Jihovýchodní Asie se rozvíjí neuvěřitelným tempem a Thajsko, Vietnam či Malajsie jsou v mnohém výrazně dál než my ve střední Evropě. Pokud ale chcete zažít tu „pravou”, globalizací nezkaženou Asii, vyrazte do Laosu, na venkov do Kambodže nebo – jako my v tomto krátkém videu – do Myanmaru, který možná znáte spíše pod starším jménem Barma.
Fotky východu slunce v obrovském chrámovém komplexu Bagan, kde každý den vzlétají k obloze desítky horkovzdušných balonů, jste už určitě viděli. Možná se k vám dostaly i fotky rybářů s proutěnými sítěmi na Inle Lake nebo fotky stařičkých vlaků na horských tratích, které jsou samy o sobě velkým zážitkem. Myanmar ale nabízí mnohem víc. Na spoustu míst je sice stále těžké se dostat, i díky tomu tu ale málokdy narazíte na místa „zkažená” turismem. Infrastruktura se navíc za posledních několik let výrazně lepší a věřím, že brzy bude cestování po Myanmaru stejně snadné jako například po Vietnamu. Zatím se obrňte trpělivostí a vyhraďte si na cestu dostatek času – dva týdny jsou minimum, čtyři ideál. Nudit se rozhodně nebudete.
Myanmar je v první řadě až neuvěřitelně rozmanitá země. A to jak památkami a přírodou, tak i kulturou a lidmi. Čekají vás více než tisíc let staré buddhistické pagody i britská koloniální architektura. Můžete vidět nádherné pláže na jihu, kde nepotkáte živáčka (natož turistu), rozlehlé nížiny s rýžovými políčky, hory pokryté džunglí, kde stále spousta lidí žije ve vesničkách naprosto odříznutých od okolního světa, i zasněžené vrcholy Himálaje úplně na severu.
V největším městě – Yangonu i ve druhém největším – Mandalaji vás uvítá pestrá směsice místních, Indů a Číňanů, v horách zase narazíte na mnoho vesnic etnických menšin. Právě etnická rozmanitost zemi dlouhodobě způsobuje velké problémy a do některých oblastí se stále nesmí, protože v nich napětí mezi obyvateli občas přeroste v ozbrojený konflikt. Ale nebojte – tam, kam se běžně jezdí, je cestování naprosto bezpečné a Barmánci jsou milí, usměvaví a velmi pohostinní lidé.
Pokud vás cesta do Myanmaru láká, vyrazte co nejdřív. I sem totiž pomalu přichází globalizace a proud turistů. Země je ale naštěstí tak velká, že ještě hodně dlouho potrvá, než bambusové domky a prašné cesty ve vesnicích vystřídají budovy evropského stylu a široké asfaltové silnice a než lidé začnou žít po vzoru „vyspělého Západu”. Dnes se vám totiž stále může velice snadno stát, že budete první Evropan, kterého v některé z vesnic uvidí.
Máte rádi starodávné památky, chrámy a kulturu? Pak na světě pravděpodobně není lepší místo než Myanmar, země, která roku 2012 otevřela západnímu světu svoje hranice. Svazová republika Myanmar (dříve známá jako Barma) je nejnovějším přírůstkem jihovýchodní Asie. Nejzápadnější země Indočíny se nachází na poloostrově Zadní Indie při pobřeží Bengálského zálivu. Sousedí s Bangladéšem, Indií, Čínou, Laosem a Thajskem. Od roku 2005 je jejím novým hlavním městem Neipyijto. Barma je buddhistickou zemí, k tomuto náboženství se hlásí necelých 90 % obyvatel. Oficiální měnou je kyat, avšak některé hotely a místní cestovní kanceláře přijímají americké dolary.
Říká se, že Myanmar je brána mezi Indií, Čínou a jihovýchodní Asií. A hned v největším městě země – Yangonu – vám snadno dojde proč. Potkávají se tu totiž nejen vlivy všech okolních kultur, ale i vzhledově výrazně odlišní lidé. Indové, Číňané a samozřejmě Barmánci. Pojďme se krátce podívat jak do centra, tak na předměstí metropole.
Druhé největší město Barmy chvílemi působí, jako by do země vůbec nepatřilo. A mně se popravdě líbilo mnohem víc než jakékoliv jiné město v zemi. Přitom na první pohled vypadalo naprosto nezajímavě – ale tak už to často bývá. Pojďme do něj nyní krátce nahlédnout.
Jedno z nejnavštěvovanějších míst Myanmaru – Inle Lake – láká na několik věcí naráz. V první řadě zde uvidíte tradiční rybáře, dokonalý objekt na focení při východu či západu slunce, ale také unikátní plovoucí zahrady a mnoho vesnic postavených na vodě jak přímo v samotném jezeře, tak na řece, která z jezera vytéká.
Myanmar představuje svou nejkrásnější stranu v Shanském státě a v okolí turistického magnetu, jezera Inle. Můžete se k němu jednoduše dostat autobusem, ale co se takhle vydat na dvoudenní až třídenní dobrodružnou cestu z městečka Kalaw? Zažijete tak putování od vesnice k vesnici, mezi různými etnickými skupinami. Přespíte v buddhistickém klášteře, budete mít příležitost se přiblížit k místní kultuře a životu na venkově, a nakonec dojdete až k zmiňovanému jezeru Inle. Jezero je jedním z nejoblíbenějších a zároveň nejkrásnějších turistických cílů v Myanmaru.
Při našem cestování Barmou vyjíždíme na sever do Šanského státu – do města Hsipaw. Blíží se úplněk a s ním i slavnost v nedalekém Bawgyo se spoustou barmských pochutin, pouťových atrakcí a ohňostrojů.
Na minutu přesně přijíždí houkající vlak. Železniční koleje vrzají a my z viaduktu Gokteik vzhlížíme do chřtánu kaňonovitého údolí. Co sledovat dříve? Výhled do hrůzostrašně hluboké rokle nebo pomalé popojíždění strojvedoucího? Vítejte na jednom z nejproslulejších železničních obloukových mostů na světě.
Koloniální stavby, věž v anglickém stylu, železniční zastávka, orchidejový park, bambusová buš, vyhlídka na botanickou zahradu, jízda na motorce, vodopády s duhovou clonou a sladká melounová tečka. Tak to je Pwin U Lwin, město se skrytou tváří svěží barmské krásy.
250 let staré monumentální pagody se zlatavě třpytí pod paprsky slunce. Mezi chrámy z okrově červených cihel se tyčí špičaté kaktusy a keře s červenými a růžovými květy. Zdálky je slyšet pastevcův klapající zvuk dřeváků.
Pojďme se podívat na druhou nejvyšší horu Myanmaru. Za pěkného počasí se přes rozvětvené rododendrony nabízí výhled na vrcholky indických hor a do Bangladéše. Hora s komplikovanou cestou do základního tábora zaručuje naproti tomu nenáročný a příjemný výstup do výšky 3 053 m n. m.
Poslední zastávka v Barmě patří zaslouženému plážovému odpočinku a treku na motorkách. K snídani banánový shake, k večeři mořské plody. Ticho, klid a šplouchání vln při východu i západu slunce. Ráj, nebo skutečnost?
Novoroční číslo časopisu Krásy Slovenska přináší zajímavý rozhovor s geografem z Geografického ústavu Slovenské akademie věd - RNDr. Jánem Hanušinem, CSc., pozve vás napříč Kubínskou holí na Oravské Maguře a představí tajemné Javorníky.
Takovýto dokumentární film zatím nemá žádná řeka na světě. Jenom náš Hron! Legendami opředený vrchol Královy hole, tam začíná příběh, který se bude rozprostírat na dlouhých několika sto kilometrech. V jejich útrobách se nachází horská voda, která si hledá cestu, aby mohla dávat život dolinám. Přesně těmito slovy vás uvítá nově vzniklý film světového charakteru.
