Itálie: Alpentrip IV. - Trento

Když jsme v minulém díle opouštěli, po působivé návštěvě u ledového muže, krásy severoitalského Bolzana, zbývalo nám k první větší zastávce přesně 100 kilometrů a zhruba hodina jízdy již poněkud jednotvárným údolím v srdci tridentského regionu, jemuž dalo jméno další z měst ležících na této trase – Trento.

Toto univerzitní městečko, jež bylo roku 2007 vyhlášeno vůbec nejčistším italským městem, jsme však osobně nenavštívili, a tak vám nemohu zprostředkovat konkrétní dojmy, které by v nás mohlo zanechat. Ale co dodat, v Jižním Tyrolsku asi nenajdeme místo, o kterém by bylo možné říci něco špatného. Historie Trenta je pak velmi podobná ostatním městům na jedné z nejfrekventovanějších obchodních stezek mezi zaalpským severem Evropy a Středomořím. Původně keltské oppidum přešlo záhy pod nadvládu Římanů, kteří tento strategicky výhodný bod, na trase mezi Innsbruckem a Veronou, povýšili na město, jež dostalo jméno Tridentum, podle tří okolních hor bohatých na stříbrné rudy. Celoevropského významu se mu dostalo opět až v polovině 16. století, kdy se zde konaly tzv. Tridentské koncily, tedy setkání hlavních církevních představitelů tehdejší doby, kteří zde stanovili pevná náboženská dogmata a předpisy katolické reformace. V těchto desetiletích se Trento stalo vůbec nejvýznamnějším centrem katolické Evropy a s tím také souvisela rozsáhlá výstavba sakrálních staveb v renesančním stylu. Biskupské město žilo v hojnosti a poklidu až do vpádu napoleonských vojsk – tehdy se psal rok 1796. Následovalo připojení k Italskému království, aby následně v roce 1815 připadla většina regionu rozpínajícímu se Rakousko-Uherskému mocnářství. Všechny tyto změny, zvraty a střídání vůdčích stran byly spíše ku prospěchu samotného města, které tak získalo místy až nesourodé architektonické zajímavosti, jímž dominuje hned několik kostelů (např. Panny Marie Sněžné, sv. Apolináře, sv. Vavřince a dalších světců) a především katedrála sv. Vigilia, původně románská bazilika, v níž se odehrávala většina církevních koncilů. Zajímavý je taktéž gotický biskupský hrad, doslova Castello del Buonconsiglio, který byl po dlouhá desetiletí domovem předních tridentských duchovních.

Trento jistě stojí za krátkou zastávku, pakliže tedy chcete opět platit mýtné a parkovné. My jsme mu ale příliš pozornosti nevěnovali, jelikož blízkost jezera Lago di Garda byla cítit i přes hradbu okolních velehor.

Po zhruba 40 kilometrech dálnice A22, na jižním okraji městečka Rovereto, již navigace hlásí odbočku. Nadšení stoupá a před námi je posledních několik kilometrů dnes již trochu úmorné cesty. Několik serpentin, jistá dávka trpělivosti s ploužící se řadou obytných dodávek, a již se nám otevírá pohled na severní okraj Lago di Garda. Nic na světě se v tu chvíli nevyrovná pohledu na úzký pruh nekonečných vod jezera, ztrácejících se v mlžném oparu kdesi v dálce. Vesničky na úbočích strmých skalních stěn, poklidná letoviska a stovky malých plachet brázdících vody jednoho z nejkrásnějších evropských jezer. Ale o tom až zase příště… 

Text: Jan Chaloupka

Foto: Wikipedia Commons: Franco Visintainer, Matteo I. , Giac, M.Bernet a archiv