Indonésie: Ne, celá neshořela VI – Jáva: modré plameny a nosiči síry na sopce Ijen
U cesty leží pár sirných kamenů (hned si je potěžkáváme). Zarazilo nás, jak jsou těžké, vždyť jich ten chlap nesl v koších tolik! Jeden nosič prý nese okolo 100 kg. Klobouk dolů! Za těchto 100 kg síry dostane pouze 100 000 IDR (cca 200 Kč). Každý nosič odnese většinou dvě várky a nastupuje další směna. Někteří nosí síru k bráně stále v koších, jiní sirné kameny přendají do vozíků, které si nejprve vynesli na zádech nahoru. Pracuje se zde ve dne i v noci. Sirný zápach už je nesnesitelný, a tak vytahujeme z batohu roušky.
Klesáme hluboko do kráteru. Modré plameny se stále zvětšují. Před námi je smradlavá mlžná zeď, v níž pracují dělníci. Jsou pilní jako mravenci, a dokonce tak vedle velkých žlutých balvanů i vypadají. V jejich pozadí jsou impozantní modré plameny, které dominantně plápolají, pokud se mezi náš pohled nedostane velký smradlavý oblak. Snažíme se před ním trochu utéci, což moc nejde. Jedině dobrý směr větru vás může vysvobodit. Velmi nás překvapilo, že někteří dělníci nemají roušky ani respirátor.
Koukáme do velkých modrých plamenů. Opravdu si to užíváme, protože něco takového jsme nikdy neviděli a asi ani neuvidíme. Plameny šlehají až do několika metrů a mají teplotu větší než 500 stupňů. V dálce vidíme i plameny, které stékají jako modrý potok. Mysleli jsme si, že šlehají přímo ze země, což evidentně není pravda. Když mraky na chvíli ustoupí, je vidět systém velkých černých trubek, kterými vede sirný plyn.
Před námi vidíme dělníka, který drží hadici a „hasí“ vytékající síru. Vodu bere nejspíš z jezera, které se nachází kousek od něho. Je to údajně nejkyselejší jezero na světě, které má díky kyselině sírové a chlorovodíkové nižší hodnotu pH než 0,3. Jeho kyselost prý negativně ovlivňuje i okolní vody.
Hned jak síra ztuhne, přidávají ruce k dílu i další dělníci, kteří ji rozmlátí na kusy a následně odnášejí. Sirné kameny nakládají do proutěných košů. Jsou-li koše vyváženě naplněné, položí si bambusovou tyč na rameno a čeká je náročný výstup z kráteru. Cestu jim ještě ztěžují davy turistů. Tohle vše se děje pod jasnou oblohou plnou hvězd. Tato drsná suchá sopečná krajina má své neuvěřitelné kouzlo.
Samozřejmě je také možné jít na sopku Ijen za bílého dne. Pohled na jezero uvnitř kráteru je zase úplně jiný. Okolo celé kaldery vede úzká cesta, kterou si návštěvníci mohou projít. Modré plameny však za dne nejsou vidět. Z tohoto důvodu hodně lidí volí variantu výstupu v noci. Každá denní doba má něco do sebe, ideálně vyjděte později v noci, abyste kráter viděli i za dne.
Celý výstup a sestup zpět na parkoviště trvá necelých 5 h (dole u dělníků jsme pobyli cca 50 minut). Musím říci, že na Ijen vzpomínám velmi často, také díky softshellové bundě, kterou jsem měla na sobě. I po vyprání v pračce je stále cítit sírou.
Cesta z parkoviště pod sopkou do města Bondowoso trvá jednu hodinu. Rozloučili jsme se s naším milým řidičem a jen tak tak jsme doběhli trajekt na ostrov Bali (15 000 IDR na osobu – cca 30 Kč). A jak to tam vypadá? S tím vás seznámím v příštím článku, který si určitě nenechte ujít.
GPS: 8°03'28.9"S 114°14'31.0"E
Text a foto: Martina Brožková
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek