ČR, Krušné hory: Kovářská, vápenka Háj, Měděnec

Kousek stranou od hlavní silnice z Loučné pod Klínovcem do Vejprt leží pozoruhodný městys Kovářská. Procházka po okolí vám zaprvé umožní užít krušnohorské výhledy a zadruhé objevíte mnohé místní pozoruhodnosti, o nichž často turistické bedekry mlčí. Doporučuji vydat se do Kovářské po zelené turistické značce od Loučné. Kousek od místa, kde značka opouští silnici se totiž nachází lesem krytá nádherná zřícenina nejstarší vápenky u nás – Háj.

Jde o mimořádné technické dílo z první poloviny 19. století, dochované jsou dvě polygonální šachtové pece a torza obslužných staveb. Za vápenkou v lomu se těžil dolomitický vápenec. I tato památka se stala součástí souboru kandidujícího na zápis do seznamu UNESCO.

Cesta do Kovářské vás povede kolem pustnoucího nádraží a staré Kallovy vily, která připomíná Antonína Kallu, majitele slavné továrny na výrobu rybích konzerv, jež byla po desetiletí hlavním zdrojem obživy místních obyvatel.

V centru obce stojí nepřehlédnutelná zakonzervovaná zřícenina uhelny. Svou početnou skupinu fanoušků přitahuje Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím (11. 9. 1944 v Kovářské).

Z Kovářské je jen skok na Měděnec. Vsaďte se, že vám bude jeho silueta povědomá. Kopec Mědník s kruhovou kaplí a její špičatou střechou tvoří pozadí v mlze se rozhlížejícímu majoru Zemanovi vždy pod úvodními titulky každého dílu. Majora spláchly dějiny, kaple je však barokní, zasvěcená Neposkvrněnému početí Panny Marie a korunuje vrch, provrtaný neuvěřitelným počtem sedmdesáti kratších i dlouhých štol z 15. až 19. století. Podzemí je v současnosti přístupné dvěma historickými štolami (Marie Pomocná a Země zaslíbená), kde jsou dobře patrné stopy po tzv. krušení, které dalo jméno celému pohoří. Spočívalo v narušování dolované horniny ohněm.

Jen nenápadný pomníček připomíná, že zde také stával ústav sociální péče pro nezletilá mentálně postižená děvčata, který roku 1984 za temných okolností vyhořel. Osudy ústavu a zúčastněných osob se staly předlohou filmu Filipa Renče „Requiem pro panenku“.

Z hor se nejspíš budete spouštět do civilizace přes Horní Halži, amatérské naleziště achátů a ametystů. Ze silnice vedoucí po táhlém úbočí je krásný výhled a místní kostelík je zasvěcený svaté Terezii.

Při procházkách touto řídce osídlenou krajinou (Horní Halže měla v r. 2011 jen 4 stálé obyvatele, Měděnec cca 110, zdroj: Wikipedie) se nevyhnete úvahám o drsném životě dřívějších krušnohorců. Léta prosperity se zde střídala s chudými roky, kdy bylo nutné výpadek příjmů z hornické činnosti nahradit příjmy z jiných řemesel. Zejména období třicetileté války bylo pro kraj pohromou. Střídavě se zde tedy lidé věnovali i rukavičkářství, krajkářství, řezbářství atd. Krajina byla ve středověku zcela odlesněna, hutní provozy měly obrovskou spotřebu dřevěného uhlí. Pro představu – na výrobu 1kg stříbra byla potřeba asi 1 tuna dřevěného uhlí. Na saské straně hor se ještě na dvou místech, v okolí městečka Sosa výroba uhlí v milířích zachovala. Těžká denní dřina v kombinaci s drsným klimatem (léto je zde pár týdnů, zato sníh tu padá až sto dní v roce) byla podhoubím mnoha kulturních tradic, které ovšem žijí více na německé straně, u nás od poválečného odsunu obyvatel téměř není, kdo by živé tradice udržoval.

Text/foto: Radka Snížková