Ekvádor: Vilcabamba - údolí dlouhověkosti

Pro nás byla Vilcabamba jednou z posledních zastávek před Peru. Město se hemží samými turisty. Ale ne všechno jsou turisti. Spousta „gringos“ zde již žije. Buď jsou to takoví místní „hipíci“, kteří se zde živí prodejem ručně vyrobených uměleckých předmětů, nebo jsou to již důchodci, kteří si sem přijeli užít stáří a možná si ho i prodloužit, je to přece údolí dlouhověkosti. Vilcabamba však nabízí opravdu příjemné prostředí pro život. Nachází se v nadmořské výšce 1 500 m a po celý rok je tady spíše jarní počasí, kdy se teploty pohybují kolem 18–22 °C. Všude kolem je příroda a klid. Tedy jediné, co zde ruší, je možná noční život jak místních, tak právě i přistěhovalců nebo turistů, kteří se zde rádi baví. A právě vzkvétající turistický ruch je možnou příčinou, proč zde dlouhověkých lidí ubývá. Turisté narušují kvalitu života domorodých obyvatel, harmonické prostředí a přinášejí nové zvyky.

Malé město Vilcabamba s 3 800 obyvateli bylo založeno 1. září 1576 Španělem Luisem Fernandem de la Vega. Zpočátku se jednalo pouze o církevní farnost s názvem La Victoria, od roku 1861 již byla Vilcabamba občanskou farností. Náměstí s kostelem je pěkně opravené. Přes den tady vidíme místní „hipíky“ prodávat zboží, večer se vyrojí spíše místní s dětmi. I když potkáváme pár Američanů, kteří se do Vilcabamby přestěhovali. Nejsou tady ale sami, dá se říct, že už tady mají takovou svoji komunitu a každý den je vidíme sedět na růžku u baru.

Ve Vilcabambě nehledejte žádnou architekturu, ale spíše odpočinek a také krásnou přírodu, přímo určenou pro vycházky. Protože bydlíme v penzionu, kde mají i koně a dělají vyjížďky, rozhodneme se pro jednu dvouhodinovou. Ekvádor je docela levná země, takže nás to stojí jen 10 dolarů na osobu. A že je to docela adrenalinová vyjížďka! Náš průvodce José celou cestu žene a nás ani koně moc nešetří. Ale takhle se tady prostě jezdí. Výhodou je, že nám cestou ukazuje okolní přírodu a zajímavosti, protože všechno zná. Například takové skalní „hřiby“ vytvořené na srázu. Po hodině si uděláme malou pauzu u řeky a pak zase pokračujeme dál. Po dvou hodinách se vydrncaní vracíme cvalem ulicemi města. Takovou vyjížďku na koni můžeme jen doporučit.

Když už nás nebaví posedávání na náměstí a sledování okolního šumu, vydáme se na túru. Uprostřed údolí se nachází Cerro Mandango, kopec ve tvaru pyramidy, kterému se přičítá spousta bájí a legend. V průvodci si přečtete hlavní legendu – že zde byly hlášeny loupeže a je dobré si ověřit, zda je toto místo bezpečné na túru. Na informacích jsme se dozvěděli, že si nemusíme vůbec dělat starosti. A tak jsme se ráno vydali do kopce. Je lepší vyjít dřív, protože zde není moc stínu a slunce se do svahu hodně opírá. Také je zde hodně pavouků, tak je lepší dívat se před sebe, protože jsou na svých pavučinách přímo v cestě a dosahují velikosti přes 5 centimetrů. Když se však člověk dostane až nahoru, naskytne se mu opravdu krásný výhled. Hřebenová procházka je vážně nezapomenutelná. Krajinu krásně dobarvuje i dofialova zbarvená tráva, která je však dost vysoká a lepí se na nás. I hřeben je občas z obou stran dost prudký, a tak je lepší nedívat se moc dolů, pokud má člověk strach. Doporučuji si také vzít telefon s mapou a GPS, protože cesta zpátky se dost špatně bez GPS hledá. K tomu nám to hledání zkomplikovali psi, kteří nás zuřivě naháněli, a poté i volně puštěný býk. Dolů jsme se dostali v pořádku, i když na místní psy je potřeba dávat si pozor, hlavně pak na ty, co hlídají nějaký dům, bývají totiž dost zuřiví.

Celý okruh má asi 9 km a převýšení je do 500 metrů, takže to není nic náročného a opravdu to stojí za tu námahu. Navíc jsme tady nikoho nepotkali, a tak jsme měli celou krajinu jen pro sebe.

Vilcabamba je pěkné město na odpočinek a na výlet do přírody. Pokud však člověk nemá příliš v lásce město plné turistů, nebude to pro něj to pravé místo.

GPS: 4°15'40.4"S 79°13'21.1"W

Text a foto: Tomáš Novák