Cestovatelský průvodce

Moskva: nesmrtelná matka východu

Publikováno: 17.5.2008

Ten, kdo již metropoli na stejnojmenné řece Moskvě navštívil, mi jistě potvrdí, že nejlidnatější metropole Ruska na první pohled připomíná improvizovanou stavebnici v rukou megalomana, který bez většího smyslu pro pořádek, zato s nadmírou schopnosti improvizovat, vystavěl domov více jak deseti milionům lidí a nejen jim.

Moskva si své neotřesitelné postavení hlavního města a jedné z nevětších metropolí Evropy jen tak vzít nenechá. Během dlouhé historie, kterou krom městského centra připomíná i množství katedrál i více jak 60 univerzit, prošlo město všemi bouřemi, které carským Ruskem a později SSSR prošly. A více než jinde se zde projevuje ruský duch. S heslemVsjo Balšoje, které lze považovat za jeden z ruských symbolů, se tu setkáte skutečně všude a ač postavit něco velkého bylo výsadou hlavně bývalého režimu, ten současný se svými honosnými paláci a plánovaným skleněným mrakodrapem nijak nezaostává. Současné Rusko prožívá z hlediska sociologického jakýsi rozkol, v němž střední vrstva obyvatel postupně přechází do vyšší sféry a nebo se naopak propadá do nezáviděníhodného stavu, který je na míle daleko od přepychového bohatství majetných Moskvanů, jakési post sovětské elity velkého národa, který krom expanze do světa v posledních letech zvelebuje i svou nesmrtelnou matičku Moskvu.

Pakliže se rozhodnete Moskvu navštívit, je možné volit mezi dvěma extrémy. Cesta v létě bude překvapivě horká a až na malé výjimky se moskevské léto dá srovnávat s létem v našich končinách. Naopak zima zde má skutečně pravou mrazivou tvář a ten kdo reptá na sychravé vánoční dny v Čechách, nechť vyrazí v zimní čas právě do Moskvy. Jaro i podzim jsou jakýmsi přechodným obdobím, kdy zde často prší a i jinak zamračení Moskvané se snad mračí ještě víc, než jindy. Do Moskvy vedou dvě cesty, samozřejmě jich je víc, ale případný turista by se měl cestování autem vyvarovat z mnoha relativně podstatných důvodů. Nejběžnější cesta, letecká, končí na letišti Šerementěvo, které zajišťuje mezinárodní lety snad do celého světa a především Asie. Odvážnější turisté zvolí cestu vlakem, konkrétně rychlíky R209/22, který vyjíždí z Prahy hl.n. vždy ve 22:56 a R605/203. Oba spoje jsou výhradně lůžkové příp.lehátkové a druhý jmenovaný vyjíždí až z Chebu, což je dáno nejspíš popularitou západočeských lázní mezi ruskými návštěvníky. 2000km dlouhá cesta vlakem trvá dle jízdního řádu zhruba 30hodin a cestovatelé si budou moci z okének vlaku prohlédnout Brest, Minsk i Smolensk. Populární je také vlakové spojení přes Berlín a Varšavu.

Jsme v Moskvě, na nádraží Belorusskaja či Sherem letišti. Cesta do centra města, v jehož spádové oblasti žije asi 12,5 miliony obyvatel, vede přes sídliště, špinavá, nepřehledná a nekonečná. Zde žijí obyčejní Moskvané, avšak obyvatele města tvoří mix více jak stovky různých asijských a evropských národností, takže je dosti obtížné tvrdit, kdo je pravým Moskvanem a kdo ne. Jedno je však jisté, být obyvatelem této světové metropole, je něco víc a věřte tomu, že Vám to dají místní jaksepatří najevo. Nemusíte se však obávat, běžný turista se setká především s pověstnou slovanskou náklonností a enormní ochotou pomoci, vřelou pohostinností, za kterou si ale nechávají mnozí Rusové náležitě zaplatit. Kdo by se chtěl vydat na cestu do jakékoliv části Ruska na vlastní pěst, bude si muset připravit mnoho dárečků a úplatků, bez kterých se snad ani po této velké zemi cestovat nedá.

Zajímavým ne až tak turistickým místem je starý Arbat, živoucí bazar a tržnice, nákupní centrum obyčejných lidí, kde se v mumraji prodávajících a kupujících snadno ztratíte. Nový Arbat je naopak velmi luxusní verzí starého tržiště, dosti symbolický kontrast, protože v novém už  běžný Rus příliš nenakupuje, nemá za co. Starý Arbat byl dříve zároveň centrem kultury, umění a literatury, které se proměnilo v tepající bleší trh, který svou atmosférou připomíná pařížské trhy na březích Sieny. Tak jako Paříž, se kterou byla Moskva na počátku století silně spjata, se i tato metropole v posledních 200 letech mohutně rozrostla, což nejlépe dokumentují hned čtyři městské dopravní okruhy, které na okrajích procházejí přes nově vznikající sídliště a průmyslové zóny. Dálniční obchvat a rychlodráha tak kopírují celní hranici města z 18.století.  Zelený okruh zahrad sleduje linii starobylého opevnění a vnitřní okruh širokých bulvárů spoutává samotný Kitaj gorod, historické centrum města založené na pravoúhlém půdorysu, v jehož středu se rozkládá trojúhelníková pevnost ruské říše ? Kreml. Ten se spolu s proslulým rudým náměstím stal v roce 1990 světovým dědictvím Unesco. Historie města sahá až do roku 1147 z něhož se dochovala první písemná zmínka. Tehdy pozval jistý Jurij Dolgorukij svého spojence, novgorodsko-severského knížete Svatoslava, na setkání do tvrze, kterou ve svém zvacím dopise nazval Moskvou. Tu pak kníže Jiří v souvislosti s posilováním obrany západní hranice svého knížectví opevnil hradbami a příkopem, aniž by tušil, že tak dá vzniknout pevnosti sovětské diktatury, tedy Kremlu.

Toto slovo také znamenalo ve starém Rusku městský hrad nebo také pevnost, kterou podle dochovaných památek taky byla. Podobné budovy s tímto názvem, ovšem s malým ?K?, mělo téměř každé město na území Ruska, ale ten moskevský Kreml je neslavnější a ne nadarmo se tak stal baštou mnoha generací panovníků, kteří za jeho zdmi řídili osud celé velké říše. Vnější zdi moskevského Kremlu, vysoké 5 až 17 metrů, jsou z pálených cihel. Celková délka zdiva, posíleného dvaceti věžemi, je více jak dva kilometry. Uvnitř pevnosti se pak nacházejí nejvýznamnější ruské kostely, z nichž vyjmenujme například chrám Nanebevzetí panny Marie z 15. století a chrám Archanděla Michaela (Archangelskij sobor), kde se nachází hrobky carů. Krom významných kostelů jsou v Kremlu rovněž  k vidění i krásná historická zbrojnice, jako i honosné paláce - například - Bolšoj Kremljovskij dvorec , který byl dokončen v roce 1849. Kreml, kde se krom osobních komnat carů ukládají i nesčetné historické poklady ruské říše, postavili převážně italští mistři, které sem povolal v 15.stol car Ivan III. Z této doby se zachovaly i mnohé další významné stavby, které se nacházejí v okolí Rudého náměstí a na březích řeky, kde se tísní vedle funkcionalistických budov z první pol. 20.století.

Významným obdobím v historii města byl rok 1712, kdy byl konkurenční Petrohrad prohlášen Petrem I. Velikým novým hlavním městem a zároveň bylo v Moskvě zakázáno stavět kamenné domy. I přes tento zásah si město uchovalo svůj ekonomický, politický a především kulturní význam. Další z mnoha zásahů se udál v roce 1812, kdy napoleonská vojska obsadila částečně opuštěné město, které nechal ruský vojevůdce Kutuzov vyklidit. Zbytky obyvatel však město podpálily. Definitivní zkáza byla dovršena po tom, co vojska při odchodu z trosek města, které jim neposkytlo ochranu ani potravu, zbořila jak Kreml, tak mnoho dalších významných staveb. Podobný trend se opakoval za vlády Stalina, kdy vzalo za své mnoho krásných chrámů a kostelů, které bránily výstavbě monumentálních památníků a sjezdových paláců tehdejšího zřízení. Jedním z takových byl i chrám - svatyně Krista Spasitele,jejíž stavba trvala 45let za doby cara Mikoláše I., která vznikla jako poděkování božímu synu za to, že ochránil Rusy před francouzskými vojsky během napoleonských tažení. Tento monument existoval pouhých 48 let, kdy ho v roce 191 nechal Stalin zbořit a na jeho místě měl vyrůst Palác sovětů, plánovaný jako nejvyšší budova na světě,6x težší než tehdy nejvyšší budova, newyorský Empire state building a navíc ji měla zdobit Leninova socha 3x vyšší (více jak 100m) než je Socha Svobody. Lenin měl mít v šíři ramen celých 32m. Celková výška zamýšlené stavby měla být 415m se 150 podlažími... A teď si představme, že by například Napoleón nechal strhnout Notre Dame a místo něho nechal postavit svůj památník, nebo Musssoliny v té době nechal srovnat se zemí baziliku Sv.Petra v Římě. V SSSR to možné bylo a navíc v době, kdy  nejen Ukrajině umíraly miliony lidí hladem. Nejvyšší stavba světa se však z politických důvodů nekonala a na místě, kde dřív stával chrám, vzniklo na popud Chruščova venkovní koupaliště...

Rudé náměstí, jeden ze symbolů a hlavní centrum dění celé země, která zde donedávna pravidelně demonstrovala svou sílu na megalomanských vojenských přehlídkách. Náměstí odděluje Kreml a  Kitaj-gorod, historické jádro města s většinou památek, jež bylo od 16. století obehnáno hradbami. Původně zde stály dřevěné domy, ale ty však nechal Car Ivan III , dekretem z roku 1493, strhnout, vzhledem k nebezpečí požáru. Nově vzniklé prostranství se stalo záhy tržištěm. Red Square, tak jak ho známe dnes, svou podobu získal až na počátku tohoto století v těžkých revolučních dobách, v nichž se zrodilo SSSR. V roce 1929 zde vzniklo Leninovo mauzoleum, které by každý Rus měl aspoň jednou za život navštívit. Dodnes je o ostatky prvního muže revoluce zájem a to především z řad turistů, málo kdo však ví, že vedle Lenina byl po své smrti v roce 1953 umístěn i neméně velký soudruh Stalin, ten se však na rozdíl od svého staršího kolegy po čase jaksi rozpadl, stejně jako jeho kult osobnosti a později i celá říše.

Netřeba připomínat Chrám Vasila Blaženého, jehož architektura symbolizuje spojení Ruska s Evropou i Asií. Chrám byl vyzdvižen v letech mrzi lety 1555-1560 na příkaz Ivana Hrozného jako připomínka vítězství nad kazanským chánem, což symbolizuje i počet věží , resp.z osmi víceméně samostatných kostelů, symbolizujících jednotlivé dny rozhodujících bojů o Kazaň.V roce 1588 byla ke stavbě přistavěna kaple Vasilije Blaženého, která dala celé stavbě její druhé, nyní rozšířenější jméno, jelikož původní název byl Pokrovský chrám na Rvu. S nástupem bolševiků byl chrám v roce 1929 uzavřen a zbaven zvonů. Obnovy provozu se dočkal až na počátku let devadesátých, kdy se zde pravidelně začaly konat pravoslavné mše.

Mezi další dominanty Moskvy patří vysílač, krásný a netypický památník vojevůdce a cara Petra I.Velikého. Pokrok a úspěchy v dobývání vesmíru připomínají sochy kosmonautů, zejm.Gagarina a rakety Vostok. U Gorkiho parku se nachází i věrná kopie raketoplánu Buran, který však do vesmíru nikdy lidskou posátku nevynesl. Nad Moskou se kromě nově vznikajících přepychových mrakodrapů  vypíná i majestátní Moskevská státní univerzita M. V. Lomonosova, centrum ruské vzdělanosti, které pojme více jak 35.tisíc studentů a téměř 9.tis vyučujících. 11 absolventů této prestižní školy získalo Nobelovu cenu.  Na fakultě sídlí celkem 350 samostatných kateder...

Moskva má svoji atmosféru, dnes ji sice v popularitě již předstihl severněji položený Petrohrad, ale i tak je zde bohatá kulturní sféra, mnoho krásného a ušlechtilého v kontrastu prostého šedivého života velkého národa. Moskva je především centrem kultury, Bolšoj těatr je světoznámým vynikajícím divadlem, moskevské metro má snad  architektonicky nejúchvatnější stanice vůbec a všechna zdelší muzea by jste za jednu návštěvu města nestihli oběhnout ani náhodou? inu je to tu VSJO BALŠOJE!   

zpracoval: Jan Chaloupka

foto: google.earth.com

zpět