Severní Makedonie VII.: Svatý Naum a výlet do Albánie

Kromě samotného klášterního komplexu a kostela je tato pamětihodnost významná také tím, že se všude kam se podíváte, potulují nádherní barevní pávi. Nikdy jsem neviděla tolik krásných rozvinutých pavích ocasů a neslyšela tolik pavího křiku, připomínající spíš než ptáka kocoura, řádícího po nocích s kočkami na střeše. Taky pávi se proháněli po střechách, kam si bez obtíží sami vyletěli, kdykoli se jim zachtělo.

Do kostela se platí vstupné, je ale naprosto směšné. Pán v kase nám ještě k tomu půjčil průvodce, abychom si ho nemuseli kupovat. Uvnitř kostela se nachází fresky, většinou z 19. století. Některé fragmenty pochází ze 16. a 17. století. V jedné z místností je hrob s ostatky svatého Nauma.

Poblíž celého komplexu je ulička, ve které se koncentrují stánkaři s různými výrobky. Nejčastější je prodej ochridských perel a dalších šperků, dále pak tematických triček, ale také medu. Možnost navštívit restauraci je samozřejmá. Toto místo je ryze turistická záležitost, mohu ji ale jen doporučit.

Když jsme jeli ke svatému Naumu my, rozhodli jsme se, že spojíme návštěvu této pamětihodnosti s něčím dalším. Jelikož sv. Naum leží přímo u hranic s Albánií, zachtělo se nám, byť jen na chvíli, navštívit i tuto, na první pohled odlišnou zemi. Vydali jsme se proto pěšky k hranicím, přešli je bez nejmenších potíží a taxíkem, kterých za hranicemi čekala spousta, jsme odjeli do nejbližšího města Pogradec.

Oznámili jsme taxikáři, aby na nás asi hodinu počkal a prošli jsme si město. Pobřeží Ochridského jezera bylo v Pogradci neskutečně špinavé, oproti Severní Makedonii hotové smetiště. Kdybychom si ale odpadky odmysleli, viděli bychom přímo u jezera rozrůstající se turistickou destinaci. Bylo by nás zajímalo, jestli se hotelové komplexy a atrakce, které tu rostou a mnohdy už narostly, dokážou uživit.

Od pobřeží jsme si vyšli i trochu hlouběji do města. Nejprve jsme se podívali do zdejší, trošku chudé, mešity. Poté jsme se prošli ulicemi Pogradce, které na nás zanechaly skoro až asijský dojem. Pouliční prodavači prodávali všechno možné, hlavně ale ryby a maso, bez jakéhokoli chlazení. Mezi lidmi na ulici chodily albánské pouliční směnárny v podobě mafiánů, v ruce držících štosy peněz, ve kterých se se zalíbením prohrabovali. My jsme si peníze vyměnili, nikoli však na ulici, ale v normální směnárně. Chtěli jsme si albánské leky prohlédnout a nechat nějaké drobáky na památku. Poslední místo, kam jsme se v Pogradci podívali, bylo dlouhé náměstí, na kterém byly v řadě poskládány desky se jmény různých významných osobností. Od Beatles, přes Franze Kafku až k Sokratovi.

Po hodině v Albánii jsme se vydali taxikem zase zpátky k albánsko-makedonským hranicím s dojmem, že by stálo zato se do Albánie někdy vydat. A když jsme pak o pár dní později opouštěli Severní Makedonii, věděli jsme, že tato země stojí za víc než jeden týden a že se sem budeme určitě chtít vbrzku vrátit.

GPS: 40°54'50.4"N 20°44'26.3"E

Text a foto: Kristýna Bartůňková