Antarktida - království ledu a sněhu II.

Celkově je Antarktida kontinentem s vysokou nadmořskou výškou, protože průměrná výška povrchu nad úrovní moře převyšuje 2000 metrů a ve středu kontinentu dosahuje 4000 metrů. Značná část této výšky je v podstatě stálou ledovcovou pokrývkou pevniny. Pouze 0,3 % pevniny, tzn. kolem 40 tis. km² je bez ledu a to převážně v západní Antarktidě a také na Transantarktických horách. Transantarktické hory, protínající téměř celou pevninu, dělí Antarktidu na dva díly – západní a východní Antarktidu. Tyto dvě části mají různý původ a dokonce geologickou strukturu. Ve východní části pevniny se nachází vysoké plato, největší vyvýšenina ledového povrchu 4100 metrů nad úrovní moře.

Západní část je skupinou hornatých ostrovů spojených mezi sebou ledem. Antarktické Andy se nacházejí na pacifickém pobřeží, jejich výška převyšuje 4000 m. Ovšem nejvyšší bod kontinentu Vinson Massif na hřebeni Sentinel v pohoří Ellsworth dosahuje výšky 4892 m n. m. Kromě toho se v západní Antarktidě nachází nejhlubší místo celé pevniny – Bentleyův příkop, který je zaplněn ledem. Jeho hloubka dosahuje 2555 metrů.

Rostlinný a živočišný svět

Nehledě na to, že prakticky celý kontinent je pokrytý ledem, ve vodách kolem něj je dostatek potravy v podobě rostlin a bezobratlovců, kterými se živí velké populace ryb, tučňáků, mořských ptáků, tuleňů nebo velryb. Antarktické živé organismy se odlišují od podobných organismů v tropických nebo mírných vodách celou řadou aspektů, například velkým trupem, pomalým růstem nebo malým počtem druhů. Navíc jsou překvapivě dobře přizpůsobeny drsnému prostředí, ve kterém žijí. Ryby například v krvi produkují speciální bílkoviny, které účinkuji jako přírodní prostředek proti zamrzání.

Na Antarktidě lze spatřit mechy, lišejníky, houby, z bezobratlých pak želvušky, vířníky nebo různé druhy hmyzu. V méně chladných oblastech na severozápadě kontinentu existují místa s trochou travnatého porostu. Na Antarktidě je také mnoho jezer, ve kterých se skrývají neobvyklé mikroorganismy včetně vázcných druhů řas, mikrobů a bičíkovců.
Téměř 75 z 80 až 100 druhů antarktických hlubinných ryb patří ke skupině Nototheniiformes, většina z nich jsou pomalé s velkými hlavami a kuželovitými těly. Tyto ryby se nejčastěji vyskytují ve velkých množstvích v pobřežních vodách.
Krakatice a chobotnice mají pro antarktický ekosystém velký význam, protože jsou zdrojem potravy pro velryby, tuleně, tučňáky, mořské ptáky a ryby. Například velryby z jižní polokoule každoročně spotřebovávají kolem 50 millionu tun krakatic, což představuje přibližně 75% běžného ročního lovu krakatic na světě.

V Antarktidě nenaleznete suchozemské savce ani sladkovodní ryby, nicméně každé jaro se pobřeží Antarktidy probouzí návratem milionů mořských ptáků. S jejich příletem nastává konec dlouhé a temné polární zimy. Nejdříve se dostavují tučňáci kroužkoví, kteří absolvují občas až 59 km než dosáhnou svých hnízdišť. Potom z otevřeného moře přilétají buřňáci a jespáci a většina z těchto druhů ptáků se vrací na stejná místa rok co rok. Když je to nutné, ptáci nejdříve čistí místa od sněhu a potom si zřizují hnízda. Většina mořských ptáků hnízdí mezi skalami.

Počet ptáků kolem skalnatého břehu a pobřežních ostrovů se odhaduje na sto milionů, přičemž jsou mezi nimi nejvíce zastoupeni tučňáci kroužkoví, další tři druhy tučňáků, několik druhů buřňáků, jespáci, racci a rybáci. Je zajímavé, že tučňáci představují přibližně 85% z celkového počtu všech ptáků.
Délka trupu většiny tučňáků je 60-70 cm, ale vyskytují se také větší. Největším tučňákem je tučňák císařský, který má výšku kolem jednoho metru a váhu až 41 kg. Tučňáci hnízdí v početných koloniích s počtem okolo 80 tisíc jedinců. Většina ptáků si staví hnízda z kamenů, do hnízd snáší jedno nebo dvě vejce.

Protože na Antarktidě pokryté ledem a sněhem nelze najít potravu, musejí si ji tučňáci získávat v moři, což jim zabírá většinu jejich času. Tučňáci jsou však prvotřídní plavci, kteří se dokáží potápět do velké hloubky, například v případě tučňáka císařského je to až 250 metrů. Jejich nohy a ocas fungují jako kormidlo a ploutve je pohánějí kupředu. Nejběžnější potravou tučňáků jsou drobné ryby a krily, které každý loví pro sebe. 

Krily jsou malí mořští korýši, velcí přibližně pět centimetrů. Kril je hlavní potravou pro velryby nebo tučňáky a také pro různé druhy tuleňů. V zimě se růst řas a krilů zastavuje a na jaře se opět zrychluje. V tomto období se během tání ledu dostává do živin více světla a dochází ke vzniku jarního květu – zbarvení vod do zelena.

Text: Maxim Kucer

Foto: Wikipedia.org - Dave Pape, Mtpaley, Joe Mastroianni, Vincent van Zeijst, Avenue