Maroko: Kouzlo orientu I – Casablanca a Rabat
Cestou do Casablanky míjíme spousty arganových stromů. Získává se z nich olej, který je velmi známý v kosmetickém průmyslu. Nikde jinde na světě se mu takto nedaří. Na jeden z nich vylezlo spoustu hladových koz, tak si je dychtivě fotím.
Z filmu Casablanca jsem se dověděla, že Francouzi prchali z Francie za druhé světové války před Hitlerem. Z Marseille přepluli do Tunisu a pak rychle do Casablanky. Odtamtud se za dost velké poplatky dostali letecky do Lisabonu a pak lodí přímo do Ameriky. Casablanca sice není tak krásná jako jiná marocká města, ale stejně má své kouzlo. Připomíná historická evropská města, ale mnozí architekti se tu snažili předvést, co umí a co by si netroufli postavit jinde. My jsme se zastavili u správního centra a královského paláce. Naproti na náměstí je rozestavěné divadlo, protože si současný král Muhammad VI. uvědomil, že je Casablanca střediskem obchodu a průmyslu, ale zapomnělo se na kulturu!
Dříve byla Casablanca jen bezvýznamné rybářské městečko, dokud z něj Francouzi za kolonizace od r. 1906 neučinili hlavní přístav. Je třetím největším přístavem v Africe. Nejkrásnější stavbou je tu zaručeně mešita Hasana II., která je skutečným pomníkem. Celá mešita je vysoká 210 m a její pilíře jsou zapuštěny do moře do hloubky 180 m. Dovnitř se vejde 25 000 věřících a do prostorů v okolí dalších 80 000. Na mešitu byla od obyvatel Maroka vybrána 1 miliarda dolarů. Tak jako se u nás skládali lidé na Národní divadlo. Stavba byla dokončena po šesti letech práce (roku 1994) a podílelo se na ní 15 000 řemeslníků.
Vyrážíme pak ještě do hlavního města, Rabatu. Krajina se mění každou hodinu – chvíli pustina, pak zelená planina, vysoký Atlas či vádí plná oleandrů, vesničky a pevnosti. V Rabatu přijíždíme ke královskému paláci. Je postaven na výsostném území, tak trochu stát ve státě, podobně jako Vatikán. Jsou tu i stáje, škola, kterou navštěvoval Muhammad VI., a také ministerstva a obytné prostory pro královskou rodinu. Současný král si však postavil nový palác na okraji města, a tak sem přijíždí jen při zvláštních příležitostech. Projíždíme krásně udržovanými zahradami a míříme do pevnosti Shella, kterou postavili Marínovci. Uchvátí nás velkolepá brána a pevnost s majestátnými hradbami. Uvnitř nás obklopí rozsáhlé zahrady a uprostřed je starobylá medina. Hned vedle jsou ruiny původního římského města, které tu kdysi stávalo. Všude na zbytcích budov se usadili čápi a oživují tak toto jinak zpustlé město. Při prohlídce jsme scházeli z kopce dolů, čehož využívali architekti Marínovců, aby nechali všude protékat malé kaskádky a vodopádky.
Přejíždíme k obří mešitě z 11. stol. a ke slavné Hasanově věži. Teď už měří jen 44 m, původně však měla 77 m a byla minaretem. Patří mezi tři památníky almohadské dynastie (společně s Girlandou v Seville v Andalusii a minaretem mešity Koutubia v Marrakeši). Vedle věže je spousta malých sloupů na velkém prostranství. V těchto končinách se mešity stavěly jako oáza pro duši a jednotlivé sloupy připomínaly palmy oáz. Když se dědeček Muhammada VI. vrátil z vyhnanství na Korsice a na Madagaskaru, kam ho uklidili Francouzi, tak se jako na první místo přišel pomodlit sem a poděkovat Alláhovi za návrat do vlasti. A tehdy také projevil přání, aby zde byl jednou pohřben. Proto je tu také budova Mauzolea Muhammada V. a později sem pohřbili i Hasana II., tedy tatínka současného krále.
Výhled z věže je fakt krásný, je vidět na pevnost, kde stával tábor asketických muslimských bojovníků – rabat. Podle tohoto tábora bylo pojmenováno i celé město. I mezi muslimy totiž nastalo období obrazoborectví a návratu k původnímu učení Muhammada.
A příští sobotu se spolu s námi podíváte do Fezu.
Text a foto: Sylvie Halouzková
Diskuze u článku (0) |