Kolumbie: Cali - město salsy
Cali je třetí největší město v Kolumbii, je jedním z hlavních hospodářských a průmyslových center země, ale zároveň město vhodné na turistiku a rekreaci. Do centra Cali se dostáváme stopem. Nemusíme hledat hotel, protože máme domluvené spaní přes Couchsurfing. Vyzvedává nás Paola ještě s dalšími kamarády a bere nás autem na vyhlídku Cerro de Los Cristales, kde se ve výšce 1 474 m n. m. nachází socha Ježíše – Monumento a Cristo Rey. Monument Ježíše je vysoký 26 metrů, z toho 5 metrů má podstavec a zbylých 21 metrů socha. S výstavbou začal v roce 1949 sochař Palmirano G. Navía a o tři roky později ji dokončil umělec Alideo Tazzioli.
Spíše než samotná socha je zde větší zajímavostí krásný výhled jak na celé město, tak i na okolní hory. Ne nadarmo se městu Cali přezdívá zelené město. Paola zná své město velmi dobře, tak nám popisuje, co je která budova. Nebo nám také vypráví, že chudým obyvatelům zde dobrovolníci pomáhají vymalovat jejich domy a celé čtvrti. Vše pak vypadá lépe a mnohem barevněji.
Protože byla její babička indiánka, zná Paola i různé mýty a historii. Vypráví nám o vzniku tří křížů na Cerro de las Tres Cruces. Hlavní kříž je vysoký 26 metrů, boční kříže pak 22 metrů. K jejich výstavbě napomohla záminka s názvem Buziraco – ďábel, který mohl za hříchy a nemoci obyvatel. V roce 1938 se proto rozhodli postavit tři kříže a od té doby mají obyvatelé města klid. Každý rok 3. května si pak místní vyšlápnou pěšky na kopec vzdát poctu svatému kříži a oslavit svatou mši. Patří také k hlavním poutím věřících v době Velikonoc.
Cestou se zastavujeme u soch s indiánskou tematikou vytesaných do hlíny. Ty zde vytvořil umělec Carlos Andrés Gómez v roce 2009 úplně sám a nazval je „Lamento de Pacha Mama“. Nikdo mu nepomáhal, nikdo jej za to ani neplatil. Je to pouze jeho vlastní iniciativa a umělec se svým dílem snažil zachytit poselství, že lidé se špatně chovají k přírodě a životnímu prostředí.
Navštěvujeme také koloniální čtvrt San Antonio. Je to bohémská část města s řemeslnými dílnami, obchody se starožitnostmi, prostory pro umění a kulturu a s malými restauracemi, které udržují populární koloniální tradici. Je sobota a my pozorujeme svatbu v kapli Capilla de San Antonio. Svatby se tady prý konají buď ráno, nebo odpoledne. A neslaví se až do rána jako u nás. To mě docela překvapuje, protože Kolumbijci jsou pro nás národ, který se velmi rád baví až do rána. I tady v parku právě lidi tančí na hudbu a přidat se může kdokoliv. Večer pak všichni mizí do klubů za salsou.
Neděle je pro Kolumbijce zase dnem oběda u rodičů, a tak Paola odchází za rodinou a my si jdeme sami projít město. Historické centrum s pěknými budovami se nachází kolem Parque Simon Bolívar, kde je také příjemná procházka kolem řeky Río Cali. Vidíme zde budovu divadla Jorge Isaacs ve francouzském neoklasicistním stylu s pěkně opravenou fasádou. Gotický kostel La Ermita je nejčastějším obrázkem na pohlednicích z Cali. Byl postaven v roce 1678, zničen zemětřesením v roce 1925 a znovu zrekonstruován v letech 1930 až 1948. Jeho mramorový oltář z 18. století byl dovezen z Itálie, hudební hodiny a okna jsou z Amsterodamu a železné brány byly vytvořeny v Cali v roce 1937. V kostele jsou uloženy obrazy starší více než tři století.
Bílá neoklasicistní katedrála San Pedro také přežila několik zemětřesení a její aktuální fasáda byla naposledy zrekonstruována v roce 1930. Cihlový komplex Complejo Religioso de San Francisco byl postaven mezi 18. a 19. stoletím a skládá se ze 4 částí: kostela San Francisco, kláštera San Joaquín, chrámu Virgen Inmaculada a z věže v mudéjarském stylu.
Poslední den v Cali a zároveň i v Kolumbii stihneme ještě ochutnat místní arepu. Ta je zase úplně jiná, navíc je plněná. Buď masem, sladkým, nebo je vegetariánská. Každopádně i tato varianta arepy nám chutnala a my míříme autobusem pryč, do Ekvádoru.
Text a foto: Tomáš Novák
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek