Itálie, Milán – Leonardo da Vinci a Poslední večeře
Uprostřed příjemného milánského náměstí Piazza Della Scala, obklopeného několika historickými budovami, stojí socha mistra Leonarda da Vinci z carrarského mramoru (Pietro Magni, 1872). Leonardova tvář působí zamyšleně, snad opět přemýšlí nad nějakým převratným vynálezem či uměleckým dílem. Socha stojí na žulovém podstavci, kolem jsou jeho nejoblíbenější žáci (Giovanni Antonio Boltraffio, Andrea Salaino, Marco d'Oggiono a Cesare da Sesto) v životní velikosti. Mezi postavami na podstavci jsou basreliéfy znázorňující disciplíny, ve kterých Leonardo vynikal – anatomie, hydraulické inženýrství, malířství a architektura.
Leonardo da Vinci pracoval a žil ve městě v letech 1482–1499 a 1506–1513 za panování Ludovica il Moro na zámku Sforza. Jeho úkolem bylo starat se o kulturní život a umění v Miláně. Během tohoto období byl Leonardo zaneprázdněn vynálezy, rozšířením systému kanálů Navigli a stavbou zámků, jakož i studiem člověka.
Přestože náměstíčko Piazza Della Scala poskytuje oddechový prostor na lavičce ve stínu stromů, my se od sochy mistra Leonarda, která stojí mezi světoznámým operním domem La Scala, milánskou radnicí Pallazo Marino (16. století), bankou Palazzo della Banca Commerciale Italiana, Palazzo Beltrami a pasáží Galleria Vittorio Emanuele II., vydáváme za jeho uměním na přibližně 2 km vzdálené náměstí Piazza Santa Maria delle Grazie.
Na náměstí stojí goticko-renesanční kostel a klášter řádu dominikánů Santa Maria delle Grazie. Tato část města je vždy plná turistů. Během pobytu v Miláně Leonardo vytvořil slavné malby – Poslední večeři a Dámu s hranostajem. Druhé ze zmíněných děl, které představuje favoritku milánského vévody Lodovica Sforzy Cecilii Gallerani, se nyní nachází v muzeu v Krakově. Poslední večeři ale jen tak snadno z Milána nikdo nepřeveze. Toto slavné dílo je namalované přímo na stěně v refektáři (jídelně) kláštera Santa Maria delle Grazie.
Abyste mohli toto dílo vidět na vlastní oči, musíte si prohlídku objednat v dostatečném předstihu. Lístky se dají buď rezervovat přes oficiální stránky, nebo je seženete přes cestovní kanceláře. Částka na lístku a ta, za kterou vám ji prodá některá z cestovních agentur, se bude lišit několikanásobně. Ale milovník umění si tuto příležitost nemůže nechat ujít.
Přestože je malba zpřístupněna od úterý do neděle od 8.15 do 19.00, lístky se kupují na přesný čas. Do refektáře může najednou vstoupit pouze 25 osob a pobýt tu 15 minut. Nejprve si počkáte v klimatizované chodbičce na přesný čas vstupu, kdy se otevřou dveře a přes místnost, kde z vás vysají všechen prach, který by mohl uškodit malbě, můžete pokračovat přímo do refektáře.
Zde se nachází výtvarné dílo, které patří mezi nejznámější na celém světě. Už za dob Leonarda se jednalo o jeho nejslavnější a nejlepší dílo. Objednavatelem byl Lodovico Sforza, na dvoře kterého se Leonardo proslavil. Na díle se podíleli malíři z Akademie malířství v Miláně (M. d'Oggiono, G. A. Boltraffio). Malba s rozměry 8,8 × 4,6 m je vytvořena vaječnou temperou na povrchu stěny technikou suché malby – al secco. Její kompozice je jakoby výřez ve stěně s pohledem do sálu, kde se odehrává příběh, který má řadu výkladů. Přes namalovaná okna uvidíte krajinu, postavy jsou komponovány ve čtyřech skupinách po třech apoštolech po stranách osamoceného Krista. Dílo zachycuje okamžik, kdy Ježíš říká: „Jeden z vás mě zradí.“ Každý z apoštolů je zobrazen v póze vystihující jeho povahu v kontextu náboženského výkladu. Dílo je symbiózou tří prvků: tradice, hodnověrnosti a anatomicko-fyziognomického přístupu. Leonardo studoval pózy, výrazy tváří a fyziognomii současníků v Miláně, které maloval.
Na protilehlé straně je malba Ukřižování od Giovanni Donata da Montorfana (1495), které si návštěvník zahleděný na dílo mistra Leonarda ani nemá čas všimnout. Leonardo se touto freskou inspiroval, protože dlaně Kristových rukou jsou různě otočené; levá dlaň směřuje nahoru jako symbol kajícího se zločince ukřižovaného po boku Krista a pravá dlaň dolů – jako toho, co se nekaje.
Poslední večeře vydržela v původním stavu krátce. Ještě za malířova života začala malba praskat a opadávat. Po dvaceti letech byla téměř nesrozumitelná. První restaurování se uskutečnilo na začátku 18. století a poslední v roce 1999. Pokud si chcete odnést vzpomínku ve formě plakátu, magnetky, trička a podobně, můžete si je koupit v obchůdku se suvenýry, přes který se vychází z refektáře.
Přilehlý kostel Santa Maria delle Grazie je zapsán na seznamu UNESCO a spolu s klášterem ho dal postavit pro konvent dominikánů Francesco Sforza (architekt Guiniforte Solari, 1469). Vévoda Ludovico Sforza se rozhodl z něj vytvořit hrobku rodiny Sforza. Je zde pohřbena jeho žena Beatrice (1497). Za autora apsidy v tomto kostele je považován italský renesanční architekt Donato Bramante. Další slavný malíř – Tizian – pro kostel vytvořil obraz Korunován trním (1543), který byl po dobytí města Napoleonem (1797) převezen do Louvru.
Letecké útoky na město během druhé světové války poškodily většinu kostela, avšak některé stěny odolaly, podobně jako severní část refektáře, kde se nachází Poslední večeře. K její tehdejší ochraně přispěly pytle s pískem. V zadní části chrámu je nádvoří, kde si můžete odpočinout v příjemném chládku křížové chodby, než vyrazíte opět do ulic Milána.
GPS: (Piazza Santa Maria delle Grazie) 45°27'57.6"N 9°10'13.8"E
Text a foto: Mgr. Anna Nociarová
Textová úprava: redakce
Překlad: Stanislava Waniová
Diskuze u článku (0) |