Chorvatsko, národní park Krka – koupání pod vodopádem

Z Šibeniku je to asi jen 30 kilometrů, takže se ani nenadějeme a už vystupujeme na parkovišti, kde hned nasedáme do autobusu, který během sezony vozí turisty na začátek naučné stezky. Všude jsou dřevěné lávky a chodníčky, procházíme se vlastně po vodě... Ihned vás obklopí zeleň, tu a tam zahlédneme krásného motýla, a když se zaposloucháme, krom šplouchání vody slyšíme i štěbetání ptáků. Oblast patří k vůbec nejvzácnějším ornitologickým oblastem v Evropě.

Soustava vodopádů vznikla na stejnojmenné řece Krka, jež pramení pod vrchem Krševac. Dravá řeka protéká krasovou krajinou a než se dostane k soustavě vodopádů, urazí poměrně dlouhou cestu. Už na jejím horním toku je mnoho peřejí, prodírá se soutěskami a i zde jsou její součástí travertinové kaskády. Za svůj vzhled a malebnost vděčí vápenci. Dinárský kras je na vápenec bohatý, ale jen málokde uvidíte vodopády podobné těm zdejším. Řeka Krka jich má celkem sedm.

My se projdeme částí zvanou Skradinské vodopády. Kousek od stanoviště autobusů zahýbáme doprava a po dřevěných chodníčcích se proplétáme mezi peřejemi. Cesta není náročná. Výhledy jsou závislé na období, někdy bujná zeleň nedovolí vše důkladněji prozkoumat. Klesáme dolů po schodech a za chvíli už ho vidíme v plné kráse. Vodopád Skradinski buk je největším magnetem. Rychle odložit věci a opatrně do vody. Pravda, je poněkud studená, ale to vůbec nevadí. Proud nám pomáhá v pohybu, takže doplavat pod slap není problém.

Než se řeka dostane až sem, musí překonat 17 bariér na trase dlouhé necelý kilometr. Jednotlivá patra jsou různě široká a voda padá až do hloubky 45 metrů. Nejlépe si vodopád vychutnáte, když stojíte na jeho pravé straně, tzn. při cestě vzhůru směr vodní mlýn.

Koupel byla velmi příjemná a po krátké pauze pokračujeme druhou částí okruhu. Zastavujeme na vyhlídkách a fotoaparát nezahálí. Asi v polovině stoupání si můžete prohlédnout zbytky původní hydroelektrárny. Představte si, že byla druhou hydroelektrárnou na světě, ta první byla spuštěna na Niagaře v r. 1895. Tato byla spuštěna jen několik dnů po ní. Šibenik tak mohl využívat elektrickou energii mnohem dříve než jiná evropská města.

Ještě jednu zastávku si neodpustíme – rekonstruovaný vodní mlýn. Starý kamenný domek skrývá mnohá překvapení. Uvnitř najdete mlýnské kameny, které se používaly k mletí obilí a kukuřice (jsou funkční, můžete i vyzkoušet). Proutěné košíky, vybavení starověké kuchyně, kovárna, lidové kroje, tkané koberce, to vše je součástí expozice. Nejvíc mě ale nadchla pračka – kamenná nádrž, kam je přiváděna voda, která vytváří vír.

Naučná stezka zde končí. Dlužno říct, že není jedinou možností, jak si užít národní park. Máte-li více času, udělejte si výlet lodí na ostrov Visovac, navštivte františkánský klášter Matky milostivé a kostel Panny Marie Visovacké. Můžete zvolit výlet k vodopádu Roški slap nebo si dopřejte nádhernou podívanou na vodopád Manojlovac, třetí nejvyšší a podle mnohých nejkrásnější na řece Krka. Od roku 2011 je opět přístupná stezka s vyhlídkou na vodopád.

GPS: (Skradinski buk) 43°48'20.0"N 15°57'48.4"E

Text a foto: Magdaléna Radostová