Bosna a Hercegovina, Sarajevo – hlavní město
Sarajevo je situováno v údolí řeky Miljacky, která protéká hornatou krajinou, kde nejvyšší vrchol Treskavica zaujímá výšku 2 088 m n. m. Výstavba budov se proto rozpíná i po strmých stráních, mezi kterými jsou úzké silničky s obrovským převýšením. Jízda autem je zde opravdu adrenalinová. Určitě nelze doporučit pro nejisté řidiče nebo začátečníky, serpentiny lze často vyjet jen s nejnižším zařazením, přičemž ani v nejužších uličkách nebývají jednosměrky, tudíž je velmi reálné, že právě zdolaný úsek bude nutné vycouvat a dát tak přednost protijedoucímu řidiči.
Auto necháváme na placeném parkovišti v centru hned vedle řeky. Cena je variabilní dle doby stání, ale nikterak přemrštěná. Mimo placené parkoviště je poměrně těžké najít místo, v celém Sarajevu je opravdu málo prostoru, jelikož vše je téměř na centimetry nahuštěno na sobě. Jen pár kroků od parkoviště vstupujeme na most Šeher z 16. století. Po pravé straně po proudu Miljacky stojí zdejší barevná radnice, která patří k nejkrásnějším stavbám celého Sarajeva. Na původních plánech stavby radnice pracoval i český architekt Karel Pařík. Na její architektuře lze znatelně spatřit vliv islámské kultury z Egypta a Španělska. Přibližně půl kilometru od této radnice byl zavražděn arcivévoda František Ferdinand při atentátu roku 1914. Radnice sloužila také jako knihovna, a to až do roku 1992, kdy požár vzniklý z ostřelování zničil na 600 000 knih. Radnice byla poté obnovena. Na druhé straně řeky se pak nachází Dům vzdoru a čtvrť Alifakovac, která je známá především svým starým hřbitovem.
My se však vydáváme po ulici Telali do hlavní obchodní části města – Baščaršiji. Tato část města začala vznikat již koncem 15. století, největšího rozmachu však dosáhla ve století šestnáctém. Provozovalo se tu na 80 druhů řemesel, jejichž typické dílny můžeme v Sarajevu spatřit ještě dnes. Turisté zde mohou ochutnat tradiční pokrmy a nápoje či nakoupit některý z orientálních suvenýrů. V centru Baščaršije stojí fontána Sebilj, která pochází z roku 1753. Po požáru v roce 1852 byla přebudována podle vzoru istanbulské fontány. Teče zde pitná voda. Již od fontány lze pohodlně vidět Baščaršijskou mešitu, která však není přístupná turistům.
Uličkami Baščaršiji procházíme kolem budovy Muzea Sarajeva až k osmanskému hostinci pro obchodníky Morića Han z roku 1551. Nyní dvůr tehdejšího hostince slouží jako kavárna a interiér pak zaujímají orientální obchůdky se suvenýry. Pokračujeme k 30 m vysoké hodinové věži, jejíž čas je měřen tradičně osmansky – od západu slunce, což je pro muslimské modlitby probíhající pětkrát denně zásadní. Vedle hodinové věže se nachází Gazi Husrev-begova mešita, která patří k nejkrásnějším ve městě.
Kolem židovské synagogy z roku 1581 se dostáváme k největší novorománsko-novorenesanční církevní památce celého státu – ke katedrále srdce Ježíšova.
Na katedrále opět pracoval český architekt Karel Pařík (mimo jiné v Sarajevu působili i další čeští architekti – Karel Pánek, Josef Pospíšil a František Blažek). Přecházíme k budově městské tržnice, až se dostáváme na ulici Maršála Tita, kde se nachází Věčný oheň (Vječna vatra). Oheň zde hoří jako památka válečných obětí již od roku 1946. Cestou ještě míjíme jednu z tzv. Sarajevských růží, což je místo, kde byl střelou vytvořen kráter a pak zalit červeným betonem. Růže připomínají padlé civilisty během bosenské války. Cestou zpět na parkoviště ještě obdivujeme Císařskou mešitu, která se nachází na druhém břehu řeky.
Sarajevo nabízí ještě mnohem více než pouze okruh, kterým jsme se vydali my. V horkých letních měsících je město však plné prachu a smogu, což nás odradilo udělat si ještě delší prohlídku. Pokud však čas dovolí a máte zájem proniknout více do historie, vyčleňte si na Sarajevo raději dva dny.
GPS: 43°51'31.4"N 18°25'37.8"E
Text a foto: Veronika Schubertová
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek