Japonsko III. - Jokohamské Čínské město a zahrada Senkeien
Publikováno: 23.9.2013
Pracovní cesta mě přivedla v květnu tohoto roku, roku 2013, do Jokohamy, velkého přístavního města ležícího na pobřeží Tokijského zálivu. Již jsem si ve volné chvíli stačila prohlédnout pobřežní část Jokohamy, ale ze zbytku jsem zatím neviděla více než příjemný Jokohamský park.
A tak jsem, spolu se svým kolegou, zamířila do jokohamského Čínského města (Yokohama Chukagaii), které je největším svého druhu v Japonsku. Vstoupit do něj lze jednou ze čtyř vstupních bran. Tato čtvrť je plná čínských obchůdků se vším možným. Koupit se tady dá oblečení, boty, korálky, polodrahokamy, figurky, čaje i čajové nádobí. Čaje jsme si nakoupili v jednom obchodu s milou prodavačkou, která nám dala ochutnávky několika druhů.
V ulicích se také nachází nespočet restaurací a pouličních prodejců, u kterých lze pořídit speciality jako je například manju (něco jako plněné knedlíčky), ramen (nudlová polévka) a mnoho dalších. Manju jsme si dali a musím říct, že jsme si znamenitě pochutnali.
V Čínském městě stojí dva budhistické chrámy. Prohlédli jsme si zvenku oba dva a jeden jsme navštívili. Tento chrám se nazývá Ma Zhu Miao a za vstup dovnitř se platí vstupné 100 yenů. Podle názvu je zasvěcen svaté matce nebeské (Ma Zhu), která, jak nám prozradil místní správce, jež nám dělal průvodce, opravdu v Číně žila.
Správce chrámu se nám celou dobu věnoval. Zavedl nás dovnitř a popsal sochy bohů, které jsme mohli vidět. Pak nám řekl, ať se pomodlíme, když už tu jsme. Popsal nám, jak to máme udělat. Začít jsme museli u hlavního boha, který byl veprostřed svatyně. Poklekli jsme na stoličku, 3x jsme se uklonili, odříkali své jméno a ještě něco dalšího. Když jsme ukončili modlení k hlavnímu bohu, přesunuli jsme se k modlitbě napravo, kde na nás čekala bohyně plodnosti a následně nalevo, kde jsme se modlili ke dvěma bohům, kteří by nám měli zajistit vzdělání a šťastné manželství. Správce nám nejprve dovolil chrám fotit jen zvenčí, nakonec se ale ustrnul a fotit jsme mohli oknem i vnitřek.
O něco dále od našeho japonského pracovního působiště než Čínské město leží zahrada Sankeien. Je to nádherná, rozlehlá zahrada, plná historických budov, příjemných zákoutí, stromů i jezírek. Zahrada se jmenuje po svém zakladateli, jokohamském obchodníkovi Sankei Haraovi. Leží na přibližně 175 tisících m². Její výstavba začala v roce 1902 a až do úplného dokončení trvala 20 let.
Zahrada se skládá ze dvou částí – vnitřní a vnější. Vnitřní zahrada byla využívána jako privátní prostor rodinou pana Hara. Právě v této části se nachází velké množství historických budov, které sem byly přesunuty z různých míst Japonska, například z Kamakury nebo Kyota. V této části mne zaujala například budova s názvem Rinshunkaku, jež byla postavena v roce 1649 během periody Edo. Dovnitř budovy se sice nedostanete, velká část interiéru je ale vidět. A tak si můžete prohlédnout mimo jiné i pěkné tušové malby, visící na stěnách.
Ve vnější zahradě je mnohem méně budov, ale o to více zeleně. Tato část byla veřejnosti zpřístupněna už v roce 1906. Dominuje jí třípatrová pagoda z roku 1457, která do zahrady Sankeien byla přesunuta v roce 1914.
Ačkoli jsme Sankeien nenavštívili na jaře – tedy v době největšího rozkvětu, byla procházka po ní okouzlující. Trvala nám několik hodin a viděli jsme toho při ní doopravdy hodně. Takhle přesně jsem si představovala pravou japonskou zahradu.
Text/foto: Kristýna Bartůňková
Souvisejicí články
Publikováno: 7.10.2013
Když jsem v rámci pracovní cesty zavítala do Japonska, neměla jsem moc času na prohlídku památek. Byl mi ale dán jeden den bez práce k tomu, abych jej strávila v hlavním městě Japonska, Tokiu.
Publikováno: 23.1.2015
Tento týden ještě zůstaneme na druhé straně naší planety, abychom se podívali do dalšího monumentálního japonského hradu.
Publikováno: 10.10.2012
Jak vypadá noční Tokio v pátek a v sobotu v noci? Úplně jinak než ve dne. Dokonce by se dalo říct, že se jedná o zcela jiné město. Ulice se rozzáří světly, nápisy a vývěsní tabule ožijí díky barevné záři neonových zářivek. Dívky si obléknou sukně o deset až patnáct čísel kratší než normálně, na obličej si nanesou vrstvu make-upu, nalepí si umělé řasy a vyrazí do klubů. Kam přesně?
Publikováno: 30.1.2015
Do třetice se podíváme do Japonska na další z jeho nejslavnějších hradů. V Macumoto, hlavním městě prefektury Nagano, se nachází hrad, pro jehož vzhled se mu přezdívá Vraní hrad. Poněkud neobvykle nestojí na žádné hoře, ani není obklopen řekami, ale leží na planině. Byl postaven v polovině 16. století, tedy v podobném období jako Ósacký hrad a opět v něm sehrála svoji úlohu postava Hideoši Tojotomiho.
Publikováno: 20.12.2016
Hlavní město Japonska se zdá nekonečné. A vlastně to je docela pravda – nejde totiž o jedno město, ale o plynule navazující osídlení v celé oblasti regionu Kantó, kde žije zhruba 40 milionů lidí. A i přesto je velmi snadné se v něm cítit jako v malém městečku.
Publikováno: 12.11.2021
Na Nagoyu, třetí největší město země, se při návštěvách Japonska zapomíná. Bohužel. Ano, máte sice na výběr spoustu mnohem – na první pohled – zajímavějších míst, ale pokud máte trochu více času, zastavte se v Nagoye alespoň na jeden den a noc. Nebudete litovat.
Publikováno: 5.9.2012
Co si představíte, když se řekne japonské jídlo? Neznám člověka, který by si nepředstavil syrovou rybu a rýži. Řada lidí se mylně domnívá, že Japonci nic jiného než tyto dvě potraviny nejí. A představa týdnů strávených o syrové rybě a rýži je potom často donutí, aby si s sebou na cestu do Japonska přibalili uherák.
Publikováno: 15.10.2021
Po mnoho století hlavní město Japonska se dnes velikostí nemůže jeho nástupci – Tokiu – ani zdaleka vyrovnat, rozhodně ale patří mezi nejkrásnější města světa. Kdybychom vám měli v Japonsku doporučit jediné místo, kam se podívat, bude to právě Kyoto.
Publikováno: 10.1.2017
Bývalé japonské hlavní město Kyoto se může pyšnit zhruba dvěma tisíci chrámy. Většinou buddhistickými, zhruba čtvrtina je šintoistická. Někdy jde o majestátní rozlehlé komplexy, někdy o maličké chrámy skryté v uličkách města. Krásné jsou všechny. Pojďme se na některé z nich podívat.
Publikováno: 17.1.2017
Většina návštěvníků Kyota zůstává v centru města a bohužel zapomínají, že i v jeho okolí mohou najít spoust nádherných míst. Jedním z nich je chrámový komplex a hora Daigo-ji. Věřte, že ta půlhodinová cesta metrem za to stojí.
Publikováno: 30.9.2013
Když jsem se v rámci pracovní cesty dostala do Japonska, neměla jsem na jeho prohlídku příliš času. Bydlela a pracovala jsem v Jokohamě, ale nedaleké hlavní město, Tokio, jsem si rozhodně nemohla nechat ujít.
Publikováno: 12.9.2012
Někteří z nás si myslí, že Japonci jaksi maskují své pocity, že je uzamykají kdesi hluboko v sobě. Že se jen neustále uklání a usmívají, že se chovají strojeně. Že jsou „naprogramovaní“, aby dobře a tvrdě pracovali pro svou firmu, rodinu a pro Japonsko. A že snad ani žádné pocity nemají.
Na to existuje jen jedna odpověď.
Publikováno: 15.8.2012
Tokio. Město, kde vedle sebe žijí školáci ve staromódních uniformách, vymóděné paničky, které tráví dopoledne v nákupních domech, po parcích a všemožných koutech města se poflakující mládež, skejťáci s barevnými vlasy, holky s umělými řasami a dvaceticentimetrovými podpatky, psíci navlečení do minikimon a samozřejmě všudypřítomní byznysmeni, takzvaní sararímani.
Publikováno: 15.9.2013
Stalo se, že v rámci pracovní cesty jsem dostala příležitost vydat se do země vysněné, do Japonska. Země vysněné proto, že už jedenáct let pomocí praktikování bojového umění aikido objevuji jeho kulturu a jsem jí fascinovaná.
Publikováno: 16.9.2013
Pracovní cesta mě přivedla do Jokohamy, hlavního města japonské prefektury Kanagawa, které leží asi 30 kilometrů od Tokia na západním pobřeží Tokijského zálivu. Místo mých pracovních povinností bylo alokováno do krásné historické budovy Red Brick Wirehouse (Yokohama Akarenga Sōko), která stojí na pobřeží, hned vedle přístavu.
Publikováno: 17.10.2012
Existují věci, na které jsou Japonci nesmírně pyšní. Vzhledem k tomu, že Japonsko po dlouhou dobu své historie neudržovalo téměř žádné kontakty s pevninou a vyvíjelo se tak v ústraní, vyvinul se zde krom specifické japonské kultury, zvyků a jazyka i určitý pocit vlastní výjimečnosti.
Publikováno: 19.9.2012
Při cestování po Japonsku se turista velmi snadno přimotá k řadě zvláštních či komických situací. Mezi ty nejklasičtější, které si zažije každý, patří samozřejmě zabloudění, čekání na vlak na koleji, která je zrušena, nebo rozčarování nad veřejnými toaletami.
Publikováno: 22.8.2012
Tokijské metro, meziměstské vlaky, šinkanseny. Změť zastávek a tunelů, stovky stanic a tisíce Japonců, kteří se hemží mezi turnikety, nástupišti a vlaky. Při této představě turistům často nebývá do zpěvu.
Publikováno: 26.9.2012
Jaký je hlavní rozdíl mezi Japonskem a Českem? Překvapivě jedna z nejčastějších otázek, kterou slýchávám. Jako kdyby snad na ni existovala odpověď. Jak já s oblibou říkám, v Japonsku je všechno jiné. I vzduch je tam jiný, než ten, na který jsme zvyklí. A není to jen odlišný vzduch, co nám japonská příroda nabízí.
Publikováno: 29.8.2012
Snad každý turista, který v Japonsku vleze do obchodu se suvenýry, se musí hodně snažit, aby nevykoupil všechny předměty, které takový krámek nabízí. Lákají ho barevné vějíře, keramika, kimona, reprodukce tradičních japonských dřevořezů, tisíce předmětů s roztomilými vzorečky a samozřejmě všudypřítomná Hello Kitty.
Publikováno: 3.10.2012
Japonská historie není zrovna běžně diskutované téma. De facto se toho o ní mezi lidmi mnoho neví. Pokud se pokusíte zavést na ni řeč, většině lidí se vybaví události druhé světové války. Zbytek si vzpomene na samuraje, udatné bojovníky s katanou, samurajským mečem, a gejši, které jsou naneštěstí dodnes v podvědomí lidí zaškatulkované jako prostitutky.
Publikováno: 8.3.2013
Jak vypadá jedno z největších a nejvýznamnějších měst?
Souvisejicí fotogalerie
Japonsko je císařský ostrovní stát ve východní Asii, ve kterém se mísí moderní technologie s trad...
Souvisejicí videa
Japonsko je svými chrámy proslulé, v bývalém hlavním městě Kyoto se jich ukrývá na dva tisíce. Vě...
Od hlavního města Japonska byste asi čekali ledacos, ale že je v jeho některých částech neuvěřite...