Kuba, Havana – přílet a první zkušenosti
Kolem třetí odpolední jsme ale konečně procházeli horkým letištěm vstříc všem kontrolám. Ani u jedné ze tří kontrol jsme nestrávili překvapivě více jak 5 minut. Při první kontrole byl potřeba pas, vízum a znát číslo letu, pokud nejste příbuzní, tak je nutné přistupovat jednotlivě. Chvíli se díváte do kamery, dostanete dvě razítka a pak přecházíte ke kontrole kabinového zavazadla. Pak se již jde k výdeji hlavních zavazadel a zde nastane problém. Několik doručených zavazadel nemá majitele, jiná naopak vůbec nedorazí. A to se stalo bohužel i nám. Když se takto poštěstí, je třeba vše nahlásit u okénka „lost&found“ naproti výdeji, avšak tam již čekejte klasické kubánské úřednické služby. Nejdříve si dobrou chvíli počkáte, než vůbec někdo dorazí, i když okolo je plno dalších úředníků. Pak začne dlouhé sepisování s každým nešťastným pasažérem. Pokud máte štěstí, podle letenky zjistí, kde se vaše zavazadlo nachází a pak je již třeba se jen modlit, aby bylo doručeno v dohledné době. To naše bylo doručeno během druhé noci, ale to považuji za opravdové štěstí.
Při východu z letiště jsme byli obklopeni davem Kubánců, kteří by nás rádi odvezli či ubytovali. S jedním místním taxikářem jsme se dohodli, že za 30 CUC (konvertibilní pesos) nás sveze nejdříve ke směnárně (používejte ty výhradně s označením Cadeca a vyměňujte eura, která jsou na rozdíl od dolarů bez poplatku) a poté k našemu ubytování. My jsme bydleli u paní Heleny, Češky, která žije na Kubě již mnoho let. Jedná se o velmi příjemnou paní, která nám při naší cestě po ostrově hodně pomohla a dala plno cenných rad.
Následující den jsme okamžitě vyrazili do centra. Na radu paní Heleny jsme si zaplatili vyhlídkový autobus za 10 CUC (cca 200 Kč), který můžete pak využívat přes celý den. Náš okruh začínal u jednoho z největších hřbitovů na světě – Cementerio de Cristóbal Colón. Turisti zde musejí zaplatit vstupné 2 CUC, ale jedná se opravdu o krásnou podívanou. Hlavní brána i některé hrobky jsou opravdu velkolepé. Poté jsme pokračovali na obrovské náměstí Plaza de la Revolución. Toto náměstí nás trochu děsilo svým komunistickým vzhledem a rozhodně ho nelze označit za architektonický skvost. Dříve se zde konalo mnoho politických shromáždění Fidela Castra a dalších význačných osobností. Náměstí vévodí 109 metrů vysoký mramorový pomník národního kubánského hrdiny José Mártího. Na budovách ministerstva vnitra a komunikací pak vzhlížejí dvě význačné tváře kubánské revoluce – Che Guevara a Camilo Cienfuegos.
Pokračovali jsme dále do centra Havany a stále více nás ochromovalo okolní ovzduší. Z výfuků nádherných amerických bouráků a nákladních vozidel se valil černý dým, který měl velký vliv na vzpomínky na toto město. Kromě ztíženého dýchání byl každý ze smogu okamžitě špinavý. Alergici by se Havaně měli vyhnout velkým obloukem, je to bohužel opravdu extrém. Minuli jsme panelový hotel Habana Libre, který není vzhledem pro Evropany nijak atraktivní, ale historicky může zaujmout. Kubánci však z nějakého důvodu obdivují veškeré luxusnější hotely a rádi je turistům předvádějí (což jsme vysledovali během našich dalších dní). Poté jsme se konečně dostali do hlubšího centra, kde jsme vystoupili u bývalé budovy vlády – Capitolio de la Habana, která nyní slouží jako Akademie věd. Budova se velice podobá slavnému Kapitolu ve Washingtonu a je zařazena na seznamu UNESCO.
Už příští sobotu se můžete těšit na další článek z Havany.
GPS: 23°08'03.2"N 82°21'32.1"W
Text a foto: Veronika Schubertová
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek