Madrid

Historie

Tomu, kdo se pokusí projít v Madridu systematicky všechny pamětihodnosti, hrozí, že jeho záměr ztroskotá již na jejich počtu. Trocha plánování sice neškodí, ale hlavní město Španělska, které návštěvníkům nabízí nepřeberné množství smyslových vjemů, je nejlepší si vychutnat tak, jak nám jej naservíruje náhoda při bloudění ulicemi a chvilkách oddychu v kavárnách a barech tapas. Již cestou z letiště do centra si můžeme vychutnat velkoměstský ráz tohoto města. Cesta vede přes široké bulváry plné zeleně, přes obrovská náměstí a kolem pompézních architektonických staveb.

Míjí triumfální oblouky, domy působící jako renesanční zámečky, ale i hypermoderní mrakodrapy. Historie Madridu začala na západním okraji historického středu města, kde postupem času vyrostl monumentální královský palác. Právě zde na horním břehu Río Manzanares si nechal roku 852 arabský dobyvatel emír Muhammad I. postavit pevnostní palác lcázar, nazývaný Mayrit. Po vyhnání Maurů v 11. století byl Alcázar křesťanskými panovníky využíván jako lovecký zámek a z jména Mayrit se vyvinul název Madridu.

Z Madridu se pak roku 1561 stalo hlavní město Španělska. Ještě téměř 200 let sloužil Alcázar jako rezidence katolických králů, pak roku 1734 vyhořel a byl nahrazen Palaciem Real. Jako poslední král zde sídlil Alfons XIII., který v roce 1931 ve strachu před demontrujícími republikány uprchl do exilu. Současný král Juan Carlos I. používá tuto monumentální stavbu již jen k reprezentačním účelům. Na portrétech malovaných dvorními malíři mají monarchové, kteří v paláci žili, pěkné a ušlechtilé obličeje. Skutečnosti bližší jsou portréty visící na stěnách muzea Prado. Některé z panovníků habsburské linie věrněji zachytil například Velasquéz. Také Tizian zobrazil na jednom portrétu Karla V., teprve 27 letého, již jako starce. Spíše jako demaskující než idealizující působí Goyův skupinový portrét rodiny krále Carlose IV.

Současnost

Na náměstí Mayor, nejkrásnějším náměstí Madridu, přihlížela vrchnost ze svého balkonu popravám, býčím zápasům a upalování kacířů. V současnosti slouží tato volná plocha obyvatelům Madridu jako ideální místo na venkovní posezení u kávy a diskutování s přáteli. Ať se již z Plaza Mayor vydáme kterýmkoliv směrem, vždy se dostaneme do některé ze zajímavých částí města. V bezprostřední blízkosti Plaza Mayor se nacházejí pokroucené uličky, průchody s branami, schůdky a malá náměstí starého města.

Mnoho domů má ještě fasády podle habsburského vkusu, jako napříkald Palacio Santa Cruz. Španělské hlavní město je jakýmsi muzeem architektonických stylů po širým nebem. Historická kaple del Obispo je příkladem přísně gotického slohu, zatímco jeden z nejkrásnějších iberských barokních portálů může návštěvník obdivovat na starém hospicu, který se proměnil v muzeum. U příjemného náměstí Plaza de Santa Ana uchvátí budova Teatro Espaňol ve stylu ušlechtilého klasicismu, na Plaza de Cibeles zase španělská banka postavená ve stylu zdobné neorenesance. Styl art deco v jeho čisté formě nabízí na Gran Via multikino Palacio de la Música, styl art noveau zastupuje budova Autorského svazu. Návštěvník, který dokáže všechny zajímavé památky oběhnout za několik hodin, si zaslouží něco na posilněnou. Naštěstí je vždy na dohled bar nebo taverna, které ke každému nápoji servírují tapas. Tapas mohou být naložené mušle, kousek tortilly, sýr, šunka, olivy nebo různé speciální laskominy. Bez nich by člověk patrně těžko vydržel až do večeře, která se v restauracích začíná servírovat nejdříve ve 22 hodin.

Text: Denisa Arvajová

Foto: Wikipedia.com, Zrsch3, Roberto García, Beamillion, Epozokatrib, Esetena, J.L.De Diego

zpět