Čína, Na studiích: Li-ťiang – jídlo, suvenýry a turisté
Publikováno: 12.12.2015
Z ticha chrámu skrytého v jedné z uliček Li-ťiangu jsme opět vykročili mezi davy turistů. Většinu z nich tvořili Číňané, kteří se radostně vrhali na veškeré pochutiny – hlohem v cukrové polevě počínaje a obrovskými opékanými kostmi konče.
Chvíli jsme nevěřícně pozorovali, jak se opékají celá hnízda nejrůznějšího hmyzu i jednotlivé výstavní kousky napíchané na špejlích, ale nenašli jsme dost odvahy to vyzkoušet. Stejně tak jsme se příliš nehrnuli do jízdy na konících, kteří postávali na náměstíčku a čekali, který turista pocítí touhu se na nich projet.
Nás lákaly především roztodivné suvenýry. Přívěsky, náramky, náhrdelníky a další a další věci, o jejichž existenci jsme neměli ani ponětí, ale jakmile jsme je spatřili, museli jsme je mít. Jediné, co nás drželo při zdravém rozumu, byl fakt, že nás za pár dní čekala cesta letadlem zpátky do Pekingu. Nesměli jsme překročit limit ani nacpat batohy ostrými věcmi, jako byly například spony do vlasů, od kterých se dámská část naší posádky odmítala odloučit.
Když jsme se odtrhli od suvenýrů a porozhlédli se ještě po městečku, uvědomili jsme si, že město nemá hradby, což je přinejmenším s podivem. K tomuto faktu se váže zajímavý příběh. Li-ťiang byl více než půl tisíciletí pod správou rodiny, jejíž příjmení se zapisuje čínským znakem Mu 木. Pokud bychom tento znak umístili mezi městské zdi, vznikl by znak kchun 困, který znamená „potíže, těžkosti“. A protože staří Číňané (a nejenom oni) byli nadmíru pověrčiví, raději neriskovali a město nikdy žádnými zdmi neobehnali, aby nepřivolali neštěstí.
Nakolik je tohle povídání pravdivé, nedokážu říci. Jestli však něco pravdou je, pak to, že Li-ťiang je závislý na vodě. Voda je jeho krví – ať už se jedná o tůni Černého draka (Chei-lung-tchan 黑龙潭), nebo nespočet potůčků a kanálů, které město protínají jako jeho tepny. Na každém kroku narazíte na vrby a v městečku byste napočítali prý na tři sta padesát mostů a můstků, z nichž některé byly postaveny ještě za císařských dynastií Ming 明 (1368–1644) a Čching 清 (1644–1911). S vodou ostatně místní zacházejí velmi důmyslně. Na každém potůčku vybudují tři tůňky – první slouží k pití, druhá k omývání zeleniny a ovoce a třetí (nejspodnější) na praní prádla.
Nastal však čas se s Li-ťiangem rozloučit. Ještě naposledy jsme si prohlédli střechy, jejichž fotografie jsou v kalendářích po celém světě, ještě jsme se prošli kolem stánků se všemi těmi cetkami i krásnými rukodělnými suvenýry. V hostelu se nám kupodivu nic neztratilo (kdo by také kradl pár kousků oblečení) a my se mohli pomalu vydat na další cestu, tentokrát už zpátky do Pekingu.
GPS: 26°52'24.0"N 100°13'35.2"E
Text a foto: Hana Bašová
Vložit nový příspěvekČína-Na studiích:Li-ťiang-jídlo,suvenýry a turisté
Opět hezký a zajímavý článek!
Pisatelku známkuji velkou jedničkou s velikou hvězdičkou !!
Souvisejicí články
Publikováno: 2.1.2016
Pokračovat z rozcestí směrem do kopce jsme zvládli na jedničku. Procházeli jsme místní vesničkou, někteří si nás prohlíželi, jiní tu očividně turisty potkávali, a tak nám jenom zamávali na pozdrav. Když jsme došli na další rozcestí, zeď už se před námi začínala rýsovat. A na křižovatce se pro změnu rýsoval malý obchůdek, který kupodivu ani nebyl předražený, takže jsme doplnili zásoby vody. A také cukru v podobě nanuků. Pokud existuje závislost na nanucích, v Číně jsem jí zaručeně trpěla.
Publikováno: 23.11.2020
Haikou Volcanic Cluster Global Geopark (雷琼世界地质公园) je první přírodní vulkanické muzeum Číny a je jedním z nejzajímavějších destinací na ostrově Hainan. Na rozloze 110 čtverečních kilometrů můžete najít přes čtyřicet kráterů a jeskyní, které jsou propojené nádhernými zahradami. Tento objekt je zařazen mezi památky UNESCO.
Publikováno: 9.1.2016
Výlet na Velkou čínskou zeď jsme ve zdraví a s úžasnými zážitky měli za sebou a teď už nás kromě zábavy čekaly také přípravy na odjezd. Já a B. jsme měli plné ruce práce s balením. Ukázalo se, že sbalit rok života v Číně do jednoho kufru není záležitost na jedno odpoledne. Odvedla jsem proto T. a P. do jejich hostelu a ponechala je osudu.
Publikováno: 16.1.2016
Hodiny zbývající holkám (a vlastně i nám) do odjezdu už se daly celkem pohodlně spočítat, ale přece jsme se rozhodli využít je, co to půjde, a i přes neuvěřitelné horko z Pekingu prozkoumat maximum.
Publikováno: 30.1.2016
A bylo to tady – den odjezdu pro nás i pro T. s P. Holky se pomalu chystaly jít k letadlu, zatímco já a B. jsme měli ještě pár chvil, než opět opustíme území Číny. Jak už to bývá, před očima nám běžely všechny – především ty hezké – zážitky, které se nám při ročním pobytu a následném cestování přihodily. A napadalo nás také, že teď už se i T. s P. budou potýkat s všudypřítomnými dotazy ohledně Číny.
Publikováno: 13.2.2016
Při svém druhém studijním pobytu v Číně jsem už byla samozřejmě o něco málo chytřejší než při tom prvním. A vlastně i před tím prvním jsem si vyslechla mnoho rad od starších spolužáků. „Snaž se moc nepoužívat látkové kapesníky.“ „Hlavně nezapichuj hůlky do jídla.“
Publikováno: 20.2.2016
Odjezd už byl otázkou minut. T. a P. odlétaly do Čech, já a B. jsme už měli sbaleno do Vietnamu, kde nás čekalo další dobrodružství. Vzpomínání už bylo celkem dost a T. s P. vypadaly vcelku unaveně – měsíc cestování po Číně může dát zabrat. Mnozí sice tvrdí, že je kulturní šok nepotkal, ale Čína přece jenom není úplně stejná jako Evropa.
Publikováno: 6.2.2016
Když jsme se na letišti s B. zamysleli nad všemi předsudky, kterými se zaobírají naši čeští kamarádi, uvědomili jsme si, že ani ti čínští nejsou tak úplně bez zkreslených představ o naší kultuře.
Publikováno: 18.3.2020
Dnes vám přinášíme trošku netradiční článek o cestování, ve kterém se zaměříme na onemocnění COVID-19 vyvolávající smutek, strach a paniku ve více než 150 zemích či autonomních oblastech světa.
Publikováno: 16.5.2017
Už jsem vám ukázal, že Hong Kong se pyšní stovkami mrakodrapů a obrovským bohatstvím. U moderny to ale naštěstí nekončí. Pokud budete pozorní, všimnete si i spousty detailů. Detailů, které mnohem častěji povedou k Asii než k naší západní kultuře.
Publikováno: 9.5.2017
Když jsem se několika lidí ptal, jak se jim líbilo v Hong Kongu, nikdo mi nebyl schopný konkrétně odpovědět. Říkali, že to bylo úžasné, hodně silné, intenzivní nebo divné. Po týdnu, který jsem v jednom z nejdůležitějších přístavů světa strávil, jsem na tom podobně. Dokážu ale říct, že Hong Kong je plný kontrastů, paradoxů a rozhodně stojí za návštěvu.
Publikováno: 19.12.2015
Po několikatýdenním cestování nás čekal návrat do Pekingu. Byl to zvláštní pocit. Po půl roce stráveném v hlavním městě nám s B. tak trochu připadalo, že se vracíme „domů“. Z Li-ťiangu 丽江 jsme se vlakem dopravili do Kchun-mingu 昆明, hlavního města provincie Jün-nan 云南, kde jsme strávili ještě několik dní. Letenky jsme kupovali narychlo, protože jsme pořád čekali, že ještě zlevní, takže byl nakonec zázrak, že se nám je vůbec podařilo sehnat.
Publikováno: 5.12.2015
Li-ťiang 丽江, městečko v jihočínské provincii Jün-nan 云南, má pověst pohádkové země s čistou oblohou, svěžím vzduchem a úchvatnou krajinou. To všechno skutečně Li-ťiang splňuje – a ještě něco navíc. V dnešní době je rájem – rájem pro turisty. Pokud zaplatíte osmdesát jüanů vstupné do historického centra, kromě neodbytných prodavačů už vám nic nebrání v průzkumu.
Publikováno: 28.11.2015
Odjezd ze soutěsky Tygřího skoku jsme téměř zázrakem ve zdraví přežili a čekal nás Li-ťiang 丽江. Podruhé. Musím přiznat, že ačkoliv jsme to nikdo neřekl nahlas, nijak zvlášť jsme se do toho města netěšili. Náš pobyt před pár dny nám totiž tak nějak bohatě stačil. Bydleli jsme sice díky mé vynalézavosti hned u jezera La-š'-chaj 拉市海, ale rozhodně to nebyla žádná výhra. Mimo jiné proto, že jsme si vůbec neprohlédli historické centrum, část Li-ťiangu, kvůli které sem všichni jezdí.
Publikováno: 31.10.2015
V malinkém domácím hostelu poblíž soutěsky Tygřího skoku (Chu-tchiao sia 虎跳峡) jsme spali spánkem spravedlivých. Hned po našem příjezdu jsme se byli podívat na běsnící řeku Ťin-ša 金沙, kterou v jejím nejužším bodě údajně přeskočil tygr, a pohyb na nezvykle čerstvém vzduchu nás zcela úspěšně udolal. I tak jsme však druhý den ráno vstali časně, abychom si z terasy vychutnali pohled na sluneční paprsky, které nesměle prostupovaly ranním oparem.
Publikováno: 1.8.2015
Kchun-ming 昆明 nás probudil podmračenou oblohou a lehounkým cvakáním dešťových kapek na okno. Nezdálo se, že by se počasí chystalo umoudřit, a tak jsme oblékli pláštěnky a vydali se vstříc dobrodružstvím.
Publikováno: 10.10.2015
Už v minulém článku jsem tak trochu začala vyprávění o jezeru La-š'-chaj 拉市海, ke kterému jsme se chtěli vypravit. Jezero se rozkládá při jižním úpatí Sněžné hory nefritového draka (čínsky Jü-lung süe-šan 玉龙雪山) v nadmořské výšce přes 2 400 metrů, jeho plocha činí asi 5 330 hektarů. Dříve tudy vedla stará koňská čajová stezka, velmi důležitým artiklem byl chuťově výrazný čaj pchu-er 普洱. Dnes je jezero hnízdištěm téměř šedesáti druhů ptáků – v zimě se jich tu slétne na třicet tisíc. Nejlepším časem na jejich pozorování je prý prosinec.
Publikováno: 11.4.2015
Jsem jedna z těch, kteří si nákupy zkrátka asi neumí užít. Mám většinou pocit, že bych čas věnovaný hledání něčeho, co nakonec stejně často nenajdu, mohla využít daleko efektivněji. A když už se odhodlám a do obchodů vyrazím, potřebuju čas.
Publikováno: 11.7.2015
Konečně jsme seděli v autobuse. Sice jsme si museli pár jüanů připlatit, ale zato se nám nebývalou měrou zvýšila pravděpodobnost, že se dostaneme do Si-čchangu 西昌 včas, abychom stihli další navazující vlak ještě dál na jih.
Publikováno: 12.9.2015
Ta-li 大理 je městečko etnika Pai 白. Na první pohled je patrný jiný ráz, než je tomu u chanských 汉 (tj. etnicky čínských) měst. Poté, co jsme se ubytovali, jsme procházeli uličkami kolem našeho hostelu. Nějakým zázrakem se nám povedlo ubytovat v místě, kde jsme nepotkávali ani zahraniční, ani čínské turisty – to byla opravdu příjemná změna.
Publikováno: 13.6.2015
V Si-anu 西安 nám zbýval poslední den. Na večer už jsme totiž měli koupené lístky – ne do opery, ale na noční vlak do mého milovaného Čcheng-tu 成都.
Publikováno: 14.11.2015
Z našeho nevinného výletu k vodopádům se stala má noční můra. Koníci stojící přes uzounkou pěšinku nad hlubokým srázem byli oproti vodopádu přes cestu ještě vlastně úplně neškodní. Jakmile jsem se dostala přes obě tyto překážky na druhou stranu, před očima se mi objevil pan domácí a jeho nadšené instrukce, kudy jít za dalšími vodopády. A protože cesta vedla k našemu hostelu jenom jedna, musela jsem se psychicky připravovat na další a další vodopády.
Publikováno: 14.2.2015
Po rozloučení se se Su-čou 苏州 nás vlak unášel dál do slavné Šanghaje 上海. Šanghaj je dnes jménem, které se vybaví snad každému, zeptáte-li se na nějaké čínské město. Dříve to však bývala malá rybářská vesnička.
Publikováno: 14.3.2015
Ještě než jsem se vydala do Číny, na všelijakých reklamních plakátech jsem si všímala podivných, většinou kruhovitých budov, a nechápala jsem, proč někdo něco takového vůbec stavěl nebo dokonce ještě staví.
Publikováno: 15.8.2015
Když jsme sedali do autobusu, abychom se od vesnice jün-nanských národnostních menšin (čínsky Jün-nan min-cu cchun 云南民族村) dostali bez placení zbytečných poplatků k jezeru Tien-čch‘ 滇池, určitě jsme to nemysleli zle. Jenom jsme v tom horku měli už dost toho, jak se z nás kdekdo snažil vymámit peníze pro nic za nic.
Publikováno: 16.5.2015
Peking, město našeho ročního studijního pobytu, nepřivítal holky právě nejvlídněji. Ale ani přes všechny překážky, které nám postavil do cesty, jsme si nenechali zkazit náladu a řekli jsme si, že se na památky, na které se během prvních pár dnů nedostalo, podíváme před odletem. S případnými nezdary bylo ostatně v našem velkolepém bojovém cestovním plánu počítáno.
Publikováno: 17.1.2015
V období Vánoc a Nového roku snad každý alespoň na chvilku zavzpomíná, jaký byl loňský rok, jak a s kým Vánoce trávil a jaké to bylo. I mně to nedalo a pohled na šedivé ulice beze sněhu mi připomněl mé první Vánoce mimo domov. Vánoce v Čcheng-tu 成都.
Publikováno: 17.10.2015
Z Li-ťiangu 丽江, malého a turisticky velmi známého jihočínského městečka, jsme odjížděli vcelku rádi. Trochu nás tížilo pomyšlení, že se do našeho hostelu budeme muset na zpáteční cestě vrátit, ale rozhodli jsme se hodit starosti za hlavu a těšit se na další dobrodružství.
Publikováno: 18.4.2015
Nebylo to tak dávno, co jsem sedala do letadla směr Helsinky a přemýšlela, kde strávím noc před letem do Pekingu. Najednou jsem zjistila, že se můj pobyt v Číně kvapem blíží ke konci. A byla to jedna z těch chvil, kdy jsem se zkrátka neubránila troše té nostalgie a vzpomínání.
Publikováno: 18.7.2015
Stáli jsme v Si-čchangu 西昌 u okénka na výdej vlakových lístků a nechali si zopakovat zprávu o tom, že lístky si vyzvednout nemůžeme, můžeme je pouze vrátit a pokusit se koupit jiné – na vlak, který neprojíždí trasou, kde se zřítil svah. Když paní ukázala na nekonečnou frontu, měli jsme chuť sbalit svých pět švestek a vydat se do naší další destinace, Kchun-mingu 昆明, pěšky. Naštěstí jsme ještě zůstali chvíli stát.
Publikováno: 19.9.2015
V Ta-li 大理, městečku ležícím v jihočínské provincii Jün-nan 云南, jsme se snad každý den našeho pobytu probouzeli do chladného slunečného rána. Oproti rozpáleným uspěchaným velkoměstům to byla příjemná změna. Tady jsme najednou získali spoustu životního prostoru a nemuseli jsme neustále uhýbat před motorkáři, cyklisty s různými náklady, zuřivými řidiči aut a autobusů a dalšími a dalšími nástrahami.
Publikováno: 2.5.2015
Konec června byl ve znamení odjezdů. Už od května mi postupně odjížděli spolužáci. Blížilo se totiž zkouškové období a ti, kteří nepotřebovali žádná potvrzení o studiu a složených zkouškách zkrátka sbalili kufry a nasedli na letadlo. Další už do školy nechodili, protože jim přijeli na návštěvu příbuzní a kamarádi. Koleje postupně osiřely.
Publikováno: 20.6.2015
Náš odjezd ze Si-anu 西安 se nezadržitelně blížil. Nezbývalo, než se i s batohy přesunout městským autobusem na vlakové nádraží. Potud to bylo celkem jednoduché...
Publikováno: 21.11.2015
Den odjezdu z horského ráje nadešel. Měli jsme však ještě volné dopoledne, a tak jsme se vydali na poslední průzkumnou procházku. Nemířili jsme už nikam daleko, jenom do sousedství.
Publikováno: 21.2.2015
Po krušném příjezdu do Chang-čou 杭州 nás čekal nabitý program. Hned zrána jsme se tedy vydali na průzkum, abychom zjistili, kde to vůbec jsme a jak se dostaneme k našemu dalšímu cíli – vesničce Lung-ťing 龙井, proslulé čajovými plantážemi.
Publikováno: 21.3.2015
Náš pobyt v Jün-jung-jao 云永谣 začal poměrně netradičně pohřbem, kterého se zúčastnila valná část místních – někteří přímo v průvodu, jiní je zpovzdálí sledovali. Za chvíli ale práskání ustalo, hudba utichla a o všem mohly vyprávět pouze ulice plné červených papírků po třaskavinách.
Publikováno: 22.8.2015
Další den jsme vstávali celí nadšení. Chystali jsme se totiž objevit tajemný chrám, který tak trochu připomínal Bradavice z Harryho Pottera. Na žádné internetové diskuzi se totiž neshodli ani dva lidé na instrukcích, jak se k chrámu dostat, ale každý z nich byl přesvědčený, že kromě jeho návodu žádná jiná cesta neexistuje.
Publikováno: 23.5.2015
Chrám Osmi nesmrtelných (Pa sien an 八仙庵) je největší taoistický chrám v Si-anu 西安. Když jsme se rozhodovali, na kterou památku vyrazíme nejdříve, byl celkem jasnou volbou.
Publikováno: 24.1.2015
V Pekingu nebylo špatně, ale jednou za čas se člověku zkrátka zachtělo pryč. Kamkoliv. Blížily se prázdniny kolem prvního máje a my už dávno zapomněli, jak šílené je cestovat, když mají volno i ostatní. Dlužno ale také říct, že jsme byli zase o něco chytřejší – naučili jsme se kupovat vlakové jízdenky na internetu.
Publikováno: 24.10.2015
Ačkoliv se zdálo, že nějaký balvan na nás cestou do hostelu zkrátka spadnout musí, řidič nás dovezl v naprostém pořádku a ještě jsme zvládli viset z okýnek a fotit okolní krajinu, jako by to byla jediná příležitost. Během několika následujících dnů jsme však zjistili, že toho místa se snad skutečně nelze nabažit...
Publikováno: 25.4.2015
... cožpak to není radostné? Už v jednom z minulých článků jsem neodolala a ocitovala první větu z Konfuciových Hovorů. Abych byla upřímná, měla jsem ji na mysli velmi často. Před mým odjezdem do Číny se mě ptal snad každý druhý: „A to za tebou budu moct přijet? To víš, když už tam budeš, tak nebudu muset shánět průvodce...“
Publikováno: 25.7.2015
Tak jsme konečně po všech těch peripetiích dorazili do Kchun-mingu 昆明, hlavního města jihočínské provincie Jün-nan 云南. Moji kamarádi mi o Kchun-mingu hodně vyprávěli, není proto divu, že jsem se sem těšila.
Publikováno: 26.9.2015
Nastal čas odjezdu z městečka Ta-li 大理, kde se nám ani po pár dnech nepřestalo líbit. Rozloučili jsme se s pohostinnou paní domácí, jejím tatínkem i jejich obřím štěnětem, naložili batohy na záda a vydali se k zastávce autobusu.
Publikováno: 27.6.2015
V Čcheng-tu 成都 jsme navštívili místa, o kterých už tu byla řeč v minulých článcích. Já si užívala nostalgii, ostatní členové naší výpravy zase příjemné počasí – většinu času jemně pršelo, takže nebylo takové horko, jaké tou dobou v Čcheng-tu obyčejně bývá.
Publikováno: 28.2.2015
Z vesničky Lung-ťing 龙井 jsme se vraceli mírně rozladění. Zase nám dotěrná paní připomněla, že jsme v Číně stále turisté – a s obličejem, který mám, pro mnoho Číňanů turista zkrátka navždy budu.
Publikováno: 28.3.2015
Při našem pátrání po tchu-lou 土楼 jsme se po chvíli snažení dostali úplně mimo turisticky atraktivní vesnici, kde neúnavně vyhrávala hudba. Čínští turisté se vesele fotili v nejrůznějším tradičním i netradičním oblečení půjčeném za nehorázné sumy. Kolem nás najednou všechno utichlo a my se po uzounké cestičce dostávali blíž k místním kopcům.
Publikováno: 29.8.2015
Hned další den ráno jsme se vyzbrojeni tlustými rýžovými plackami s výbornou náplní podruhé chystali na výpravu k Bambusovému chrámu (Čchiung-ču-s'筇竹寺). Abychom to neměli tak jednoduché, obloha se zakabonila a opět začalo pršet. A autobus nejel a nejel. Nejely ani autobusy další.
Publikováno: 3.10.2015
Návštěvu jihočínského městečka Li-ťiang 丽江 jsme nezačali právě ideálně. Díky mé snaze bydlet „mezi místními“ jsme mezi nimi bydleli možná až příliš. Od samotného historického centra jsme byli vzdáleni dobrou půlhodinu jízdy autem a k našemu hostelu nejelo ani taxi, natož pravidelný linkový autobus. Hostitelka byla – mírně řečeno – nepříliš pohostinná a do toho všeho pršelo, jako kdyby měl přijít konec světa.
Publikováno: 3.1.2015
Když jste v Číně na studiích a chcete toho zkusit ještě víc, než se naučíte v klasických kurzech, můžete se poptat po kurzech volitelných. Univerzity jich většinou nabízí spoustu. Od nejrůznějších sportů přes přednášky o literatuře nebo reáliích až po kurzy kaligrafie nebo místního dialektu.
Publikováno: 30.5.2015
„To je něco, co musíte vidět!“
„Určitě to stojí za to!“
„Je to div světa.“
Publikováno: 31.1.2015
Po všech informacích, které jsme od našich učitelů i kamarádů o Su-čou 苏州 získali, kdo by se sem netěšil! "Nahoře je ráj, dole jsou Su-čou a Chang-čou," (čínsky Šang jou tchien-tchang, sia jou Su-Chang 上有天堂,下有苏杭) znělo nám v uších, když jsme nasedali na zelená městská kola a proplétali se úzkými uličkami kolem našeho hostelu, zastavěné všemožnými stánky, které přímo lákaly k zastavení (alespoň většina z nich). Ale su-čouské speciality nám neutečou.
Publikováno: 4.10.2014
Jak jsem si při průzkumném zájezdu do kampusu slíbila, tak jsem také splnila. Na začátku září jsem společně se všemi svými zavazadly naklusala opět do svého budoucího kampusu.
Publikováno: 4.4.2015
Náš výlet za slavnými tchu-lou 土楼 dopadl dobře. Objevila se tajemná dodávka, která nakonec vůbec nebyla tajemná. Nasedli čínští turisté a nasedli jsme i my, protože nám u kasy objektu řekli, že poslední autobus už dávno odjel a řidič dodávky nám stejně dá nejlepší cenu.
Publikováno: 5.9.2015
Po několika dnech strávených v Kchun-mingu 昆明 nastal čas, abychom se z „města věčného jara“ vydali dál. Naším dalším cílem bylo o poznání menší městečko Ta-li 大理 v jihočínské provincii Jün-nan 云南 (stejně jako Kchun-ming, hlavní město této provincie).
Publikováno: 4.7.2015
Celé tohle vyprávění, které začíná už v minulém článku, se postupem času stalo jednou z našich nejoblíbenějších historek. Zkrátka – povídání o tom, jak jsme jeli z Čcheng-tu 成都 do Čcheng-tu.
Publikováno: 6.6.2015
Terakotová armáda v Si-anu 西安 nás sice zaujala, ale rozhodně to nebylo jediné téma toho dne. Byli jsme dost možná trochu zklamaní všemi těmi lidmi, které jsme tam potkali. Ať už to byli senzacechtiví turisté nebo ziskuchtiví obchodníci. Nemluvě o nemalém vstupném... Ani na dobré jídlo jsme nikde v okolí nenarazili, a tak jsme snědli jen něco málo a nasedli na autobus zpátky do města.
Publikováno: 7.11.2015
Zdálo se, že probouzet se do horských rán naplněných příjemným oparem se nám nikdy nemůže omrzet. V našem hostelu jsme spali už několikátou noc a při každé snídani na terase pod horskými štíty jsme dumali, jestli jsou i místní pořád tak okouzleni.
Publikováno: 7.2.2015
Při návratu na hostel jsme byli rozhodnuti vstát brzy ráno, vyšplhat se na střechu a začít den pohledem na ranní Su-čou 苏州. Hned při zvonění budíku jsme se za ten nápad začali proklínat. Ale protože jsme jeden před druhým nechtěli ztratit tvář, vyškrábali jsme se z teplých peřin a zamířili na střechu.
Publikováno: 7.3.2015
Když jsme brzy ráno vystrčili nos do ulice, zjistili jsme, že to tam skutečně žije. Bagr vytrvale boural jeden z domků a ostatní se čile věnovali své práci, jako by se nechumelilo. Trochu rozmrzele jsme se snažili ochránit svou snídani před všudypřítomným prachem a rozhodnutí bylo jasné – dostaňme se odsud pro dnešek co nejdál!