Itálie: historické městečko Aquileia

Aquileia (nepleťte si ho s městem Aquila v oblasti Abruzzo ve střední Itálii asi 100 km od Říma, v r. 2009 značně poškozené ničivým zemětřesením) je malé, asi jen třítisícové městečko, které bez ohledu na svoji velikost ročně láká tisíce turistů, ale i vědců. Jde totiž o jednu ze 45 italských památek, zapsaných do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO (jako lokalita pod názvem Archaeological Area and the Patriarchal Basilica of Aquileia). Geograficky městečko patří do provincie Udine, tedy do oblasti Friuli – Venezia Giulia. Od města Udine je vzdáleno asi 24km na jihovýchod a na mapě ho musíte hledat u řeky Natissa, blíže k městu Grado, ležícím na břehu přímořské laguny (Laguna di Grado).

Nejvýznamnější památkou městečka je patriarchální bazilika, ale i množství archeologických lokalit v jejím okolí, na nichž se průběžně stále vede historický výzkum. Podle doposud zjištěných nálezů, už v dávné minulosti tam existovalo keltské osídlení, později v době vrcholící římské říše, na začátku našeho letopočtu, tam Římané vybudovali jakousi hraniční pevnost. Výhodná poloha blízko moře a na obchodních cestách vedoucích ze střední a východní Evropy do Říma, jako jednoho z hlavních center antického světa, byla zárukou rychlého rozvoje města. Údajně právě tudy směřovala slavná obchodní Jantarová stezka od Baltického moře a toto – tehdy přepychové – město často vítalo hosty z nejvyšších knížecích a církevních kruhů z území střední a východní Evropy na jejich cestách do italských měst a do Říma, proto se nejednou uvádí i v souvislosti s christianizací Evropy.

Na straně druhé, právě zde se odehrávaly nejedny nelítostné boje o moc v římské říši, ale hlavně s nepřáteli, kteří usilovali o kořist bohatého města. V okolí města se prý poprvé utkala vojska císaře Marca Aurélia s barbarskými kmeny Markomanů a Kvádů, které potom pronásledovala až za Dunaj (kdy členové zanechali odkaz na trenčínské skále). Vykopávky dokládají, že město bylo opakovaně zničeno, a přestože ho vždy znovu obnovili, postupně ztrácelo na svém lesku a významu. Údajně právě útok hunských bojovníků pod vedením Attily měl za následek, že část obyvatel před obávaným nepřítelem uprchla do málo přístupných lagun dále na jih, kde založili dnešní mnohem slavnější Benátky.

Patriarchální bazilika (Basilica Patriarcale nebo také Basilica di Poppone, což bylo jméno jednoho z prvních biskupů, který ji dal postavit) je svědectvím slávy a rozkvětu města v prvním tisíciletí našeho letopočtu, ale o tehdejším rozmachu města svědčí i vykopávky v podobě zbytků velkých antických staveb jako jsou amfiteátr (Forum romanum), jezdecký ovál (hipodrom), lázně, i zachované římské náhrobky na antickém hřbitově (Sepolcreto Romano), případně mozaikové dlažby bývalých paláců a domů, nebo zbytky přístavu, akvaduktu a městské kanalizace. I když současná podoba patriarchální baziliky pochází přibližně z doby Velké Moravy, vykopávky a staré římské kroniky tvrdí, že podobná stavba tam stála už dávněji předtím, údajně dokonce šlo o první křesťanskou baziliku, postavenou po povolení křesťanství (tzv. Edikt milánský v r. 313).

Při návštěvě městečka kromě hlavní památky – baziliky a jejího okolí, stojí za návštěvu muzea, věnovaná dějinám města a křesťanství, zejména však vykopávkám (Museo Archeologico). V sousedství baziliky lze navštívit zvonici s výhledem na okolí města a katakomby Cripta degli Scavi s památkami z raně křesťanských dob. Těm je věnováno jedno z muzeí Museo Paleocristiano v budově bývalého kláštera. V samotné bazilice, která je považována za jednu z největších staveb tohoto druhu v Itálii, bývají hudební (zejména varhanní) koncerty. Některé lokality s římskými památkami (Forum romanum a jeho okolí) bývají v době pokračujících vykopávek veřejnosti nepřístupné.

Text a foto: Lýdia Výborná

Překlad: Jiří Výborný