimo ostatní faktory stojí za nízkou gramotností osmnácti milionů Angolanů.

Angolané jsou považováni za stoiky, kteří hluboce milují zábavu a hudbu, takže je můžete slyšet téměř všude a mají toho hodně co nabídnout, především kuduro, kizombu, sembu a Tarrachinhu.

Dějiny

Předtím, než území Angoly kolonizovali Portugalci, existovalo zde několik státních útvarů, z nichž nejznámější je království Kongo. Jeho srdce se nacházelo v severozápadní Angole, ale jeho území zasahovalo do dnešní Demokratické republiky Kongo, Konga  (Brazzaville) a jižního Gabonu. Království mělo obchodní styky s dalšími státními útvary.

Když území kolonizovali koncem 15. století Portugalci, Angola se stala spojnicí evropského obchodu s Indií a jihovýchodní Asií. Roku 1575 portugalský mořeplavec a objevitel založil Luandu jako „Sao Paulo de Loanda“, kterou z počátku obývalo sto rodin a čtyři sta vojáků. Dalším portugalským osídlením byla Benguela, která byla původně postavena v roce 1587 jako pevnost, ale roku 1617 se rozrostla v důležité město. Spolu s několika dalšími osadami se stala dveřmi pro obchod s otroky. Evropští obchodníci také vyváželi domácí zboží na pobřeží Afriky, kde ho měnili za otroky. Otroci bývali portugalskými obchodníky odváženi do Brazílie, kde poté pracovali na plantážích. Tato nedobrovolná imigrace Afričanů pokračovala až do první poloviny 19. století. V 17. století proběhla válka Portugalska s Holandskem, během níž ve 40. letech Holanďané okupovali Luandu, avšak roku 1650 flotila pod velením Salvadora de Sá navrátila portugalské nadvládě její původní hranice.

Příště: dokončení angolské historie a angolská města

Text: Maxim Kucer

Foto: Wikimedia Commons - Paulo César Santos (foto 2, foto 3, foto 4, foto 5)