Severní Makedonie IV.: město Ochrid

Město, do něhož se každý rok v sezóně sjíždí tuzemští i zahraniční (hlavně němečtí) turisté, se jmenuje stejně tak, jako jezero, u jehož břehů se nachází. Ochrid je známý mimo jiné i tím, že byl kdysi sídlem následovníků námi známých věrozvěstů Cyrila a Metoděje - svatého Klimenta a Nauma.

Svatý Kliment se jako první arcibiskup a zakladatel ochridské literární školy stal ochridským patronem. Ostatky tohoto světce jsou nyní uloženy v kostele Sv. Klimenta a Pantelejmona. Ač jsem bydlela v hotelu u jezera, do Ochridu jsem to měla docela slušný kus cesty pěšky. Když jsme se tedy s kamarádem rozhodli toto město navštívit, měli jsme buď možnost využít autobus nebo zkusit autostop. Zvolili jsme druhou variantu a byla to volba dobrá, jelikož stopovat v Severní Makedonii je opravdu snadné. Makedonci jsou národ velmi příjemný a je radost s nimi cestovat. Ještě se mi nikdy nestalo, že bych vyšla na ulici a hned za několik vteřin stopla první auto, které jelo kolem. Tady ano.

Při naší návštěvě jsme nejprve zamířili ke hradbám, které oddělují okolní město od městského historického centra. Vstoupili jsme branou a malebnými uličkami došli k sakrální stavbě, ve které bylo možno zakoupit prohlídku ikon v interiéru. Cena pro cizince byla dvojnásobná oproti té pro místní, což je, jak jsem si všimla, běžný jev u většiny zdejších památek, do kterých se platí vstupné. Možnosti prohlídky ikon jsme nevyužili a šli jsme dál.

Došli jsme k římskému amfiteátru, který patří k nejstarším a zřejmě v současnosti i nejnavštěvovanějším památkám tohoto města. Odtud jsme pokračovali ke kostelu sv. Sofije. Kostel, provoněný čoudícími vonnými tyčinkami a bohatý na unikátní fresky světců včetně vyobrazení sv. Cyrila a Metoděje, měl příjemnou atmosféru. Bylo ale zřejmé, že nástěnné malby v jeho interiéru by naléhavě potřebovaly zrestaurovat, jinak zanedlouho zmizí pod tíhou času. Mnohé z nich byly bohužel už tak vybledlé, že bylo těžké poznat, co zobrazují.

Od kostela jsme se vydali na nábřeží. Prošli jsme okolo kovové lodě, po které lezla kočka, a došli na plácek s lavičkami a výhledem na jezero. Na chvíli jsme se zdrželi a pak jsme pokračovali dál po dřevěné lávce vedoucí podél skalnatého pobřeží. Toto místo, ostatně stejně jako celý Ochrid a přilehlé okolí jezera, v nás budilo dojem přímořského letoviska. Jen vůně soli v ovzduší tu chyběla. Z pobřeží byl vidět další ochridský kostel – Kostel Sv. Joan Kaneo ze 13. století, který je postaven na útesu nad jezerem.

Ochrid ale nejsou jen památky. Na hlavní třídě a v okolních ulicích se nachází množství obchodů se suvenýry a především se šperky. Specialitou je tak zvaná ochridská perla, vyráběná z šupin ochridského pstruha. Narazit se dá i na prodejnu vyhlášených severomakedonských vín, především „černého“ vína Vranec, které má jedinečnou chuť. Za zmínku stojí i místní trh, na kterém lze nakoupit čerstvé ovoce a zeleninu, koření a další zboží.

Když jsme se na konci naší návštěvy přesouvali podél pobřeží zpět k hlavní silnici na stop zpět do hotelu, museli jsme každou chvíli čelit nabídkám lodníků, kteří nám nabízeli projížďku lodí po jezeře. Na břehu i v lodích na jezeře jich na příchod potenciálního zákazníka čekal celý zástup.

GPS: 41°06'51.9"N 20°47'37.7"E

Text/foto: Kristýna Bartůňková