Cesta severní Indií XI.
22. den (pátek 27.2. 2009)
A je to tady – poslední den v Indii. Vstáváme asi v půl osmé a šup na snídani. Poslední banana pancake, poslední lemon tea a poslední cola ze skleněné lahve. Házíme na sebe batohy a jdeme si domluvit první a zároveň taky poslední jízdu Ambassadorem na letiště. Shluk řidičů, jenž se kolem nás velmi rychle utvoří nadhazuje cenu 500 rupií, s úsměvem odpovídáme, že pojedeme nejvíce za tři stovky. Za tu dobu co jsme tu, máme tyhle kšeftaře přečtené a víme tedy, že za naší cenu odjedeme, bude to jen otázka času. Někteří už nabízejí za 400 minivan, my trváme na jízdě Ambassadorem. Poslední nabídka je prý 350. Nandáváme si batohy na záda na znamení odchodu a jen jak se otočíme, slyšíme „ok, ok, three hundred“ - no vida jak to jde.
Přijíždíme na letiště, ve 12:55 by to mělo letět do Londýna. Předpokládáme zpoždění a předpokládáme správně – zpoždění je tentokrát cca 1 hodina. Utrácím poslední rupie za jídlo a pití, v duty free shopech berou pouze dolary a rozměnit si tu nelze. Po zběžné kontrole usedáme do letadla a vzlétáme. Po zkušenostech s indickými vlaky a autobusy a čekáním vůbec, je pro nás 8,5 hodiny v letadle naprosté nic. K večeři máme na výběr indické jídlo, dávám ovšem přednost druhé možnosti, evropskému – kuře s rýží. Dalo by se říci: uteklo to jako voda. Díky zpoždění čekáme na Heathrow jenom 2-3 hodiny a po přesunu na příslušný terminál a gate slyšíme zase češtinu…
Závěrem
Indie představuje naprosto odlišnou kulturu, než je ta naše, evropská. Lidé (z drtivé většiny pobožní) tu žijí pomale plynoucím a líným životem, ze dne na den. Horních několik tisíc si může dovolit „evropský“ způsob života, který zde představuje velký luxus. Většina obyvatel spadá do nižší střední nebo chudé vrstvy. Turisté pro ně představují jeden z nejdůležitějších (nejvýnosnějších) zdrojů obživy – každý se vás tu bude snažit nalákat do svého obchůdku, něco vám prodat, zprostředkovat vám nějakou službu, dohodit ubytování v hotelu a tak dále a tak dále. Na to se připravte - hlavně psychicky - ze začátku vám to bude lézt hodně na nervy, ale po čase si pravděpodobně zvyknete. Ve městech se domluvíte anglicky, základní fráze místní zvládají, v nejhorším případě pomůže papír s tužkou. Smlouvání je samozřejmostí – smlouvá se o všem. Města jsou prašná a většinu z nich pokrývá šedá vrstva smogu. Naproti tomu přírodní krajina, například tu, kterou jsme poznali my, u hranic s Nepálem (a výhledem na Himaláje) je naprosto úchvatná. Ideální pro treking. Na slovo „hygiena“ víceméně zapomeňte, časem si zvyknete a splynete s davem, jak se říká. Z bezpečnostního hlediska vám v Indii nic nehrozí, v nejhorším případě budete okradeni o nějakou tu drobnost, ale pokud zlodějům nedáte šanci a budete mít své věci pod dohledem, nemáte se čeho bát. Skoro vše, co turista na své cestě Indií potřebuje, se tu dá za rozumné peníze koupit (včetně spacáků, batohů, obuvi, apod.). Obecně je tu zatím poměrně levno, ale postupem času ceny rostou. Oběd nebo večeři tu seženete v místní restauraci za 15-30 Kč, ubytování v průměrném hotelu kolem 50 Kč za noc (bude záležet také na vašich smlouvcích schopnostech J). Vstupné, které zaplatíte za shlédnutí známých památek je pro cizince několikanásobně dražší než pro místní, ale pořád je to poměrně levné. Co se týče cestování dopravními prostředky po Indii, zjednodušeně, existují v podstatě dvě možnosti – levnější a pomalejší (vlaky a autobusy) nebo dražší a rychlejší (vnitrostátní lety). Při výběru té první budete mít více zážitků, ale také stresu a méně času. Druhá možnost představuje větší finanční náklady (15-ti denní neomezený vnitrostátní „letecký pas“ vyjde cca na 500 až 550 USD), ale ušetříte spoustu času. Výběr záleží jenom na vás… Suma sumárum lze cestu do Indie jenom doporučit, určitě budete mít na co vzpomínat!
Text a foto: Jakub Štantejský
Související články:
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek