Německo: Berlín - kavárny a hipster
I když jsem tentokrát do Berlína jel na pracovní cestu na veletrh Innotrans, využil jsem Couchsurfing (organizované ubytování v soukromí pozn. red.), abych měl možnost město ve volném čase objevovat spolu s místními.
Vystupuji na konečné linky U1 ve stanici Warschauerstraße a čekám na slečnu, u které dnes spím a se kterou tu mám sraz. Nacházím se ve čtvrti Friedrichshein, kousek od bývalé hranice mezi západním a východním Berlínem. Zdejší stanice metra je v podstatě unikátem, protože se jako jediná stanice linky U1 nacházela ve východním Berlíně, takže byla od roku 1961, kdy začala stavba Berlínské zdi, až do roku 1995 uzavřena. Zajímavé také je, že sice sousedí se stejnojmennou stanicí linek S-Bahn, ale vzájemně je dělí několik set metrů a případný přestup tak zabere relativně hodně času.
Couchsurferka přichází a s krátkou zastávkou v obchodě se přesouváme do areálu bývalé továrny, kde dnes sídlí několik klubů, lezecká hala, krytý skatepark, bazar s nábytkem, restaurace, ateliéry a určitě ještě mnoho zajímavých prostor, které se mi nepodařilo objevit. Fascinují mne perfektní graffiti, které zde pokrývají téměř všechny stěny a některé z nich by si klidně zasloužily prezentaci v galeriích světového formátu (škoda, že jsou nepřenositelná). Máme zde sraz s ještě jedním couchsurferem, se kterým si pak sedáme do jednoho z klubů. Očividně se zde schází místní hipsterská komunita a místo opravdu žije (a to je úterý).
Po cestě na noční autobus se ještě zastavujeme přímo pod Varšavským mostem, kde se zrovna odehrává jeden ze spontánních koncertů. Kvalita hudby sice není bůhvíjaká, ale sešli se zde zajímaví lidé a navíc - kde jinde si můžete "zatrsat" na improvizovaném ozvučeném koncertě přímo pod mostem?
Druhý den se po splnění úkolů na veletrhu přesouvám berlínským S-Bahnem do čtvrti Kreuzberg, abych mohl vyzkoušet první ze zdejších vyhlášených kaváren s vlastními pražírnami. Tato se jmenuje Five Elephanta a patří k těm, kde je káva skutečně na prvním místě. Krom malé zadní místnosti je dokonce zakázáno zde používat notebooky. Testuji jednu filtraci a cappuccino a také jeden z jejich domácích koláčů. Kavárny s výběrovou kávou si v Berlíně mohou dovolit celkem slušně šponovat ceny, kvalita za to ale rozhodně stojí. O něco později se pak spolu s couchsurferkou přesunuji do útulné vinárny ve stejné čtvrti, odkud se dá krásně pozorovat život venku. A opět je vidět, že Berlín žije - a to nikoliv davy opilých lidí, ale spíše mladými lidmi, kteří znají své hranice a je pro ně důležitější si večer užít spolu s přáteli, než do sebe "naklopit" co nejvíce paňáků.
Koupil jsem si jízdenku až na poslední denní vlak z Berlína, takže mám až do 4 hodin volno. Chci otestovat další z kaváren a vzhledem k lokaci padá volba na Bonanza Coffee, kterou najdete nedaleko Mauer Parku. Chvíli mi trvá ji najít (chytře jsem si neuložil mapu a nedaří se mi chytit žádnou wi-fi), takže asi hodinu bloudím touto poklidnou čtvrtí. A vzhledem k tomu, že jsem svůj batoh naprosto dokonale uzpůsobil tomuto druhu cestování (i s fototechnikou a litrem vody se vejdu do 5 kilo), vlastně mi to vůbec nevadí.
Bonanza je opravdu nenápadná, celkem se nedivím, že se mi nedařilo ji najít. V interiéru je jen pár židliček a krom kávy tu vlastně nemají vůbec nic. Mám bohužel tu smůlu, že zrovna předělávají "brew bar", a tím pádem nefiltrují. Nevadí, i cappuccino je absolutně vynikající. A vzhledem k tomu, že jsem se na začátku zmínil, že jsem přijel až z Plzně, abych mohl otestovat jejich čerstvou kávu, nakonec dostávám šálek testovací filtrace přímo z pražírny. Gratis. Ať žije Berlín!
Text/foto: Matouš Vinš
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek