Itálie: Alpentrip V. - Lago di Garda III.

Na jeden den poněkud smělý plán, uvážíme-li, že krom celodenního putování, zahrnujícího alespoň krátkou procházku po Veroně, nás ještě večer čekají spletité uličky nočních Benátek. Ale co naplat, plán je plán a ten by se měl alespoň zčásti dodržovat. Stále jsme však ještě u Gardy a čeká nás poslední večer. Jak s ním tedy naložit? Po jistě náročném dni, kdy jste možná krotili vlny na surfu, zdolávali okolní svahy či se vydali na adrenalinový canyoning, vás čeká odměna v podobě luxusní večeře v jedné z místních restaurací. Zde si dovolím malý tip, kam zajít v případě, že chcete ochutnat něco opravdu delikátního. Hned v úvodu tohoto doporučení vás uklidním, že tato gastronomická návštěva vás rozhodně nezruinuje, resp. nezpůsobí nikterak citelný zásah do dovolenkového rozpočtu. Nedaleko našeho kempu v Campagnole se nachází vyhlášená restaurace Ristorante Da Bianca. Tato navenek relativně nenápadná rodinná restaurace nabízí opravdu skvostné pochoutky, ač nijak nevybočující z italské kulinářské tradice. Ať už si dáte cokoliv z místních dobrot, nebudete rozhodně zklamáni. Domácí kuchyně v tom nejlepším slova smyslu a čerstvé suroviny, to vše za rozumné ceny od 6-15 euro. Vyhlášenou specialitou Da Bianci jsou bezesporu spaghetti allo scoglio. A co si pod tímto jménem představit? Asi každý středomořský cestovatel někdy ochutnal či alespoň viděl pokrm s příponou Frutti di Mare, tedy s plody moře. Ať už pizzu či těstoviny pokryté směsí mořských plodů. Ano, přímořská klasika, mnohdy nechutně předražená směs rozmražených potvor z druhého konce světa. Tady na to však jdou jinak a hned po prvních několika soustech mušlí a vyloupnutých krevetách je jasné, že tyto potvůrky se snad ještě dopoledne cachtaly v nedalekém zálivu. Opravdu velká porce mořských plodů a domácích špaget vás zde vyjde na 15 euro, což je vzhledem k nabízenému možná zajímavější poměr, než za dvě pizzy někde u stánku. Restauraci Da Bianca jsme navštívili hned několikrát, protože raději chodíme tak říkajíc najisto, a rozhodně jsme nikdy nebyli zklamáni. Pakliže se budete pohybovat v těchto místech, rozhodně se zde zastavte, nebudete litovat.

Nechal jsem se trochu unést, ale nyní je opět čas vyrazit. Na cestu okolo jezera je dobré si trochu přivstat a vyjet dokud se silnice a městečka nezaplní davem rozvášněných turistů, těch si totiž v této části cesty užijete dost a dost. Je něco málo po deváté a kolony za Malcesine směr Brenzone – Torri del Benaco a Garda začínají houstnout. Po hodině jízdy k jihu vám rychlost 40 km/h přijde jako start raketoplánu. Předjíždějí vás cyklisté, které jste zatím nestihli při popojíždění ohrozit a přes karavany občas ani nevidíte, jak se okolní krajina pozvolna proměňuje. Hřeben Monte Balda je minulostí a sevření skalního koridoru již také znatelně povolilo. Lago di Garda i vesničky na jeho březích připomínají v jižních partiích přeci jen více typická přímořská letoviska, než něco, co bylo před 40 kilometry téměř alpským jezerem.

Na tomto značně zdlouhavém úseku se můžete kdekoliv zastavit, například v městečku Garda, nejmenší obci regionu Veneto. Společenství s několika úzkými uličkami, Kapitánským palácem ze 14. století, několika kostely a především Villou Brenzoni ležící na poloostrově San Vigilio, kterou jako místo ničím nerušeného odpočinku navštívili například  car Alexandr, král Neapole, Winston Churchill, Laurence Olivier, král Juan Carlos či britská královská rodina…

Váš ničím nerušený hlemýždí přesun podél jezera by však tato zastávka mohla zdržet, podobně jako nás, jelikož toho za jeden den musíte stihnout opravdu hodně. Vybrat si jako první cíl dnešního putování poloostrůvek Sirmione v nejjižnějším bodě jezera se postupem času zdá jako značně nedobrý nápad, ale plán se plnit musí a když už jsme jednou tady… Snad po dvou hodinách jízdy zdoláváme úvodních 60 kilometrů z celkových 300 naplánovaných na tento den. Sirmione zprvu vypadá jako jedno velké parkoviště, značně zaplněné parkoviště. Nic naplat, najít poslední volné místo a vydat se do přístavu, který ukrývá údajně nejdůležitější stavbu severní Itálie. Římská vila Grotte di Catullo (v překladu Catullova jeskyně) pochází již z prvního století př. n. l., kdy se stala sídlem významné veronské rodiny, a prý zde pobýval i slavný básník Catullus, mezi jehož nejznámější básně patří tato krátká carmen (latinsky báseň) 85:

Odi et amo. Quare id faciam fortasse requiris.

Nescio. Sed fieri sentio et excrucior.

„Nenávidím a miluji. Možná se ptáš, proč tak činím?

Nevím. Ale cítím, že tomu tak je, a mučím se.“

Catullova sbírka Catulli Carmina se posléze stala námětem skladatele Carla Orffa, jehož další dílo, impozantní Carminu Buranu, zná jistě každý.

Krom této vily se v Sirmione nachází také významná pevnost Castello Scaligero z roku 1278, kdy byla pro svou ideální polohu významným strategickým bodem gardského jezera.

V Sirmione dnešní díl také končí, abychom v dalším putování již poněkolikáté alespoň na chvíli navštívili krásnou Veronu a přiblížili se co možná nejblíže k Benátkám.     

Text: Jan Chaloupka

Foto: Wikipedia Commons: Marcus Bernet,  Manfred H., Maksim