Nový Zéland XII.: Queenstown a odlet domů
Ze všech novozélandských měst je Queenstown číslo jedna, pokud jde o množství nabízených adrenalinových sportů. Je zde bezpočet firem nabízejících bungee-jumping, jeskyňaření, rafting, plavby na rychločlunech, seskoky padákem, závěsné létání a spoustu dalších.
Prohlídku města jsme začali procházkou kolem jezera Wakatipu s průzračně čistou vodou. Na poloostrově vedle jezera se nacházejí pěkně udržované zahrady s nejrůznějšími druhy květeny a celkově uvolněná atmosféra přímo vybízela k relaxaci a odpočinku. A protože Queenstown je malé město a tudíž nebylo kam spěchat, dopřáli jsme si hodinovou pohodu v místní oáze klidu. Pak jsme pokračovali zpět do města k nejstaršímu domu v Queenstownu - "Williams Cottage". Dům byl postaven v roce 1864 a dochoval se v téměř původní podobě. Vnitřní stěny se mohou pyšnit tapetami z 30. let minulého století. Nyní je dům sídlem obchodu s nejrůznějšími suvenýry a kavárny Vesta. Nedaleko "Williams Cottage" stojí kostel sv. Petra, malebná budova z dřevěných trámů s barevnými okny a pěknými varhany. Další naší zastávkou byl podvodní svět "Underwater World", kde je možnost nahlédnout do života pod hladinou jezera. Jedná se prakticky pouze o několik málo oken, ale přesto jsme viděli úhoře, pstruhy obecné i duhové a také potápěcí kachnu.
Asi největší atrakcí celého města je lanovka zvaná "Skyline Gondola", nabízející fantastické pohledy na celý Queenstown, jezero a přilehlé hory. Na vrcholku je pak restaurace a několik obchodů, kde si Dita koupila pohledy. Protože nám počasí přálo, rozhodli jsme se, že si ještě uděláme menší cca 30 minutových okruh, který částí vedl podél dráhy pro motokáry a částí pak nedalekým lesem. Samozřejmě nás lákala i jízda na motokáře, ale cena nám přišla neadekvátně vysoká, tak jsme nakonec jen závistivě sledovali.
Náš poslední večer jsme chtěli strávit trochu společensky, a tak jsme alespoň na chvíli vyrazili do večerních ulic Queenstownu. Zašli jsme do jednoho z barů, kde jsme nárokovali slevu ve formě voucherů, které jsme náhodou dostali od slečen hostesek v centru města. Já jsem si dal dvě piva a Dita dvě vodky s džusem. Pak jsme se ještě chvilku prošli kolem klidného večerního jezera a zamířili zpět do hostelu, abychom se stihli ještě dobalit na zítřejší odlet.
Další den ráno jsme měli u společnosti Air New Zealand koupený let na trase Queenstown - Auckland. Po téměř dvouhodinovém letu nás na letišti v Aucklandu čekala jedna velmi milá paní z Couchsurfingu, u které jsme strávili poslední noc před naším odletem z NZ. Jmenovala se Christine, a i když bydlela poněkud stranou od centra, s ubytováním i celkovým přístupem jsme byli nakonec velmi spokojeni. Počasí nám sice příliš nepřálo, ale i přesto jsme se rozhodli, že se ještě pojedeme podívat do centra a rozloučit se s NZ. Před jedním z obchodů, kde jsme zrovna nakupovali poslední suvenýry, jsme k našemu velkému překvapení potkali Janeho - kluka z Couchsurfingu, u kterého jsme bydleli naše první dvě noci po příletu na NZ. Ve zkratce jsme se podělili o naše zážitky a po chvíli jsme se rozloučili. Při cestě zpět jsme se ještě stavili v supermarketu, abychom nakoupili suroviny na večeři, kterou jsme se chtěli revanšovat našim hostům.
Ještě před samotnou večeří nám však Christine připravila nezapomenutelný zážitek. Vzala nás autem někde na předměstí Aucklandu - na místo, kde jsme mohli vidět malé svítící červy (v angličtině zvané "glowworms"). Přirovnal bych to k našim světluškám, ale tato zvířátka se vůbec nehýbala a také světlo, které vyzařovala, bylo poněkud odlišné. Na večeři se k nám pak připojil Christinin a při současném popíjení výborného novozélandského vína jsme si velmi příjemně popovídali.
Ráno jsme museli vstát velmi brzy, poněvadž náš odlet byl naplánován na 10. hodinu a samotná cesta na letiště trvala skoro 2 hodiny. Zpáteční let byl, naštěstí, rozdělen do dvou dnů, s tím, že noc strávenou v luxusním hotelu u letiště v Soulu jsme měli v ceně letenky. Původně jsme plánovali, že bychom se podívali i do centra, ale bohužel jsme už neměli čas. Přiletěli jsme až navečer, zašli na hotelovou večeři v podobě bufetu a unavení po 11 hodinovém letu jsme šli spát. Další den ráno jsme pak měli rezervovaný transfer na letiště v 11 hodin, tudíž s výletem do centra jsme se rozloučili. Já jsem alespoň využil všech nadstandardních nabídek a ještě před snídaní jsem šel vyzkoušet hotelové fitness, bazén, saunu a vířivku. Do Vídně jsme doletěli ve večerních hodinách a po malé pauze na jídlo jsme nastoupili do autobusu Student Agency, který nás bezpečně dopravil zpět do naší zimní České republiky.
Text/foto: Vojtěch Bližňák
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek