Kanada: Trajektem podél Britské Kolumbie - VIDEO

To platí i přesto, že to bude něco stát. Ovšem vidět z paluby trajektu mířícího z Princ Ruppert v kanadské Britské Kolumbii do Port Hardy na Vancouver Island (nebo naopak) obrovské horské masivy, omývané vodami Tichého oceánu, stojí opravdu za všechny peníze. I když... neberte to zas tak doslova.

Samozvaní psychologové

Celá plavba po zmiňované trase - ať už to vezmete v kterémkoli směru - trvá zhruba 15 hodin, i když ve všech příručkách se uvádí, že na ní lze strávit mnohem více času. To víte, oceán je oceán a ten si s nějakými lidskými vetřelci hlavu příliš neláme. Ať už ale na palubě obří lodi vytrvá člověk jakkoli dlouho, na jedno se může spolehnout - opravdu se nebude nudit. Scenérie jsou totiž tak nádherné, že se už za okamžik bude každý turista jen s malou dávkou představivosti cítit jako v zemi plné kouzelných kopců, obdařených silou léčit smutné duše a celých věder živé vody, která tyto samozvané psychology neustále oplachuje, aby neztratili svou mohutnost a sílu. A přestože můžete mít při čtení tohoto článku pocit, že vám radost z jejich k opoře vždy připravených rámě vydrží maximálně tak dvě hodiny, buďte si jisti, že tentokrát se (i když je to skutečně jenom jednou za rok) opravdu mýlíte.

Hlídač a jeho pán

Nádherné na této cestě je, že vás vlastně nezavede na širý oceán, ale pokradmu se s vámi plíží podél pobřeží Britské Kolumbie na jedné a spousty ostrovů na druhé straně. Skutečná ramena obřího Pacifiku tak zahlédnete malými průzory jen párkrát. Jinak se pořád můžete po obou stranách kochat zemskými přírodními skvosty, které Vám král moří Poseidon staví do cesty. Loď pomalu míjí  městečko Kiemtu a posléze i McLoughlin Bay, prosmýká se kolem Dennyho ostrova, mine i rekreační oblast Hakai. A kamkoli se s vámi zhoupne, odkryje spoustu nádherných zátočin, které jakoby se zamračeným pohledem rotvajlera hlídají horské masivy.

Velrybí show

Pokud obyčejného cestovatele pozorování té krásy unaví, není nic lehčího než zaskočit si do jednoho z mnoha barů na trajektu, posilnit se sendvičem či sklenkou něčeho dobrého a nechat své nohy konečně klidně spočinout. Nejlepší je takto učinit na horní palubě, kde se dá pohodlně usadit do lehátek nebo dokonce i na zem - vždyť tady, na pojízdném dvoře "Matky Přírody", se žádný bonton nedrží. Pravidlem ale je, že sotva začne hlava pomalu klimbat a mozek ztrácí pojem o čase, nechávajíce se laskat běžným oceánským vánkem, vždycky někdo jako naschvál vykřikne: „Velryba!!!!!“ A spěte sladce jako včelí medvídek, když se všechno osazenstvo trajektu s nadšenými výkřiky: „Já ji vidím!“ a „Fíííha!“ (přesněji tedy „Waw!“) hrne k jedné straně lodi, jejíž kostrč sice nešťastně praská pod jednostranným náporem tolika nohou, ale žádné strachy - tahle stařena toho už hodně vydržela a ještě hodně vydrží. A tak se nedá nic dělat - vstanete také a jdete se podívat přes palubu -  abyste nebyli za podivíny. A pochopíte, že tohle stojí za to. Velryby se totiž nebojí ani trajektu a velmi často předvádějí své vodní hrátky přímo pod vámi - na hladině, která je pro ně obrovským jevištěm. Ať mi nikdo neříká, že tito kytovci nevědí, co to je dostat Oscara. Protože z jiného důvodu by se tak nesnažili zaujmout i toho posledního prcka, který se krčí u zábradlí. Vyhazují ocasy a ploutve do vzduchu a své gejzíry vody vystřelují skoro až k nebi. Tak tahle radost vám skutečně vydrží na dlouho. Protože není vetšího nadšení než toho zvířecího.

Jistoty a pozitiva

A tak se člověk ani nenaděje a patnáct hodin je pryč. Cesta, za kterou i se svým osobním autem, trpělivě na vás čekajícím v podpalubí, zaplatíte něco přes 550 kanadských dolarů, skutečně není levná. Ale zážitek, který si z ní odnesete, je už v tuto chvíli mnohem, ale mnohem cennější. Navíc bude časem jeho hodnota jen a jen stoupat. U jaké měny si tohle dovolíte s jistotou tvrdit?

Text/foto/video: Zuzana Dastychová