Bolívie, Samaipata - klidná vesnička
Článek vám přináší:
Na terminálu v Sucre se k nám seběhne asi šest různých prodejců lístků a začínají se překřikovat, aniž by věděli kam vlastně jedeme. Ten nejhlasitější křičí, že má lehátkový bus a druhý dopravce, stojící po jeho pravé ruce, má jen sedačky. Další se přidá do hlasitého dohadování, že má v autobuse záchod a prvního hlasitého muže haní, že v jeho autobusu toaleta není.
Když se dozví, kam jedeme, dohadují se, kdo nás tam doveze levněji. Zvolíme jednoho levnějšího se záchodem, který vyjíždí později večer (abychom byli nad ránem v Samaipatě), a odcházíme s ním pro jízdenky. S chlápkem od tiketů, s řidičem a posléze i s mužem, co nakládá zavazadla, se domlouvám, že nás vyhodí v Samaipatě, ať nedává krosny moc hluboko. Autobus je nakonec bez slibovaného záchodu, což mi ani tak nevadí, ale když se probudím v půl šesté ráno a vidím na GPS, že jsme asi 30 kilometrů za Samaipatou, tak nevěřím vlastním očím. Řidič odpovídající krčícími rameny to nijak neřeší. Celé dopoledne se pak ze Santa Cruz dostáváme 120 km zpět do Samaipaty.
Samaipata je vesnička ležící v zalesněné krajině ve výšce necelých 1 650 m n. m. a za ten hektický návrat ze Santa Cruz stála. Nachází se v jižní části Bolívie v předhoří Cordellery Oriental, v provincii Florida. V Samaipatě žije zhruba pět tisíc lidí, je to tedy velice poklidná vesnička s jedním náměstím, kde stojí sluneční hodiny a mezi stromy poletují papoušci. Mezi nízkými budovami v centru vykukuje bílá věž malého béžového kostela. Večer je tady konečně tepleji než v předchozích místech Bolívie, tak se dá i sedět a procházet se po setmění venku. Vesnice je známá předinckým archeologických nalezištěm El Fuerte, které leží nedaleko nad Samaipatou. Další zajímavostí v okolí je blízká vesnice La Higuera, kde byl zabit Che Guevara a je tady po něm pojmenovaná i stezka.
První den obcházíme přilehlé okolí vesničky. V plánu je jít kolem místí zoo (připomíná spíše odchytovou a chovnou stanici pro psy), pak skrze údolí a návrat z okolního hřebene k vinařství 1750.
Plán nám nabourá jeden z faktů, že si nedávno někdo koupil pozemek, postavil si tam dům, oplotil jej a uzavřel tak přístup k původnímu chodníku, který tudy vedl. Bohužel i to se zde děje. Vesnice Samaipata je totiž nyní pod tlakem nových zahraničních přistěhovalců, kteří si zde staví nové domy, restaurace, hotely apod. Naštěstí jsme tady v začátku tohoto boomu, ale jsem zvědavý, jak to tady bude vypadat v budoucnu.
K vinařství 1750 (název dle nadmořské výšky, ve kterém réva roste) dojdeme rovnou po silnici od Samaipaty a letmo si projdeme vinohrádek. Je zde zhruba deset let stará budova na výrobu vína a vevnitř to vypadá moc pěkně a moderně. Produkce místního vína je kolem stotisíce litrů za sezonu. Vyrábějí zde bílé, růžové i červené víno, ale všechna jsou suchá.
Pan vinař, který šel zrovna na oběd, nás odchytne mezi keři révy, rychle provede svým vinařstvím a něco málo prozradí. Ukáže nám výrobnu a druhy vín, které zde stáčí. Nad vinařstvím leží Resort Pueblito, kam nás vinař posílá. Je to ale jen hotelový komplex několika bílých staveb, kterým přezdívají „Pueblito“ (vesnička). Vstup je zpoplatněn deseti boliviany, což příliš nechápu a jen mě napadá, zda se tam dostanu zdarma, když se jdu zeptat na cenu hotelu.
Nad vesnicí je vršek, odkud je krásný výhled na Samaipatu v údolí a na okolní zalesněné kopce. Je to jeden z posledních zvlněných záchvěvů And. Od velehor jsme již daleko a pojedeme ještě o pár desítek kilometrů dál do města Santa Cruz, které leží v prachu na rovině. Po třech nocích strávených zde se odpočatí přesuneme do Santa Cruz, což je již suché, horké a prašné velkoměsto. Samaipatu by šlo nazvat moderní vesnicí díky restauracím, fast foodům a hotelům, ale zachovává si svůj vesnický charakter. Snad tento příval cizinců, hledajících zde nový život, příliš neponičí původní ráz této klidné vesničky.
GPS: 18°10'33.9"S 63°52'32.0"W
Text a foto: Tomáš Novák
Diskuze u článku (0) |