Kypr: Ostrov dvou světů III. – Famagusta
Jarní čtení vám přináší:
Když vjíždím do moderní části Famagusty, míjím kruhový objezd s mešitou, které postavili příliš vysoké minarety, což by se architektovi M. Sinanovi vůbec nelíbilo. Podle něj by neměly být minarety vyšší než třetina stavby. Ale mně se docela líbí. A teď už jsou vidět obrovské hradby starého města. Ty jsou v obklopení vodního příkopu, který určitě pomohl odolávat celých 10 měsíců Osmanům, kteří na město vypálili 100 000 dělových koulí. Bylo tu 360 kostelů, které pak zůstaly bez střech a poničené, ale přesto je město opravdu nádherné.
Ve středověku a zároveň ve svém největším rozkvětu bylo půvabnější než mnohá evropská města. Zářilo zde více zlata a diamantů než na evropských královských dvorech. Město bohatlo díky svému přístavu, kde byla také zóna volného obchodu. Všechny prestižní evropské firmy zde měly své zastoupení. Říká se, že tu také byly ty nejkrásnější kurtizány. A v době lusignanských králů se zde usadilo mnoho Benátčanů a Janovanů. Jednou se mezi sebou krvavě pohádali o výsadu, kdo povede z pravé strany uzdu koně, na kterém seděl panovník. To mělo totiž symbolický význam a odhalilo, kdo má hlavní postavení v tomto okázalém městě. Tak se strhla řež na život a na smrt a mnoho lidí zemřelo.
Uprostřed města je vidět krásný kostel sv. Mikuláše, který byl přeměněn na mešitu Laly Mustafy paši. Ten totiž nakonec město dobyl. Průčelí mi připomíná katedrálu v Remeši ve Francii. Je tu také koruna jeruzalémských králů jako v Nikósii u mešity Selimiye. Minaret postavený vedle mi vůbec nekazí dojem. Dokonce mi to připomíná kombinaci architektury v Andalusii.
Tam to měli zase naopak – z mešit a arabských paláců dělali kostely a křesťanské paláce. Vcházím dovnitř a líbí se mi jednoduchý interiér, kde vyniká celá stavba. Zase zde Osmané nenechali žádné sochy ani výzdobu, tak se tady člověk může opravdu ponořit do skromného rozjímání.
Při procházce městem navštívím mnoho poničených kostelů, ale také vězení básníka Kemala, kterého sultán potrestal za psaní veršů mířících na jeho osobu. Procházím kolem Benátského paláce se třemi oblouky a mezi nimi jsou sloupy z historické Salamíny. Vedle je pak kostel templářů. Těm totiž věnoval Richard Lví srdce Kypr nejdříve, ale jelikož obyvatele dřeli z kůže a velmi je utlačovali, tak si to lidé nenechali líbit a templáře vyhnali. A pak teprve Richard věnoval ostrov Lusignanům, kteří byli vyhnáni z Jeruzaléma.
Jedna bašta hradeb je nazvaná Mořská brána, protože tudy vcházeli všichni, co připluli do města po moři. Je u ní mohutný lev sv. Marka, o kterém koluje pověst, že jednou za čas oživne a otevře tlamu. Ten, kdo bez zaváhání do ní strčí ruku, vytáhne obrovský poklad. Stačí být „jen“ ve správný čas na správném místě…
Už mě čeká jen Othellova věž, podle které se inspiroval Shakespeare se svým Othellem. Tady se benátský mouřenín zamiloval do krásné Desdemony. Tu rodina kvůli němu zapudila a ona zde žila s ním. On byl ale neskutečně žárlivý a jednoho dne ubohou Desdemonu zabil. Je zde i malý dvůr a vidím, jak tlusté ty hradby byly. Na jejich stavbě se prý podílel i geniální Leonardo da Vinci, který Kypr navštívil. Na nádvoří je bývalé divadlo a v konírně s křížovou klenbou je vystavené dělo i dělová koule. Zkouším ji zvednout, má aspoň 30 kg. Tak si představím 100 000 takových koulí, co byly vystřeleny na město…
GPS: 35°07'40.1"N 33°56'10.3"E
Text: Sylvie Halouzková
Foto: Sylvie Halouzková, Wikimedia Commons: A.Savin
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek