Bwindi Orphans aneb jak Česko pomáhá v Ugandě - VIDEO
Nezisková organizace Bwindi Orphans, jejíž hlavní činností je adopce dětí na dálku, uspořádala v muzeu v Čelákovicích výstavu fotografií Michala Příhody „Uganda v obrazech“ a také přednášku, která její návštěvníky měla zasvětit do nesnází života obyvatel vnitrozemského státu černého kontinentu. Součástí výstavy, která potrvá do 19. února, je i dlouhodobý projekt „Korálky do dálky“.
Doreen a memento
Kateřina Andrlová působí jako absolutně vyrovnaná a duševně silná žena. To v její hlavě se zrodil nápad s názvem Bwindi Orphans (sirotci z Bwindi). Nenápadně prochází mezi ručně vyráběnými košíky a korálky, které v Kampale, hlavním městě Ugandy, dělala žena jménem Doreen. Bylo jí 25 let a jen pár dní po vernisáži výstavy v Čelákovicích zemřela.
O to víc alarmující je její vzkaz v podobě papírových korálků, které si teď Češi kupují. „Výrobky, které prodáváme, jsou od jedné paní, která bydlí v Kampale a se svou matkou utekla kvůli občanské válce v severní Ugandě. Živí to jí i její rodinu,“ vypravuje Andrlová, ve dnech, kdy netuší, že zdravotní stav Doreen, se zřejmě rapidně zhoršil. Smrt Doreen zasáhla všechny, kteří se na projektu podílí. „Korálkům do dálky“ chybí hlavní postava.
Kateřina Andrlová, zakladatelka projektu, dobře ví, co život v Africe obnáší a také to, že byť její pomoc může někomu připomínat kapku v moři, má obrovský význam. Případ Doreen je už teď jen mementem. Pro všechny, kteří na projektu pracují, ale velmi silným.
Uganda od východu k západu
Organizace se primárně zaměřuje na děti a jejich vzdělání. Právě to by mohlo být klíčové pro další generace obyvatel Ugandy. Bwindi Orphans se podařilo najít adoptivní rodiče bezmála dvěma stům dětem ze dvou vesnic západního a východního cípu Ugandy – Buhoma a Soroti.
„Já jsem do toho přišla tak, že ty děti oslovily mě,“ vzpomíná Andrlová na doby, kdy v Africe pracovala jako průvodkyně. „Trávila jsem hodně času v Ugandě právě ve vesnici, z které pochází děti, které jsme do projektu přijali. Tenkrát se stala taková nepříjemnost, že je vyhodili ze školy a bylo jasné, že ve studiu nemůžou pokračovat a tak přišly za mnou a ptaly se, jestli jim nemůžu nějak pomoct. Bylo hrozně těžký říct, že nemůžu, a tehdy jsem si vlastně uvědomila, že můžu,“ pokračuje ve vzpomínání Andrlová.
„Tenkrát šlo o 15 dětí, tak jsem si řekla, že je udám svým kamarádkám a rodině, a tou školou je nějak protlačíme. A co se stalo potom? Kdykoliv se někdo zmínil a pochlubil svým malým adoptovaným černouškem, přišli další a ptali se, jestli nemáme ještě nějaké děti k adopci. A takhle to celé začalo a fungovalo ještě celé dva roky. Pak jsme si řekli, že tomu musíme dát formu,“ líčí začátky Kateřina Andrlová, stojící u fotografie malého afrického chlapce se smutnýma černýma očima.
Blízký vztah na dálku
Zakladatelka projektu také popisuje, jak důležitá je v její práci adresnost. „My se ale snažíme vybudovat osobní vztah mezi sponzorem nebo adoptivním rodičem - jak chcete, a konkrétním dítětem.“ Pak záleží už jen na nich, jak často jsou v kontaktu. Některé děti si emailem nebo dopisem dovedou říct o spoustu věcí, jiné zůstávají nesmělé. „Tím, že do toho nevstupujeme, nás zvlášť ty svéráznější děti vůči našim „klientům“ dostávají do trapných situací. Na druhé straně ale nic nechceme barvit na růžovo. Prostě taková je realita," usmívá se Kateřina Andrlová.
Adoptivní rodiče jsou hned od začátku srozuměni s tím, kolik co stojí a co všechno děti ke studiu potřebují. Na základě toho se pak můžou rozhodnout, jestli svému svěřenci dopřejí i nějakou drobnost navíc. Nejde tedy o žádnou masovou sbírku, ze které by se vybudovala infrastruktura obce, ale spíš o mravenčí práci, kde jsou ale časem vidět výsledky.
„Školní docházka na základní škole stojí 4750 korun na rok a v tom je vše – školní potřeby, zdravotní péče, obědy, uniformy a předepsané boty. Na střední škole je to 8500 korun, protože střední školy ty jsou vesměs internátní,“ líčí podrobnosti Andrlová.
Stejně jako v Česku, tak i v Ugandě fungují dva hlavní sektory vzdělávání – státní a soukromé školy. Školní docházka je tam ale o dva roky delší, tzn. 11 let. Pro adoptivní rodiče je to tedy dlouhodobý závazek. Bwindi Orphans se snaží podporovat děti na soukromých školách, které jsou dražší. Kromě toho dětem shání oblečení na volný čas a pokrývá i náklady na zdravotní péči. Dospělým pak pomáhá s drobným byznysem.
Foto: Alena Samková - Bwindi Orphans
Text/video: Klára Svobodová
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek