Bosna a Hercegovina, Mostar – na vlastní pěst
Let je krátký a příjemný. Když si jdeme vyzvednout předem zarezervované auto (stánky půjčoven se nacházejí hned v hlavní hale letiště), vše je vyřízeno během necelé čtvrt hodinky a my vyrážíme na nejdelší úsek naší cesty – do hlavního města Hercegoviny. Zde je opravdu důležité zdůraznit, že ač je cesta z Tuzly do Mostaru dlouhá 235 km, opravdu není reálné se tam dostat za dvě tři hodinky, jak jsme tomu zvyklí z domova. Celá Bosna a Hercegovina je často až nesmyslně pokryta nejrůznějšími omezeními rychlosti.
Neustále se zde střídají značky s maximální povolenou rychlostí 20 až 70 km/hod a vyšší rychlost opravdu nečekejte. V celé zemi se nacházejí asi pouze dva krátké úseky dálnice, kde je povolená rychlost stejně jako u nás. My na cestě projíždíme jedním z nich, který začíná v Sarajevu a vede právě směrem na Mostar.
Úsek je placený (v celém státě se dá ale platit všude i eury). Další část je jako vlastně celá země stále ve výstavbě. Po válce se zde vše staví a obnovuje – domy, silnice, turistická místa, všude dochází k obrovským změnám. Je třeba dát si na to opravdu pozor a před odjezdem pořídit co nejaktuálnější mapu. GPS navigace zde fungují spíše výjimečně. Místní řidiči omezení rychlosti prakticky ignorují, což nám je ale po celou dobu pobytu opravdu záhadnou, jelikož policejní kontroly zde stojí doslova na každém rohu a aktivně zastavují, koho jen lze. My si zde však úplně s místní policií zahrávat nechceme, a tak nás čeká více jak pětihodinová cesta, která je však zpříjemněna okolní krajinou.
V Mostaru se ubytováváme v apartmánu Deni, který se nachází přibližně 300 m od starého města, pouze parkování a cesta autem je zde kvůli úzkým uličkám více než adrenalinová. Prakticky okamžitě vyrážíme do centra, kam stačí jen seběhnout staré schody vedoucí okolo hřbitova a mešity. V Bosně a Hercegovině se snoubí několik kultur, proto je zde veliké zastoupení islámu a zároveň i judaismu, pravoslaví či katolicismu. Na břehu azurově zbarvené řeky Neretvy stojí Koski Mehmed-pašova mešita, ze které je snad nejkrásnější výhled na Starý most (Stari most).
Určitě doporučuji, abyste vystoupali až nahoru, protože výhled je naprosto pohádkový. Nás už jen napadá, jak je jen možné, že město stále není přeplněné turisty. Toto místo je prostě jedinečné. Na nádvoří pod mešitou stojí kašna, kde je možné se osvěžit pitnou a velice chutnou vodou. Obdobných kašen je v zemi několik. Vedle mešity se nachází tržnice Tepa, kde lze zakoupit místní suroviny, všude okolo pak míjíme plno restaurací a krámků s nejrůznějšími suvenýry. Jako krásné místo k odpočinku a doplnění sil se nabízí terasa restaurace Kuluk, ze které je nádherný výhled na Starý most, avšak jídlo zde bohužel opravdu doporučit nelze.
Ulicí Mala Tepa a Kujundžiluk se tedy dostáváme až k několikrát zmíněnému symbolu města – ke Starému mostu. Původní most stál až do 9. listopadu 1993, kdy byl během války ostřelováním zničen. Avšak roku 2004 byly díky dotacím ze zahraničí dokončeny opravy a most byl zrekonstruován původním kamenem. Právem je také součástí světového dědictví UNESCO.
Přešli jsme most, osvěžili se v ledové Neretvě a pokračujeme až ke Křivému mostu, který je miniaturou slavnějšího Starého mostu. Odtud přecházíme až k majestátnímu katolickému kostelu sv. Petra a Pavla, jehož vnitřek je v rekonstrukci. Přes řeku se poté dostáváme k další slavné osmanské stavbě – Karadjoz-begově mešitě z roku 1557.
GPS: 43°20'14.6"N 17°48'52.3"E
Text a foto: Veronika Schubertová
Diskuze u článku (1) |
Vložit nový příspěvek
- MostarNick 23.9.2017, 14:23Mostar jsem navštívila již několikrát. Poprvé hned po válce v devadesátých letech. tenkrát jsem se prošla po prozatimním dřevěném mostě přes Neretvu. Za dva roky již byl opravený Stari most. Mostar je krásné město a určitě stojí za návstěvu.