Indonésie: Ne, celá neshořela XII – Lombok: noc u jezera Anak a sestup z kráteru
Cesta do kráteru je z tohoto kempu pouze jedna. Nejprve prudce klesá po kamenité, vodou vymleté a místy těžko schůdné cestě. Poté zatáčí a jde opět do kopce. Člověk ani nevěří, že vede opravdu k jezeru. Kolem nás se převalovala mlha, takže jsme nemohli sledovat, jak je to ještě daleko a kde se nacházíme.
Konečně jsme zahlédli vodní hladinu jezera (sestup trval okolo 3 hodin). Když jsme však přišli blíž, zjistili jsme, že břehy jsou plné odpadků, což je bohužel nutné brát jako součást celé Indonésie. Odhazování odpadků je zde běžné. Člověk má zde v přírodě tendenci je sbírat, ale to situaci nevyřeší. Když jsem to tak pozorovala, divila jsem se, jak si takovou krásnou přírodu mohou sami tak znečišťovat.
Kempuje se všude podél jezera. Místy tu také posedávají rybáři. Jelikož jsme byli všichni od hlíny a sopečného prachu, přišly nám vhod místní horké prameny s příjemně teplou vodou, které jsou nedaleko. Odpadky tu byly odklizeny a koupání tak bylo velmi příjemné.
Noc u jezera s výhledem na malou sopku Baru (2 363 m n. m.) je velmi příjemná a teplejší než na okraji kráteru. Je zajímavé pozorovat mlhu, která se v kráteru nepravidelně převaluje. Spaní u jezera není v plánu při každé trase. Záleží na skupině nebo na průvodci, jak se rozhodne. Dalším běžným noclehem je kemp Senaru Crater Rim, který je od jezera vzdálen 2 h a 45 min prudkého stoupání kamenitou cestou. Byli jsme rádi, že jsme tento výstup nemuseli po tak náročném dni podstupovat. O to náročnější byl další den – výstup nahoru na kráter a sestup, který je sice mírnější, zato velmi dlouhý. Také nás trochu mrzelo, že jsme nespali v druhém horním kempu, protože i tady musí být krásný pohled na západ slunce s červánky.
Vstávali jsme ve 4 ráno a po palačince k snídani vyrazili vzhůru. Míjeli jsme jak protijdoucí turisty, tak lidi, kteří běželi tímto terénem extrémní závod Mt. Rinjani ULTRA (pokud vám přijde pouhý výstup všední, je to výzva právě pro vás). Místy jsme se proplétali mezi stany, které si zde turisté postavili kdekoliv na rovných místech. Fantazii na stanování se zde meze nekladou, důležitá je pouze domluva s průvodcem.
A jaký bude sestup z kráteru sopky do 600 m n. m.? To se dozvíte už příští pondělí.
GPS: 8°24'17.2"S 116°24'32.4"E
Text a foto: Martina Brožková
Diskuze u článku (0) |