ČR, Krkonoše: Sněžka - výstup na nejvyšší českou horu z Pece

Na českou nejvyšší horu, jejíž výšku 1602 metrů zná snad každý školák, vede opravdu nespočet cest. Ať už se na dlouhý pochod vydáte od východu z Pomezních bud, z jihu od Pece či západu od Špindlerova Mlýna, vždy se Vám za přívětivého počasí otevřou neskutečné výhledy do okolní krajiny, ostatní tisícovky či polského podhůří. Vždy je na co koukat a je jedno, zda-li putujete v zimě či v létě. Sněžka se stala i cílem naší první letošní výpravy. I když existují i kratší trasy, zvolili jsme si relativně populární hřebenovou stezku přes Richterovu chatu, Výrovku a Luční boudu. Tedy jakousi trasu jihozápadní. V dopoledních hodinách vycházíme z Pece, okolo architektonického paskvilu jménem hotel Horizont, směr Velká pláň a dále po cestě k hotelu Děvín, který je na nějaký čas poslední občerstvovací stanicí. Odtud již široká cesta nabírá úctyhodné stoupání, které se v některých partiích pohybuje na hranici 20%, které dá na více jak čtyřech kilometrech zabrat. Neměnná lesní scenérie a nekonečná silnice strmě stoupající kamsi do dáli, ale to nás však nemůže odradit a jistota panoramatických vyhlídek přeci jen za nějaké to úsilí taky stojí. Cesta se pomalu rovná a zanedlouho se již ocitáme na louce u Richterovi boudy (1206 m n.m.). Zde doporučuji krátkou zastávku, ale opravdu jen na jedno malé, jelikož to horší některé nesportovce spíše ještě čeká. Od Richterovky již vede zelená značka KČT, která nás zhruba po necelých dvou kilometrech prudšího stoupání vyvede na vytoužené hřebeny. Kdo první uvidí chatu Výrovka (1368 m n.m.) má napůl vyhráno. Výrovka, nebo také lidově Vejrovka, stojí již od 18. století na významné křižovatce turistických tras mezi Pecí, Špindlerovým Mlýnem, Luční boudou, Západní planinou, Vrchlabím a mnoha dalšími výchozími i průchozími body hlavních krkonošských tahů k nejvyšší hoře. Původní přístřešek, později bouda a noclehárna doznala za více jak 100 let své existence mnoho změn. Současnou podobu jí dal začátkem 90. let až architekt Vokatý, mj. autor pražské Sazka arény. Po krátké regenerační zastávce ale opět vyrážíme doprava, směrem k již dobře rozeznatelné Luční hoře, která prozatím zakrývá hlavní hřeben Sněžky. Táhlé úbočí druhé nejvyšší české hory (1555 metrů) sice opět vezme něco z našich sil, ale nádherné rozhledy do široké krajiny východních Krkonoš vše vynahrazují.

Červená značka nás zanedlouho poté provede sedlem, oddělujícím druhou a třetí nejvyšší českou horou, kterou je napravo od stezky, klenoucí se Studniční hora, s výškou 1554 metrů. Je zajímavé, jak v této nadmořské výšce vypadají oba vrcholy, čnící jen několik desítek metrů nad náhorní plošinou, vlastně nenápadně. Naopak více než nápadně se před námi vypíná hřeben samotné Sněžky, který nám však stíní mohutná stavba Luční boudy. Její historie je také neméně zajímavá. V místě, této vůbec nejstarší hřebenové chaty Krkonoš, stálo skromné hospodářské stavení již v roce 1625, jak ukázal nalezený základní kámen během rozsáhlejší přestavby v roce 1869, kdy zde stál i menší mlýn. Stavení, mlýn i hospodářství několikrát vyhořeli, aby se posléze opět obnovila tradice turistické ubytovny. Během druhé světové války se o její obnovu po posledním požáru z roku 38 nejvíce zasadil říšský Wermacht, jemuž horská usedlost sloužila jako výcvikový komplex pro školení radistek, mládeže Hitlerjugend a vybraných bojových jednotek, jimž drsná krajina náhorní plošiny skýtala dostatečný prostor pro nácvik boje v severských oblastech a na východní frontě. V té době doznala Luční bouda značného rozkvětu i rozšíření, jednak co do kapacity, tak do hospodářského využití. Během druhé poloviny 20. století byl dominantním správcem tělovýchovný svaz, který zde pořádal především zimní výcviky a kurzy mládeže. V Devadesátých létech zde měl hlavní stan Klub českých turistů, který vystřídal soukromý majitel. V té době musela být bouda i na dva roky uzavřena pro značně dezolátní stav. Od roku 2004 se pak rodí projekt horského hotelu, s kapacitou 150 lůžek a zajímavým kulturním programem, zahrnujícím občasné koncerty domácích hvězd, které jsou však trnem v oku ochráncům cenné fauny a flóry okolního KRNAPu. Na Luční boudě funguje i minipivovar, jehož produktem je speciální pivo Paroháč a to hned v několika verzích. Dalším lákadlem je pak wellness s tradiční finskou saunou, posilovnou, vířivkou a dokonce i s pivní lázní!

Přenocujeme a ráno se vydáme na již nedalekou Sněžku.      

Text: Jan Chaloupka

Foto: archiv autora