Itálie: Piacenza II – úchvatné sakrální stavby

Za zvuku heligonky, vedle sochy Giana Domenica Romagnosi (právník a filozof, zabýval se vztahem elektřiny a magnetismu), se z hlavního náměstí Piazza Cavalli blížíme k portálu románsko-gotického kostela San Francesco (12. století). Fasádu z hnědých cihliček se třemi věžičkami obohacuje velká růžice a nad portálem luneta s vyobrazením stigmat sv. Františka (15. století).

Po vstupu do chrámu zvuk heligonky nahrazuje chvalozpěv věřících za doprovodu varhan. Právě se koná nedělní mše. V tichosti procházíme hlavní lodí a dvěma uličkami, které dělí zděné pilíře podporující vysoké gotické oblouky. Zamířili jsme k bočnímu oltáři kaple Neposkvrněného početí Panny Marie, který je osvětlen světlem pronikajícím z kupole. Krásná malířská výzdoba této kupole se odráží v zrcadle umístěném na zemi. Nemusíte ani zvedat hlavu. Kromě modliteb zažil chrám i jeden historický mezník. Právě zde byla vyhlášena anexe Piacenzy k Sardinskému království (1848).

Pomalu slábne zvuk heligonky a my se vzdalujeme ulicí Via XX. Settembre na Piazza Duomo zakončené lombardsko-románskou katedrálou Duomo di Piacenza (1122–1233). Katedrála Santa Maria Assunata a Santa Justina s fasádou z veronského růžového mramoru a kamene je jedním z nejcennějších příkladů románské katedrály v severní Itálii. Vedou do ní tři brány, levý portál se nazývá brána ráje, vynášeli jí mrtvé na nedaleký hřbitov. Všechny tři portály jsou zdobeny románskými sochami, které představují náboženské příběhy. Nádherné sochařské práce kolem portálů zobrazují například i sochu Telamóna, představujícího moudrost a filozofii.

Vstoupili jsme do 85 m dlouhé a 32 m vysoké lodi chrámu. Dvacet pět pilířů ji dělí na dvě uličky. Za povšimnutí stojí lombardsko-románské fresky v kupoli (14.–16. století), nebo ty středověké v apsidě a v příčné lodi. Původní katedrálu zasvěcenou patronce města – sv. Justině – zničilo zemětřesení (1117). V současnosti jsou její ostatky uloženy v kryptě katedrály, kterou tvoří 108 románských sloupů. Součástí katedrály je i muzeum, které prezentuje liturgické předměty a roucha z chrámů místní diecéze. Po chvilce obdivování sakrálních krás nás světlo pronikající velkou růžicí pomalu vyvedlo zpět na náměstí.

V ulicích města vládne nedělní klid, pár lidí posedává na letní terase u kávy a na tuto atmosféru dohlíží socha Panny Marie uprostřed náměstí. My se postupně přesouváme uličkou Via Chiapponi k románské bazilice Sant'Antonino, které dominuje osmiboká věž. Známá je díky basreliéfům na hlavních dveřích (12. století). Chrám dal postavit první biskup města, sv. Viktor. Interiér zaujme uměleckými díly i ostatky biskupa a světce v urnách pod oltářem.

Podle tradice byl sv. Antonín římský legionář, který konvertoval na křesťanství a byl umučen 4. 7. 303 ve městě Travo (nedaleko Piacenzy). Jeho pozůstatky objevil koncem 4. století druhý biskup Piacenzy – Savino. Pozůstatky z podzemí, kde byl později postaven kostel Santa Maria in Cortina, byly převezeny do viktoriánského kostela. Ten byl následně po tomto světci pojmenován, stal se i patronem města.

V Piacenze se drží dva svátky na jeho počest. Vždy 4. července si připomínají jeho mučednickou smrt a 13. listopadu objevení relikvií. Toto místo je významné i z historické stránky, protože právě zde se setkali delegáti při jednání o míru v Kostnici (1183).

Když se vzdálíme z centra města na náměstí Piazzale delle Croce, objevíme kostel Santa Maria in Campagna (1522–1528). Stojí na místě svatyně Santa Maria di Campagnola, kde se uctívala zázračná dřevěná socha – Madonna della Campagnola (14. století). Chrám je mistrovským dílem renesančního architekta Alessia Tramella zvaného Il Pordenone. Výjimečné kvality je i cyklus fresek v kupoli a kaplích. V zadní části oltáře je pamětní deska připomínající Isabellu Farnese († 1718) a jejího bratra Františka, který chtěl, aby jeho srdce bylo u sestry († 1727). Na tomto místě papež Urban II. během synody v roce 1095 vyhlásil záměr uskutečnit první křižáckou výpravu do Svaté země.

Na opačném konci města – na Via Alberoni – stojí bazilika San Savino, pojmenovaná po druhém biskupovi města. Začala se stavět v roce 903 a nejprve byla zasvěcena sv. apoštolům. Kostel kompletně zničila invaze barbarů a spolu s přilehlým klášterem byl v 11. století přestavěn. Presbytář a krypta ukrývají mozaiky zobrazující znamení zvěrokruhu a měsíce (12. století). Interiér v lombardsko-gotickém slohu zdobí sloupy se zajímavou výzdobou hlavic. Oltář je z černého mramoru a bronzové urny s ostatky svatého Savina.

S pohledem do přilehlých uliček objevíte další a další kostelíky. V Piacenze je jich opravdu mnoho, některé jsou velkolepé, některé nenápadné a mnohé z nich už změnily svou původní sakrální funkci. Ale i když neslouží k náboženským účelům a odehrávají se zde kulturní akce, zachovaly si svou typickou architekturu a výzdobu. Takový osud měl například i kostel Santa Maria della Pace (16. století) s freskami od Luciana Ricchettiho, který v současnosti slouží jako auditorium.

Piacenza je městečko, ve kterém si každý milovník umění a historie bude připadat jako v ráji. A pokud jste také milovníky zmrzliny, určitě ochutnejte tu pravou z Piacenzy – je vynikající.

GPS: 45°03'06.5"N 9°41'37.9"E

Text a foto: Mgr. Anna Nociarová

Textová úprava: redakce

Překlad: Stanislava Waniová