Myanmar: Země mnoha tváří IV – Hsipaw a festival Bawgyo

Je to Barma, nebo Myanmar? Asi se divíte, proč někdy píšu Barma a jindy zase Myanmar. Původní název země je Barma. Roku 1989 se ale vojenská junta rozhodla, že název změní na Svazovou republiku Myanmar. Jednalo se pouze o mediální gesto. Svět si měl myslet, že v Asii vznikl nový stát. Každá země přijala název státu podle svého uvážení, Evropa mluví více o Myanmaru a v Americe a Anglii se více používá „starý název“ Barma.

Dneska vyjíždíme autobusem z Mandalaje do města Hsipaw, známého jako „malý Bagan“. Ke krásné horské vesničce se váže jedna velmi kuriózní historka. Legenda vypráví o prvním turistovi, který sem roku 1992 přijel. Měl na sobě mnišské roucho a v ruce držel mističku s rýží. Místní obyvatelé se ho báli, protože sem nikdy žádný turista nedorazil. Nepříjemnou chvíli prolomil smích malého dítěte, což bylo pro místní znamení, že mají turistu přijmout vlídně a pohostinně. Přestali být nedůvěřiví a tím se světu otevřely doposud uzavřené brány Šanského státu.

Hsipaw je nenápadné městečko se starobylými chrámy a architektonicky zajímavými pagodami, před nimiž se v prachu povalují modré, žluté, červené i černé pantofle. Na chvíli odložené žabky se vyrábějí v nedaleké továrně. Zajímavé je, že k výrobě se používají staré pneumatiky a ropa. Z mnoha staveb je neopomenutelný klášter Maha Nanda s bambusovou sochou Buddhy, která byla následně pozlacena. Ne nadarmo se říká, že Myanmar má ve svých pagodách více zlata než švýcarské banky.

Hsipaw je jedno z nejúrodnějších území Barmy, což je znát jak na ranním trhu, tak i na okolní načervenalé půdě. Na trh se vyplatí přivstat si a prožít typický ranní šum. Najdete tu hodně zeleniny: hromady velikých česnekových hlaviček, cibulky různých tvarů i velikostí, orosené hráškové lusky, svěží zelenou petrželku, červená rajčátka v dřevěných ošatkách. O kousek dál stojí dřevěné stánky s tolik oblíbeným sušeným masem, betelovými listy, několika druhy zázvoru či pytle s pořádně pálivými chilli papričkami.

V únoru se v Bawgyo (čtěte Badžó), vzdáleném 8 km od města Hsipaw, koná „slavnost pagody“. Festival má pohyblivé datum a řídí se úplňkem jako u nás Velikonoce. Na obrovskou slávu se sem sjíždějí Barmánci ze všech koutů státu. Na prostranství před klášterem Bawgyo, který patří k nejvzácnějším v Šanském státě, jsou namačkané stánky se sezamovými sladkostmi, ovocem v třtinovém cukru, snackem na cestu v podobě rýže v bambusovém obalu. Pozor na kolečka, která připomínají nalámanou čokoládu – je to rybí tuk. Nechybí ani pouťové atrakce, které vydávají podivné zvuky. Z některých se dokonce černě kouří, ale nikdo tomu nevěnuje pozornost a užívá si legrace. Porušuji pravidla doporučeného cestování a kupuji si u pojízdného zmrzlináře kopeček zmrzliny v barevném kornoutku. Ve večerních hodinách nechybí úchvatný ohňostroj se světelnými efekty.

Na západ slunce se vyplatí odskočit si zpět do města Hsipaw k „Sunset Point“. Vyrazte směrem na Lashio, přejděte most, který střeží dva zelení mužíčci, a poté odbočte doprava – tady už uvidíte pagodu na kopci. Samotný výstup odtud trvá asi 25 minut. Západ slunce se představuje s pozadím Šanských hor. Za naprostého ticha a klidu si užíváme pomalého sklouzávání žlutých paprsků za obzor.

V příštím díle se těšte na nezapomenutelnou a jedinečnou cestu vlakem přes věhlasně známý viadukt Gokteik. S trochou štěstí se budeme na kaňon dívat přímo z jedoucí vlakové soupravy.

GPS: (Hsipaw) 22°37'14.2"N 97°18'02.4"E

Text a foto: Šárka Vacková