Peru: Leymebamba a Cajamarca
Před Cajamarcou nás čeká ještě jedna zastávka, která však není úplně dobrovolná. Cestou se totiž dostáváme do Leymebamby a zjišťujeme, že se tam kousek za městem nachází muzeum s mumiemi, které by bylo škoda nenavštívit. A protože máme hodně času, zaplatíme vstupné a jdeme se na ty mumie podívat.
Muzeum bylo otevřeno v roce 2000 a čítá přes 200 mumií, které byly objeveny u jezera Laguna de los Cóndores v roce 1996. Po zveřejnění této informace začalo k laguně jezdit spoustu lidí, kteří ostatky ničili, takže bylo potřeba jednat rychle. Mumie se všemi artefakty byly převezeny právě do Leymebamby.
Po návštěvě muzea zkoušíme stopovat do Cajamarcy. Je to necelých 300 kilometrů, tak si myslíme, že to nemůže být takový problém. Bohužel je. Vracíme se tedy zpátky do centra Leymebamby, abychom zjistili, zda jede alespoň nějaký autobus. Údajně jede jen noční autobus a pak by měl jet ráno v 8.30. Místní prodejce nám chce prodat lístek, ale řekneme mu, že až ráno. Nechce se nám platit dopředu, když nevíme, zda opravdu pojede. Zjišťujeme, že místní nejsou zrovna dvakrát přátelští a ochotní už vůbec ne. V televizi zrovna dávají fotbal, a tak už se nikomu ani nechce chystat jídlo a vůbec nám něco prodat. Navíc najdeme poslední volný hotel, nejdražší. A tak si říkáme, že Leymebamba nebude asi naším nejoblíbenějším místem. A že je to pravda, zjistíme hned ráno. Od osmi hodin čekáme na bus, když přijde pán, který nám chtěl předchozí den prodat lístek. „Kam chcete jet?“ Ptá se nás. „Do Cajamarcy přece, autobus má jet v půl deváté.“ „Ale ten už dávno jel! Dneska už nic nejede,“ odpovídá nám. Tak tohle už je na nás moc. Informace, které by byly aspoň trochu přesné, tu hned tak nezískáte.
Koupíme si tedy lístek na noční autobus, což už jsme měli udělat včera. Do Cajamarcy se dostáváme brzo ráno a vydáváme se hledat hotel. Sprcha, snídaně a spánek. Pak vyrážíme prozkoumat krásné, i když velké a hlučné koloniální město.
Jedinou inckou stavbou, která se ve městě dochovala, je El Cuarto del Rescate, kde byl vězněn Atahualpa předtím, než byl popraven. Ke vstupnému dostáváme lístek, který platí také do Iglesia de Belén, Museo Arqueológico, Museo Etnográfico y Museo Médico. Tak si prohlédneme všechny výstavy a budovy, další mumie a procházíme město dál. Na hlavním náměstí Plaza de Armas se nachází Catedral de Cajamarca, která se stala katedrálou v roce 1682, a to na základě královské vyhlášky z roku 1665, která nařídila zřízení farnosti Španělům. Kromě katedrály nás na hlavním náměstí pobaví místní hlídač, který ho obíhá a píská píšťalkou na lidi, kteří si chtějí odpočinout nebo posedět na trávníku. Ten je tady udržován a je zakázáno na něj vůbec vstoupit, natož si tu chvilku odpočinout! Kostel Iglesia San Francisco byl postaven částečně i z kamenů hory Cerro Santa Apolonia v roce 1699 a v roce 1952 byly pod hlavním oltářem nalezeny katakomby, ve kterých ležely ostatky mnoha členů řádu františkánského a příslušníků domorodé šlechty. Cerro Santa Apolonia, dříve nazývána kečuánsky „Rumi Tiana“ (kamenné křeslo), je strategickým místem, odkud je možné vidět celé město. Na vrcholu hory jsou krom dvou kamenných křesel také zahrady s předkolumbovskými rytinami. Odsud je to taková příjemná tečka za procházkou koloniální Cajamarcou.
GPS: (Cajamarca) 7°09'30.9"S 78°31'03.4"W
Text a foto: Tomáš Novák
Diskuze u článku (0) |