Itálie: Benátské ostrovy – Murano

Výlet na některé ostrovy v Benátské laguně (Golfo di Venezia) patří do pravidelné nabídky cestovních agentur, jiné jsou méně navštěvovány. Výhodu má ten, kdo do Benátek necestuje vlakem nebo autobusem z pevniny přes most Svobody (Ponta della Liberta), ale kdo dá přednost trajektu z Punta Sabbione (tudy přijíždí většina turistů z letovisek na Benátské riviéře). Už cestou do centra Benátek loď míjí některé ostrovy a také rozestavěnou stavbu tisíciletí – rozsáhlý projekt „Mesiáš“ (označení vzniklo z anglického slova Mose, původně vyjadřujícího italskou zkratku projektu Modulo Sperimentale Elettromeccanico), který by v budoucnosti měl chránit Benátky před vysokou vodou (Acqua alte).

Mezi prvními se ukazuje okraj nejluxusnějšího ostrova Lido di Venezia, známého jako místo konání slavných festivalů a jiných významných kulturních událostí. K tomuto ostrovu patří tedy nejen drahé hotely a dlouhé písečné pláže, ale i malé letiště pro ty, kdo upřednostňují menší – nejlépe vlastní – letadlo. K nejznámějším ostrovům asi patří Svatý Jiří (Isola di San Giorgio Maggiore), ležící přímo naproti Dóžecímu paláci (Palazzo Ducale), pojmenovaný podle stejnojmenného chrámu s typickou štíhlou věží. Z dalších uveďme například ostrov svatého Lazara (Isola di San Lazzaro degli Armeni), který byl ve středověku útočištěm malomocných, nebo ostrůvek Torcello. Unikátní zajímavostí Benátek je ostrov San Michele, obehnaný zdí, za níž se ukrývá městský hřbitov.

A právě kolem tohoto ostrova s pochmurným osudem směřujeme na jeden z nejnavštěvovanějších benátských ostrovů – Murano. V souvislosti s Benátkami se i u nás často setkáváme s pojmem „benátské sklo“, případně „benátský křišťál“, případně „benátský lustr“. Kdo však navštívil benátský ostrov Murano, už ví, že to není úplně správné označení. Již ve středověku totiž benátská vrchnost rozhodla, že v zájmu ochrany před ničivými požáry se všechny sklárny z města vystěhovaly právě na nedaleký ostrov Murano. První pohled do ústí kanálu protínajícího hlavní ostrov nasvědčuje, že největší sláva zdejších sklářů je už zřejmě tatam. Za bílým majákem návštěvníka vítají červené továrenské zdi z neomítnutých cihel.

Na ostrově jsou i kostely a obytné čtvrtě bývalých sklářů, kteří měli zákaz vycestovat, aby nemohli vyzradit tajemství „benátského“ skla. Pokud ho někdo porušil, smrt hrozila nejen jemu, protože mocná Benátská republika měla všude své vyslance, ale i celé jeho rodině. Většina turistů však směřuje do nitra ostrova, kde jsou mnohé sklárny přebudovány na umělecké galerie a muzea, ateliéry a obchody se suvenýry, mezi nimiž převažuje skleněná bižuterie, figurální plastiky a poháry všech možných tvarů a barev.

Výletní lodě (vaporetto) mají většinou dohodnuto, ve které sklárně mají „službu“ pro turisty, teda kde jsou skláři připraveni ve vyhrazené dílně u rozpálené pece ukázat pár mistrovských kousků, jak se jim na konci sklářské píšťaly a v šikovných rukách mění žhavá sklovina na pohár, džbánek nebo skleněného koníka. Pro návštěvníka je to úchvatné divadlo, protože jen málokde má dnes možnost na vlastní oči vidět tradiční ruční práci skláře při skutečné sklářské peci, odkud je postupně vytlačují automatické stroje. Ukázka nebývá dlouhá, jejím cílem je hlavně navnadit turisty, aby si v přilehlé vzorkovně či prodejně určitě vybrali aspoň nějaký třpytící se suvenýr ze vzácného muranského (!) skla.

Ještě krátká procházka kolem sousedních výkladů, jaké klenoty či lustry nabízí konkurence a vaporetto už čeká, aby turisty odvezlo na některý další ostrov nebo zpět do Benátek, protože jak domácí sami přiznávají, kromě skláren a s nimi propojených obchodů toho na tomto ostrově není moc k vidění. Nedalo mi, abych se průvodce nezeptal, odkud v minulosti brali tolik dřeva na vytápění sklářských pecí, ale i na stavbu lodí, budov a jiné účely. Odvětil mi otázkou: „Byl jste už na Istrii nebo dalmatských ostrovech?“ Pochopil jsem.

Text a foto: Jiří Výborný