ČR: Tábor – husitská bašta na Lužnici – VIDEO

Zima mi zalézá pod kůži, po několika hodinách ve vyhřátém vlaku to není nejpříjemnější start výletu. Podzim ukazuje svou nadvládu a aby toho nebylo málo, přináší i ledový vítr, takže ani úplné zachumlání do kapuce nestačí. Z nádraží do centra je to celkem dálka, a tak na náměstí přicházím už značně prochladlý. Situaci naštěstí zachraňuje silný hovězí vývar v jedné z místních hospůdek, takže se následně mohu vrhnout do zkoumání města.

Husité město založili v roce 1420 a pojmenovali ho podle posvátné hory Thabor u Nazaretu ve Svaté zemi. Už při příchodu do historického centra je na první pohled jasné, že město bylo stavěno jako pevnost. Stojí totiž na kopci a je ze všech stran výborně chráněné, v době husitských válek se ho také nikomu nepodařilo dobýt. Táborité, jak se obyvatelé města nazývali, o Tábor fakticky přišli až v roce 1452. Dnes jde o druhé největší město Jihočeského kraje, které zároveň tvoří přirozené centrum aglomerace spolu se Sezimovým Ústím a Planou nad Lužnicí.

V celém městě potkávám jen velmi málo lidí, což spolu se sychravým počasím ještě více podtrhuje středověkou atmosféru. Většina staveb v historickém jádru byla postavena v pozdně gotickém stylu, což platí i o krásné radnici a kostele Proměnění Páně. Dlážděné uličky, z nichž některé jsou tak úzké, že se v nich sotva vejdou dva lidi vedle sebe, tvoří tak trochu labyrint a občas vyjdu úplně jinde, než si myslím, že bych vyjít měl. Původně jsem měl v plánu zde nafotit nějaké místní obyvatele do svého souboru pouličních portrétů, problém ale je, že skutečně téměř není koho fotit. Všichni se před podzimem schovávají v teple domovů.

Pomalu přicházím až k Bechyňské bráně, vedle které stojí kruhová věž Kotnov - jediný pozůstatek zdejšího kdysi téměř nedobytného hradu. A vzhledem k tomu, že se trochu otepluje a přestává foukat onen ledový vítr, neodolám lákání nádherně barevného rozsáhlého parku, který obepíná město odsud až po nádrž Jordán. Sestupuji proto dolů ke Košínskému potoku, a pak se vydávám znovu do kopce k poutnímu kostelu Klokoty, krásné barokní stavbě, která se může hrdě řadit mezi ostatní významné stavby tohoto období.

Přímo uvnitř kostela se bohužel nesmí fotografovat a já zákaz dodržuji. Vám ale rozhodně doporučuji se na místo zajet podívat, stojí to za to. V ambitech a kaplích, které kostel obklopují se už naštěstí fotit smí, a tak si můžete o místě udělat alespoň částečnou představu. Na kus řeči se se mnou na chvíli zastavuje místní babička a stěžuje si, že děti v areálu kostela a hřbitova jezdí na kole. Nedivím se jí, také mi to přijde zvláštní.

V Táboře najdete také nejstarší umělou vodní nádrž ve střední Evropě - Jordán. Vznikl roku 1492 přehrazením Košínského potoka, aby zásoboval město pitnou vodou. Později se ho lidé snažili využít i k chovu ryb, kvůli obtížnému vypouštění se však od tohoto záměru postupně upustilo, a dnes tak Jordán slouží hlavně ke sportovnímu rybolovu a rekreaci. Těsně pod hrází tvoří Tismenický potok, který z Jordánu vytéká, asi 18 metrů vysoký vodopád.

Pomalu se vracím zpět do centra města. Rád bych se zastavil na večeři v restauraci, kterou otevřeli v bývalé střelnici a odkud je krásný výhled právě na Jordán. Bohužel zde zrovna mají nějakou uzavřenou společnost, a tak opět končím u polévky v další z hospůdek na náměstí.

Změna času a postupující podzim vykonaly své, a tak poté, co vycházím z restaurace, je už venku téměř tma. Fotím proto několik posledních fotografií a vracím se zpět k nádraží.

A co dalšího v Táboře můžete navštívit? Největším lákadlem je samozřejmě Husitské muzeum, které najdete v budově Staré radnice na náměstí. Čeká na vás deset sálů s expozicí, velkolepý gotický sál s dokonalou síťovou klenbou, a také možnost projít si část táborského podzemí. Dalším velkým lákadlem je, a to nejen pro děti, Muzeum čokolády a marcipánu. Hned ve třech domech na ploše zhruba 1000 m² se zde dozvíte vše o historii a výrobě čokolády, výrobě marcipánu a jeho využití, a také si můžete prohlédnout staré reklamy a obaly cukrovinek.

Krom toho Tábor nabízí Muzeum Lega, perfektní expozici historických snímků v Muzeu fotografie Šechtl & Voseček, Muzeum loutkářského umění, nebo třeba Strašidelné podzemí.

Cesta zpět je trochu náročnější - kousek za Táborem projel jeden z vlaků stádem ovcí, a tak se jezdí autobusem a všichni jsou zmatení. Naštěstí se mi na poslední chvíli daří stihnout v Praze přípoj domů, a tak přijíždím domů naprosto podle plánu.

Text/foto/video: Matouš Vinš