Japonsko: Doprava po Japonsku
A nejen turistům. Jak dokazuje příběh pana Jardy, u kterého jsem v Japonsku bydlela a který si za celé dva roky svého pobytu v Tokiu nebyl schopen zjistit, kolik ho stojí jízdenka z Hiró na Šibuju, a chodil proto téměř každý den na českou ambasádu, aby mu to spočítali.
Pro nás cestování vlakem často neznamená nic víc, než dlouhé hodiny čekání na zpožděné soupravy. Pro Japonce má cestování vlakem velké kouzlo. Snad právě proto, že by se bez vlaků neobešli, věnují jim speciální pozornost. Když budete mít štěstí, můžete se v Japonsku setkat s takzvanými train otaku, milovníky vlaků. Tito lidé by bez vlaků dlouho nepřežili. Studují je, sbírají soupravy vláčků, vylepují si jejich fotky do alb a samozřejmě chodí vlaky fotit do přírody. Jsou schopni celé hodiny čekat ve stínu tunelu na svou kořist – fotografii právě přijíždějícího vlaku. Někteří z nich se dokonce chodí loučit a říkat své sbohem vlakovým soupravám, které mají být odstaveny. Nicméně dopravní infrastrukturu milují i obyčejní Japonci. Důkazem toho může být například fakt, že se na youtube přou, které nástupiště a která zastávka má nejkrásnější hudební znělku.
Pravdou je, že ve skutečnosti cestováni po Japonsku a hlavně po Tokiu zdaleka není tak zmatené, jak se na první pohled může zdát. V dnešní době jsou již téměř všechny vývěsky ve větších stanicích v Japonsku opatřeny anglickým překladem. Japonská preciznost potom vybavila každou linku jinou barvou a písmenkem. Pokud respektujeme pravidla cestování hromadnou dopravou a také pravidla slušného chování, (Japonci na nástupišti nikdy nepředbíhají!), pak se bez problémů dostaneme téměř kamkoliv. Při cestování po památkách v Tokiu a jeho okolí je nejjednodušší využívat buď metra, které ale jezdí pouze pod Tokiem, nebo linek JR, které nás zavezou i do nejbližších měst. Jízda těmito dopravními prostředky samozřejmě není zadarmo, takže pokud jste si v Čechách předem nezakoupili Japanese Rail Pass - šikovnou, ale dost drahou knížku, která vám umožní až dva týdny procházet turnikety bez placení lístků, je potřeba si před cestou zakoupit jízdenku.
Obsluha turniketů na jízdenky není složitá. Na tabuli nad turnikety je na mapě linek vypsáno, kolik vás stojí cesta z místa, kde stojíte, do cílové zastávky. Pokud i tak nejste schopni namačkat na displeji správnou hodnotu jízdenky, vše vždy jistí vcelku ochotní zaměstnanci drah či obyčejní Japonci, kteří si kupují lístky v automatu vedle vás. A pokud se vám, stejně jako mně, stane, že si na přestupní zastávce omylem koupíte jízdenku na jinou linku, zaměstnanci drah vám vrátí peníze.
Díky linkám JR se turista může podívat do míst, kam by se jinak musel složitě dostávat třeba lokálkami. Dojede tak snadno během několika minut například do Kamakury, města plného krásných a významných historických památek, které dalo název celé jedné éře japonských dějin. Pokud si potrpíte na chrámy, rozhodně byste Kamakuru neměli minout. Množství šintoistických a buddhistických chrámů, které se zde nachází v těsném sousedství, je vskutku úctyhodné. Mezi nejvýznamnější chrámy potom patří například šintoistický chrám Hačimangu (Tsurugaoka Hachimangu) nebo dva zenové chrámy, Kenčodži a Engakudži. Turisty rovněž láká obří, téměř třináct a půl metru vysoká, bronzová socha Buddhy stojící pod širým nebem. Socha byla postavená v roe 1252 a původně byla umístěná v chrámu, který však neodolal tajfunům a dalším přírodním katastrofám.
Sympatické jsou na Kamakuře rovněž její pláže, kde se odvážný turista může v letních měsících smočit v moři, a skromnější nákupní centrum. A pokud již máte Japonska a Japonců plné zuby, JR linky vás zavezou například i do jokohamské čínské čtvrti.
Rozhodne-li se turista navštívit krom Tokia i jiná japonská města, jistě si nenechá ujít příležitost svézt se šinkansenem. Ono je to také praktičtější, protože cesta například z Tokia do Hirošimy vám tak nezabere více jak čtyři hodiny. Cestování šinkansenem není žádná věda. Jako při dopravě jakýmkoli jiným vlakem je potřeba dojít na nádraží, zakoupit si jízdenku, projít turniketem, dostavit se na správné nástupiště a nastoupit na správný vlak. Řada šinkansenových souprav vlastní i kuřácký vagón, který je zvenčí patřičně označený. V průběhu jízdy potom uličkou prochází obsluha, která prodává jídlo a pití. Zde si ovšem hladový pasažér musí počkat, až budou obslouženi všichni cestující v řadách před ním – předbíhat není dovoleno. Dokonce se můžete spolehnout, že i když budete ještě hlasitě oddychovat, protože jste právě doběhli vlak, a budete slušně škemrat jen o doušek vody, nepřijdete na řadu dříve než tlustý Japonec před vámi, který si bude dvacet minut objednávat suši a pak se ještě deset minut uklánět servírce.
Soupravy šinkansenů jezdící na pravděpodobně nejvyužívanějších linkách Tókaidó a Sanjó se standardně dělí na tři typy, podle toho, kolik za cestu projedou zastávek bez zastavení. Nejrychlejší soupravou je vlak Nozomi, v překladu Přání. Druhé nejrychlejší soupravě se přezdívá Hikari, tedy Světlo. Třetí, nejpomalejší souprava, tzv. Kodama, Ozvěna, potom projíždí všechny zastávky a je využívána převážně k přejíždění mezi menšími městy.
A na co si ve vlaku dát pozor? Ve většině souprav metra a vlaků se nacházejí sedadla určená pro seniory nebo cestující s postižením, v jejichž okolí je zakázáno používat elektrické přístroje. Na eskalátorech si turista musí dát pozor, stojí se totiž na opačné straně než u nás. Pokud to nevíte, snadno se vám stane, že vás srazí dav spěchající na vlak. A pokud se rozhodnete využívat jako dopravní prostředek kolo, je dobré vědět, že v Japonsku, stejně tak jako třeba v Anglii, jezdí kola a auta po silnici nalevo.
Při prvních pokusech nezazmatkovat a nastoupit do správného vlaku budete možná trochu nervózní, na cestování japonskou hromadnou dopravou si však rychle zvyknete a snadno se pak dostanete na místa, nad jejichž krásou se vám bude tajit dech.
Text/foto: Anna Jarchovská
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek