Krakov - město mluvících kamenů
Krakov, zapsaný v roce 1978 na seznam světového kulturního dědictví UNESCO je považován nejen za „město mluvících kamenů“, ale rovněž za město legend. Ještě dnes se zde nachází na 100 kostelů a kláštěrů a návštěvník zde může potkat jeptišky krásné jako madona či mladé muže modlící se před pomníkem sv. Stanislava. Již okolo roku 900 byl Krakov velmi rušným obchodním místem. Roku 965 získal oficiální statut města, v roce 1000 se stal sídlem biskupství a o 38 let později hlavním městem říše, kterou ovládal královský rod Piastovců. Na vrchu Wawel, jedné z několika strmých vápencových skal tyčících se nad řekou Vislou, založili příslušníci tohoto slavného rodu hrad, kde se od roku 1320 až do 18. století korunovali a pohřbívali polští panovníci.
Piastovci Krakov neopustili ani poté, co město v roce 1241 Tataři téměř srovnali se zemí. Především za vlády piastovského knížete a později i krále Boleslava V. a jeho následovníka Kazimíra III. Krakov znovu rozkvetl. Město procházelo novou výstavbou a na šachovnicovém půdorysu a na ploše o rozměrech 200∗200 m vyrostlo tržiště Rynek. Roku 1364 byla v Krakově založena první polská univerzita, kde po nějaký čas vyučoval i Mikuláš Koperník. Ve 14. století se město připojilo k hanze. Jako překladiště látek byl Krakov natolik žádaný, že se jeho gotické výrobny a sklady sukna staly jakýmisi katedrálami obchodu. S velkým smyslem pro souměrnost byly plánovány také ulice, které dnes návštěvníky ohromují svými elegantními domy a jednotností svého stylu. Mnoho peněz se zde investovalo do vybavení kostelů. Ve městě se nachází největší gotický oltář Evropy o rozměrech 11∗13 m s 200 pozlacenými postavami z lipového dřeva. Dvorskou nádheru pak vytvořili italští stavitelé a malíři, kteří proměnili Krakov v renesanční skvost.
V roce 1596 zvolil král polský Zygmunt III. novou metropolí Varšavu. Krakov se však rozhodl být i nadále kulturní metropolí země. Značný podíl na kulturním rozmachu měli Židé, již zde byli od středověku ochotně přijímáni a na konci 15. století se usídlili ve vlastní čtvrti Kazimierz. Právě tady svého času přebývala největší židovská obec v Evropě, a to až do doby, kdy bylo nacisty 65 000 Židů deportováno do blízkého koncentračního tábora Osvětim – Březinka. Jen váhavě se po letech útlaku a bezpráví vracela židovská kultura zpět a čtvrť Kazimierz, v níž režisér Steven Spielberg točil film Schindlerův seznam, je dnes opět městskou částí, odkud každý večer zaznívá hudba klezmer.
Ten, kdo si chce Krakov prohlédnout důkladně, se může zastavit na některém významném místě a oddávat se svým myšlenkám, možná tak bude následovat starou královskou cestu, jež vede od Floriánské brány Floriánskoou ulicí s vybranými obchody s módou a stříbrem a s mnoha cukrárnami na Rynek Glowny s pouličními kavárnami. Na schodech pomníku národního spisovatele Adama Mickiewicze posedává mládež a před ním se to hemží lidmi na květinovém trhu, zatímco tu vyhrávají muzikanti v pestrých krojích. Ulicí Grodzka se pak jde nahoru k Wawelu, který se společně se zámkem, dómem a vedlejšími budovami zvedá nad střechami města. Návštěvník se v Krakově skoro nikdy necítí unaven. Příčinou je asi jistá povznesená nálada, která je zapříčiněná buď blízkostí Vysokých Tater nebo lidí, kteří jsou považováni za jižany střední Evropy. Kromě toho 50 000 tisíc studentů popohání staré město do klusu. Všude na ulicích hraje hudba a mimové okouzlují bizarními obličeji. Večer se pak lidé ponoří do mnoha klenutých sklípků, ve kterých zní jazz, hraje se kabaret a nebo se jen tak klábosí.
Text: Denisa Arvajová
Foto: Olga Kubáčková
Diskuze u článku (0) |