Nizozemsko: Amsterdam - ráj pro líné cestovatele IV.

Pečlivě si vychutnáváme své cappuccino (to, že stojí pět a půl eura naštěstí zjišťujeme až při placení), dočítáme své cestovní knihy, pozorujeme kolemjdoucí lidi a kolemjedoucí lodě a nasáváme energii ze slunce. Chvíli nám pak trvá nalézt místo, kam bychom si mohli uložit své batohy - všechny kavárny jsou příliš malé. V jednom z podniků se nad námi naštěstí slitují a zajišťují si tak několika eurovou tržbu na odpoledne.

Po kávě se jen tak bez cíle procházíme po městě, obdivujeme domky a zdejší inspirativní atmosféru. O něco později se dostáváme do „nejdrsnější“ části města. Ganja zde voní téměř všude (ne že by mi to vadilo), coffee shopy jeden vedle druhého, výlohy s prostitutkami, muzeum kondomů, obchod se semínkami snad všech druhů přírodních drog, muzeum konopí... Moc se nám tu popravdě nelíbí, po chvíli však naštěstí přicházíme do čínské čtvrti, a to už je úplně o něčem jiném. Krátká návštěva buddhistického chrámu a poté asi hodina ve čtyřpatrovém obchodě. Běžně nesnáším nakupování, zde jsem ale v sedmém nebi. Mají tu ohromný výběr čajového porcelánu, čajů, koření, nezvyklého jídla a oblečení. Škoda jen, že nemám v batohu víc místa a má peněženka není bezedná. Nakonec odcházím s krásnou čajovou miskou, půlkilovým balením kari a praženými fazolemi (což jak později zjišťuji je asi jedno z nejsytějších jídel na světě, k obědu mi stačí necelých sto gramů a až do večera vůbec nemám hlad). Ovšem už teď vím, že se sem budu muset vrátit. S prázdným zavazadlem a plnou peněženkou.

V sedm hodin se loučíme se Zuzkou, která pokračuje do Skotska, nasedáme do našeho vlaku a už nás čeká jen 14 hodin cesty do Prahy. Sedět přes noc v šesti lidech v kupé je sice trochu drastické (naštěstí ne celou cestu), ale přežít se to dá. Až do Drážďan jedeme na minutu načas. Ovšem  po probuzení u Děčína chápu, co maminka včera odpoledne myslela svou SMSkou „Dostaneš se domů?“ Labe se pomalu ale jistě vylévá z koryta a prší a prší a prší...

Výsledek: dvě hodiny zpoždění, noc v Praze navíc (nádraží v Kolíně bylo pod vodou a nechtělo se mi do Brna kodrcat přes Havlíčkův Brod s neznámým časem příjezdu domů), 322 Kč kompenzace za zpoždění (sláva EU, funguje to i při povodních!), noví kamarádi, cesta v kupé s Danem Bártou a pár dalších maličkostí, které by se bez zásahu živlů nestaly.

Hlavní města všech zemí Beneluxu (o Lucemburku zase někdy příště) mohu všem cestovatelům vřele doporučit. Krom toho, že v nich máte možnost poznat hned několik kultur naráz – hlavně Brusel a Amsterdam jsou až neuvěřitelně metropolitní města, mají určitě co nabídnout „neturistickým cestovatelům“. Samozřejmě, na své si přijdou i ti, kteří se rádi fotí u slavných památek, a pak se fotkami chlubí kamarádům, hlavně pak Amsterdam je ale mnohem zajímavější pro ty, kteří si raději v klidu vychutnají atmosféru místa, pobaví se s několika místními a dokáží třeba celý den jen tak bezcílně bloumat v tamních uličkách. Jen s návštěvou coffeeshopů se to nesmí přehánět.

Text/foto: Matouš Vinš