Ekvádor: Zumbahua a laguna Quilotoa

Ubytování je možné sehnat přímo u laguny, my volíme malou vesnici v horách s názvem Zumbahua. Z Quita se dostáváme do města Lacatunga, kde počkáme na autobus. Projdeme si tržiště a nakoupíme do zásoby ovoce a jídlo, protože v Zumbahue toho ke koupi moc nebude. Autobus je navíc přeplněný a nese se jím nelibá vůně domorodců. Jsou to chudí lidé, teplou vodu doma nemají a v Andách je chladno. Těžko si představit, jak často si vyperou oblečení. A tak celou hodinu jízdy stojíme v uličce a doufáme, že cesta serpentinami brzo skončí.

Zumbahua je vesnice čítající okolo 20 tisíc obyvatel. Většinou se jedná o původní indiánské obyvatelstvo a lidé zde mluví jazykem kichwa, ale je možné domluvit se zde španělsky. Jedná se o farnost založenou v roce 1971. Každou sobotu se zde koná trh a potkávají se zde lidé místních indiánských komunit. Tyto trhy jsou známé i mezi turisty, kteří sem přijíždějí již v pátek, a tak se zde nachází pár ubytovacích míst. Navíc je zde spousta možností pro turistiku a procházky přírodou.

V Zumbahue si najdeme hotel a ubytujeme se. Jsme zde v týdnu, a tak je kolem náměstí pouze pár stánků s jídlem a jinak se tu potuluje jen spousta psů. Je tady docela chladno, hlavně ráno ukazuje teploměr pod nulou, tak se pořádně oblékáme. Máme v plánu udělat si výlet k laguně Quilotoa. Všechny potřebné informace máme od majitele hotelu, a tak v půl sedmé ráno čekáme na autobus. Asi pět minut před jeho příjezdem u nás zastavuje auto. Místní takhle sbírají lidi po cestě a za peníze je svezou. Samozřejmě si vymýšlejí a nalhávají nám, že žádný autobus ráno nejede. Na to jim neskočíme, tak smlouváme o ceně. Řekneme jim, že jim zaplatíme jako za autobus. A tak nás dovezou k laguně. Sice po nás chce řidič zase víc, ale platíme cenu, na které jsme se domluvili.

Laguna se nachází v kráteru vulkánu Quilotoa a její průměr je kolem tří kilometrů, hloubka pak 250 metrů. Tři sta metrů nad hladinou se tyčí strmé skalnaté stěny a celou lagunu je možné obejít pěší stezkou. Je zde chladno a fouká, takže se nezdržujeme a vyrážíme na cestu. Přidávají se k nám místní psi a jdou s námi. Kolem laguny je více tras do okolních hor, my jsme zvolili cestu kolem kráteru, ať si lagunu prohlédneme ze všech stran. Cesta by měla měřit 12 km a nejvyšším bodem je zde místo Monte Juyende (3 930 m n. m.). Těch 12 km se zdá být jako jednoduchá túra, nicméně je tak trochu zrádná. Je třeba si uvědomit, že se jde celou dobu ve vyšší nadmořské výšce, které je potřeba si trochu přivyknout, a cesta vede neustále nahoru a dolů. Rozhodně to není vycházka pro netrénované jedince. Nahoře může silně foukat a může se přihnat i déšť, je potřeba být připraven na vše.

Po obejití celého kráteru jsme docela zničení a jdeme zjišťovat, jak se dostaneme zpátky do Zumbahuy. Trochu nás zklamou v informačním středisku, údajně odsud nejede žádný autobus, musíme si pronajmout předražený odvoz. Tomu nevěříme a nakonec z nich vymáčkneme, že autobus jezdí, ale jen po hlavní cestě. A tak se vydáme asi půl kilometru k hlavní cestě. Stojí zde džípy a jejich majitelé na nás pokřikují, že autobus nejede a vezmou nás za nemalé peníze. Jen se tomu smějeme. Když stojíme na hlavní cestě, tak nám samozřejmě zastavují auta a nabízejí odvoz do Zumbahuy. Zase smlouváme, až si usmlouváme odvoz. Člověk, hlavně pak „bílý turista“, se tady nesmí nechat a smlouvat, co to jde. Místní si totiž docela dost vymýšlejí.

Kromě laguny stojí za návštěvu i procházka kolem kaňonu s názvem Cañon Del Rio Toachi. Nachází se kousek za městem, tak se jdeme jen projít a pokochat tou krásnou přírodou a okolními kopci. Díky zemědělským polím je to taková přírodní šachovnice. Cestou se ještě zastavíme na místním hřbitově a odpočinutí od všeho hluku a lidí se vydáváme dál – do oblíbeného turistického města Baños.

GPS: 0°57'33.2"S 78°54'02.0"W

Text a foto: Tomáš Novák