Japonsko II. - V Jokohamě v přístavu, park Jamašita a Jokohamský park

Jakmile mě a mému kolegovi pracovní povinnosti dovolili vzdálit se z Red Brick Wirehouse, vydali jsme se na obchůzku okolí. A protože jsme se nacházeli hned vedle přístavu, byl právě ten prvním místem, kam zamířily naše kroky. S procházkou přístavem pak bezprostředně souvisí i procházka parkem Jamašita. Tento park vede podél pobřeží v pásu širokém asi 100 metrů a dlouhém 750 metrů. Když jsme jej procházeli, zřeli jsme jak velké parníky, tak i malé bárky. Jedna z těch menších loděk měla na sobě umístěnu zlatou sochu čínského draka.

Největší a nejvýraznější lodí, kotvící v jokohamském přístavu, se jmenuje Hikawa Maru. Vyjela na svou pouť poprvé v roce 1930 a vozila na své palubě například císařskou rodinu nebo Charlieho Chaplina. Během pobřežní procházky jsme si mohli prohlédnout kromě lodí také vysokou námořní věž – maják Yokohama Marine Tower, který je se svými 106 metry nejvyšším majákem na světě. Na maják je možné po zaplacení vstupného 750 yenů vystoupit a porozhlédnout se po širokém okolí. Této možnosti jsme ale nevyužili.

Během procházky přístavem jsme se občas otočili a podívali se zpět, na moderní, ale neméně zajímavou, část Jokohamy. Této části města dominuje obrovské otáčející se kolo a hned vedle něj nejvyšší budova v Japonsku, která nese název Landmark Tower. Na jejím vrcholu se nachází observatoř, na kterou je možné se za vstupné podívat.

Na přístavní promenádě byly krásně upravené záhonky, o které se starali šikmoocí zahradníci. Podél chodníku postávali četní pouliční malíři, kteří střídali upřené pohledy na moře s pohledy na svá plátna. Bohužel dohlednost nebyla toho dne (a vlastně po celý týden) příliš dobrá a tak jsme k našemu zklamání neviděli horu Fuji, která při příznivých podmínkách může být odtud viděna. Musím se ale pochlubit, že při příletu jsme Fujijamu viděli z letadla, kterak se tyčí nad oblaka. Měli jsme totiž štěstí a seděli na pravé straně letadla u okénka. 

Když jsme si užili pohledu na moře a přístav, odklonili jsme trasu naší procházky směrem od pobřeží. Naším cílem se stal park Jokohama a Čínské město, o kterém se dozvíte v příštím díle. Jokohamský park není velikou, ale zato příjemnou zelenou oázou, která leží v sousedství velkého sportovního stadionu. Je to klasický japonský park s jezírkem, potůčkem, květinami a krásnými stromy, mezi kterými nesmí chybět ani japonský javor, ani borovice.

To, co se mi ale v tomto parku líbilo nejvíce, byly želvy. Byla to želví rodina, která plavala vesele v rybníčku. Malá želvátka pošťuchovala rozpustile matku želvici, která se snažila jim uplavat, aby měla už konečně chvíli klidu. Za tu dobu, kterou jsem strávila jejich pozorováním, se jí to nepodařilo a tak musela neustále vzdorovat zájmu svých ratolestí.  Musím říct, že jsem se na ně vydržela dívat opravdu docela dlouho.

A to je zřejmě účelem japonských zahrad. Lidé zde tráví svůj čas relaxací uprostřed těch nejobyčejnějších, ale zároveň nejkrásnějších součástí tohoto světa.

Text/foto: Kristýna Bartůňková