ČR: Praha - Skvosty Hradčanského náměstí III.

Klášter bosých karmelitek s kostelem sv. Benedikta – první dochované zmínky o kostele se datují do roku 1353. Postupem věků byl kostel mnohokrát přestavován a v polovině 17. století k němu přibyl klášter, postavený na místě, kde kdysi stál dům českého humanistického básníka Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic. Klášter původně patřil barnabitům a karmelitky se do něj dostaly až o téměř 150 let později, když byly vyhnány z Malé Strany. V současné době je přístupný návštěvníkům pouze kostel a to v době bohoslužeb.

Velkolepý barokní Toskánský palác zdobí západní stranu náměstí. S nápadem postavit palác na místě, kde původně stály měšťanské domy, přišel v polovině 17. století hrabě Thun. Stavět se začalo v roce 1690 a roku 1718 se dostal do vlastnictví Anny Marie Františky vévodkyni Toskánské, po níž získal svůj název a byl dokončen. Od začátku 19. století až do konce první světové války byla budova vlastněna vládnoucím rodem Habsburků. Po válce se palác stal vlastnictvím československého státu, který jej začal využívat pro Ministerstvo zahraničních věcí a stejnému účelu slouží také dnes. V druhé polovině 90. let prošel palác rekonstrukcí a veřejnost může navštěvovat jeho přízemní prostory, kde občas probíhají různé společenské události.

Součástí severní strany náměstí je Martinický palác pojmenovaný po Jiřím Bořitovi z Martinic, který jej zde koncem 16. století začal stavět. Až do roku 1799 palác patřil Martinicům, poté ho odkoupila Josefa Weitenweberová, která v něm nechala vytvořit nájemní byty a policejní strážnici. Palác až do 60. let 20. století značně chátral. Teprve tehdy začala jeho generální rekonstrukce. V dnešní době se jeho prostory pronajímají pro různé společenské události, jako například svatby nebo konference. Po domluvě se správcem je možné uspořádat skupinovou prohlídku této krásné historické budovy.

Společně s Martinickým palácem tvoří severní stranu náměstí také Šternberský palác, s jehož stavbou jako jednoho z nejvýznamnějších světských barokních děl začal šlechtický rod Šternberků v roce 1698. Malířskou výzdobu interiérů paláce si vzala na starost taková jména tehdejšího uměleckého světa, jako jsou Michael Václav Halwax, Jan Rudolf Byss nebo Matěj Nettel. Ve 30. letech 19. století byla provedena dostavba jižního křídla paláce a v té době se zde také nacházely exponáty Národního muzea. V letech 1918 - 1947 sloužil Šternberský palác potřebám vojska a Hradní stráže a teprve po roce 1947 se stal majetkem Národní galerie.

Návštěvníci zde mohou spatřit expozice z doby antického Řecka a Říma, díla francouzských, italských, španělských a nizozemských mistrů z 16. – 18. století, jako Tintoretto, Rubens, El Greco, Goya nebo van Dyck. V přízemí Národní galerie vystavuje německé a rakouské malířství 16. – 18. století, jež zde reprezentují díla Lucase Cranacha, Hanse Baldunga nebo Albrechta Dürera.

Text: Maxim Kucer

Foto: Maxim Kucer, Klára Svobodová