Černá Hora: Divoká krása II. – Tivat, živé město zálivu

Letní čtení vám přináší:

Tivat leží ve stejnojmenné (Tivatský záliv) části zálivu Kotorské boky a má 11 000 obyvatel. Díky vybudované infrastruktuře, hlavně mezinárodnímu letišti, je významným turistickým letoviskem s množstvím hotelů a malých kostelíků. Městečko je obklopeno bujnou vegetací od palem, oleandrů, přes kaktusy, až po husté křovinaté porosty a smíšené lesy. Okolí dotváří mohutné Dinárské pohoří z jedné strany a záliv ze strany druhé.

Příjezd do ráje?

Po příjezdu na místo našeho ubytování jsme byli sice trochu unaveni, ale plni očekávání, co nám město, tak velmi v katalozích cestovních kanceláří preferované, nabídne. Na úvod nás přivítal velmi milý personál hotelu a řeknu vám, že i dost pěkný, tedy alespoň jeho ženská část. Přivítali nás pozdravem: "Dobro došli" známým i ze sousedního Chorvatska. Po ubytování a krátkém odpočinku na pokoji jsme se vybrali na pobřeží zálivu. Byl to mírný šok, na který jsme však byli cestovkou předem upozorněni. Celé pobřeží u hotelu bylo totiž lemované ošklivými šedými betonovými panely, na kterých vylehávali rekreanti i místní obyvatelé. Nám se tu ležet nechtělo, a proto jsme se po nábřeží vydali směrem do centra.

Mediteránské městečko
Již po pár desítkách metrů dál šedé panely vystřídala pěkná kamenitá pláž, na které jsme našli mnoho krásných mušlí. Když už jsme měli plné kapsy, naše cesta pokračovala dál. Těsně u centra města jsme procházeli parkem, který nás zaujal četnými cizokrajnými rostlinami. Jak jsme se později dočetli, přivezli je námořníci z tropických zemí. Tivat je přístavním městem. Je to cítit na každém kroku. Najdete zde vojenskou námořní základnu, pozůstatky přístavní obranné architektury, malé rybářské člunky lemující pobřeží, jakož i velké výletní lodě či luxusní jachty převážně ruských milionářů. A právě vliv Rusů na město je patrný všude. Místy jsme měli pocit, že ruština je mateřský jazyk Černohorců. No vraťme se zpět k městu. Centrum je vlastně jedna obrovská promenáda plná laviček na sezení obklopená bílými hotely v mediteránském stylu. Každých pár metrů se nacházejí stánky se suvenýry a občerstvením. Samozřejmostí jsou i restaurace, které jsou buď součástí přízemí hotelů, nebo se doslova vlní na moři v přistavených a předělaných lodích.

   
Do města jsme přišli v podvečer, ještě za světla. Z takzvaného rušného centra zde nebylo nic. Ulice byly více méně prázdné, jediné čeho zde bylo opravdu dost, byli psi. Takové množství toulavých psů, ale velmi milých, jsme ještě neviděli. Nikoho neobtěžovali, dokonce bychom řekli, že dotvářely místní kolorit. Rozhodli jsme se tedy počkat, trošku zklamaní z "prázdných" ulic, alespoň na západ slunce. A řekneme vám, stálo to zato! Atmosféra zapadající oranžovožluté ohnivé koule u moře byla nepopsatelná. Když jsme procitli, pro našince z nevídaného pohledu, nevěřili jsme vlastním očím. Jak švihnutím proutku se celá promenáda zaplnila neuvěřitelným množstvím lidí, jako kdyby tu dávali něco zadarmo. Městečko ožilo hudbou, vůněmi a velmi příjemnou atmosférou. Butiky byly rozsvícené blýskavými žárovkami a lákaly, dokonce přímo vyzývali rekreanty k nakupování. My jsme odolali a raději jsme dali přednost posezení v místním baru.

 
Na závěr mi nedá nevzpomenout ještě dva postřehy z cesty do centra města. Pokud bychom chtěli využít místní dopravu, museli bychom najít zastávky, které fungují na znamení. Nepodařilo se! Tedy až na jednu. Byla jí "autobusové nádraží", která se pro nás stala jakýmsi výchozím bodem pro výlety do okolí. Druhou dopravní zajímavostí bylo troubení aut. Při střetu dvou obcházejícich se aut řidiči na sebe vždy zatroubili na pozdrav a tento neobvyklý počin dělali i na těch nejrušnějších křižovatkách. Bylo to místy až komické, ale pro nás to znamenalo jedinečný akustický zážitek.

V nejbližším pokračování našeho seriálu navštívíme klenot Kotorské boky, město Kotor se všudypřítomným středověkým nádechem, které je zapsáno i do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

GPS: 42°25'45.3"N 18°41'50.2"E (Tivat)

Text a foto: Oskar Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová