Island - setkání na jiné planetě VII.

16. 8. 2013

NP Jökulsárgljúfur, Vesturdalur, Rauðhólar, Húsavík

Vyrážíme společně s ostatními do NP Jökulsárgljúfur. Plánováno bylo, že se zde trochu projdeme a pak přejedeme zpět do kempu, kde si uděláme prohlídku okolí. Brzy tento program opouštíme. Chvíli poté, co opustíme parkoviště, zjišťuji, že oblast Rauðhólar je pouhé 2,5 km daleko. Od svého kamaráda vím, že je to nesmírně fotogenické místo a že určitě stojí za zhlédnutí. Všichni souhlasí, takže cíl naší cesty je dán.

Nacházíme se v údolí Vesturdalur, z parkoviště je to jen malý kousek k oblasti Hljóðaklettar, ve které najdete množství čedičových útvarů, které připomínají kamenné varhany. Takový mini Hljóðaklettar najdete v Čechách poblíž Kamenického Šenova. Čedičové útvary vznikly sopečnou činností a prohlédnout si je můžete v okolí řek Jökulsá á Fjöllum. Skalních formací je zde velké množství a hodně zkreslují ozvěnu, proto dostaly jméno "Ozvěnové skály". Oblast je opravdu pěkná a navíc vylepšená množstvím hub, které tady nacházíme. Naprosto úžasné pravé hřiby, kozáci, nevíme, kam dříve koukat, chvíli odoláváme houbařské vášni, ale dlouho nám to nevydrží, vytahujeme tašky a postupně je plníme tou nádherou. Rozmanité útvary, kterými procházíme, mají svůj zvláštní náboj, někdy je možno vstoupit i dovnitř, do jakési jeskyně.

Míjíme poslední "varhany" a před námi se otvírá další přírodní divadlo - Rauðhólar, červený vulkán, který je lemován černými lávovými výstupky. Oči z toho přecházejí, rudá barva kopce v kontrastu s černými výčnělky a všude kolem skvělé výhledy do okolní krajiny. Údolí Vesturdalur nás opravdu zaujalo, takže nevnímáme, jak rychle běží čas, je třeba se vrátit, abychom nepřijeli později než skupina, která se vydala na ten náročný trek.

Do kempu přijíždíme okolo poledne. Je to jen 45 minut před příchodem první pěší skupiny. Po chvíli se objevuje i naše Jiřinka, která má celou hlavu obalenou fáčem. Trek nebyl až tak náročný na fyzičku, ale byly zde obtížné úseky mezi skalisky, v jednom z těchto míst Jiřka sklouzla a narazila hlavou do skály. První pomoc poskytla Klára, která je lékařkou a s podobným zraněním si lehce poradila. Přes tuto nehodu je Jiřinka ve velmi dobré náladě a vše zvládá skvěle.

Balíme stany a opouštíme kemp, připraven je další zajímavý program, směřujeme do Húsavíku, největšího města severovýchodu, které bylo jednou z prvních osad islandské historie. Přivádí nás sem vyhledávaná turistická atrakce v regionu - plavba lodí podél zátoky a pozorování velryb. Zájem o tento zážitek má velká část naší výpravy, celkem 19 lidí, dostáváme tedy množstevní slevu, každý platíme 50 EUR. Po nalodění si všichni musíme navléknout oranžové nebo modré pláštěnky, opravdu nám to sluší! No a teď už nic nebrání vyplout. Jsme úspěšní, velryby se skutečně pohybují okolo lodi a my je můžeme pozorovat a fotografovat. Asi největším zážitkem je keporkak. Tento obr nám dokonce předvede výskok s otočkou, je to až neuvěřitelné, jak je ten kolos pohyblivý. Dospělý jedinec dosahuje úctyhodných 14-15 m délky a váhy okolo 25 tun. Kytovec s krásně zbarvenými bílými ploutvemi je známý také jako zpívající velryba. Během namlouvání a páření dokáže až 30 minut zpívat jedinou píseň a často toto vyznání opakuje.

Na závěr naší výpravy se podává horké kakao a sladké pečivo. Všichni jsme plni dojmů, sdělujeme si vzájemně naše zážitky cestou do nového kempu, kde strávíme celkem dvě noci. Málem bych zapomněla napsat, co se stalo s dnešním úlovkem - košíkem plným hub. Dobrovolně jsme se vzdali vajíčka k čočce, a tím jsme získali dostatek surovin na přípravu smaženice. Byla opravdu skvělá!

Naším dalším cílem je Mývatn - jezero s ledovci. 

 Text a foto: Magdaléna Radostová