Francie: výšlap na Mont Blanc III

Cestu zpět také může zhoršit stálá bolest hlavy kvůli nadmořské výšce a špatnému pitnému režimu. Iontový nápoj je moc studený a napít se čaje je zase zdlouhavá činnost. Záchranou vám opět může být plechový Vallot, kde se chvilku schováte před větrem a v klidu se napijete. Za chvíli ale zase potřebujete pohyb.

Cesta zpět po sněhu byla náročná kvůli husté mlze, která si mezitím sedla až do nadmořské výšky 4 000 m n. m. Cesta se vám ztrácí, protože sníh splývá s mlhou, oči jsou pak z hledání stop po mačkách velmi unavené. Snažili jsme se užít si poslední chvilky na sněhu, ale byli jsme poměrně rádi, že už můžeme sundat mačky a šlápnout na pevnou zem. No pevnou, to je poněkud silné slovo.

Pro mě psychicky nejnáročnější úsek jsme měli teprve před sebou. Rovnováha byla výrazně oslabená, tělo velmi unavené a v expedičních botách se po kamenech jde opravdu špatně. Úsek cesty, který mě předcházející den tak bavil, se stal noční můrou. I s maximálním soustředěním se na každý krok jsem se bála hrozícího nebezpečí, které mohlo přijít kdykoliv během posledních dvou hodin cesty. Tehdy jsme uznali, že tento úsek cesty, kde umírají desítky lidí ročně, je opravdu hrozně nebezpečný právě proto, že si člověk říká, že to má už skoro za sebou a bez koncentrace pospíchá dolu. Adrenalin, nebezpečné cesty a sporty mě opravdu baví, ale tohle bylo i na mě moc. Pocit, že se moje tělo už vůbec nechce hýbat, jsem ještě nikdy neměla.

Vše dobře dopadlo a po 13,5 hodinách nepřetržité chůze jsme si sedli vedle stanu a 15 minut jen seděli. Najednou to bylo jako krásný sen, jak byl člověk z té výšky otupělý a unavený. Sedíte mezi hromadou kamení na sluníčku, přitom před pár hodinami jste stáli v husté mlze kdesi vysoko a šlehal vás vítr. Je krásný pocit mít to úspěšně za sebou a být v bezpečí. Následujícího dne mě velmi mile překvapilo, že nás nic konkrétního výrazně nebolelo. Pobalili jsme věci a s plnými krosnami šli zase dolů na vláček.

Je to zážitek plný emocí. Výstup je fyzicky i psychicky velmi náročný, opravdu to není zadarmo. Výstup však může zvládnout každý, kdo je zvyklý na fyzickou činnost a tohle překoná, protože cesta vede po vyšlapané cestičce a za dobrého počasí se zde nedá ztratit. Nečeká vás žádný úsek, kde musíte lézt pomocí cepínu. Určitě vyjděte co nejdříve, nebo spěte na chatě Gouter, pak je výstup snazší. Ač jsme po návratu byli přesvědčeni, že se už nikdy na takový vrchol nechceme vydat, s odstupem pár dní jsme už vymýšleli, kam bychom s cepínem vyrazili příště. Pokud se na výstup vydáte, snad i vy budete mít krásné vzpomínky.

GPS: 45°49'58.9"N 6°51'57.3"E

Text a foto: Martina Brožková