Peru: město věčného jara Trujillo a okolní archeologická naleziště
Cestou z Cajamarcy se krajina postupně změní, až vidíme jen písek. Okolní pouště nás dost překvapí. Vůbec jsme netušili, že je zde taková vyschlá pouštní oblast.
Trujillo je možností, jak skloubit koloniální město i pozůstatky starobylých kultur. První stopy minulosti města sahají více než deset tisíc let zpátky. Základ pro rozvoj kulturní tradice severního pobřeží zde položily civilizace jako Cupisnique, Salinar nebo Viru. V 1.–7. století zde vládla kultura Mochica, která pro Peru znamenala zrod státní organizace. Ve 12. století byla stejná oblast kolébkou kultury Chimú, ti vybudovali město Chan Chan, z nějž poté expandovali podél pobřeží. Několik let po příchodu Španělů bylo založeno město Trujillo a Martin de Estete navrhnul centrum města tak, že jeho bloky připomínají šachovnici. Hlavní náměstí Plaza de Armas bylo nakresleno jako čtverec a také jako střed města. Vévodí mu katedrála z roku 1666, jenž uchovává cenná umělecká díla. Kromě pár dalších kostelů a pěkných uliček je pro nás Trujillo spíše větší a hlučnější město. Peruánští řidiči jsou navíc asi nejhorší řidiči, které jsme kdy viděli, a také děsně hluční, protože neustále troubí. Takže když večer usínáme na hotelu, slyšíme pořád troubení aut.
Kromě města stojí za návštěvu i 13 km vzdálená vesnice Huanchaco. Podle legendy se tady před 800 lety vylodil princ Tacaynamo s doprovodem a založil první dynastii Chimú. Rybáři zde v severním Peru už od předkolumbovské doby stále používají tradiční vory „caballitos de totora”. Avšak dneska jsou místní pláže spíš jen oblíbenou destinací pro surfaře. Na nás je voda moc studená.
Také se vydáváme na hlavní atrakci téhle oblasti – starobylé rozvaliny. Necháme se dovézt autobusem k cestě a kus šlapeme pěšky. Je to úplně vyprahlá krajina, přemýšlíme, jak tady vůbec mohlo nějaké město existovat. Potkáváme běžícího psa naháče, kteří zde žijí. Už cestou k památce si všímáme zbytků ruin domů a jen přemýšlíme, jak obrovská oblast zde byla asi dříve osídlena a jak obrovská oblast zůstala doposud neprobádána. Chan Chan je největším předkolumbovským městem v celé Americe. Bylo vybudováno kolem roku 1300 a je také největším městem z nepálených cihel na světě. V tomto hlavním městě chimúské říše žilo podle odhadů v době největšího rozkvětu až 60 tisíc obyvatel v nejrůznějších stavbách. Náměstí, domy, ulice, pyramidové chrámy a další stavby jsou také zdobeny geometrickými obrazci, stylizovanými zoomorfními a mytologickými bytostmi. Procházka tímto labyrintem masivních zdí stojí rozhodně za to. Kromě návštěvy Chan Chanu je v rámci kombinované vstupenky i návštěva dvou menších chrámů v okolí – Huaca Esmeralda a Huaca Arco Iris.
Další ruiny, které jsme si nenechali ujít, byly Las Huacas del Sol y de la Luna. Tyto chrámy jsou připisovány mochické kultuře a jsou dokonce o 700 let starší než Chan Chan. Stavba Huaca del Sol fungovala jako politické a administrativní centrum a Huaca de la Luna jako obřadní centrum. Mezi nimi je městská oblast skládající se z domů, velkých tříd a náměstí. Tyto stavby potvrzují vysokou politickou, náboženskou, hospodářskou a sociální organizaci kultury Moche. Na stavbu Huaca del Sol bylo dokonce použito na 140 milionů nepálených cihel, i když dnes připomíná spíše hromadu písku. Pro návštěvníky byla ale zavřená, protože tam probíhaly archeologické práce. Stavba Huaca de la Luna připomíná také jen hliněný kopec, je však možné ji projít s průvodcem, to aby nedocházelo k ničení památky. Stěny jsou pokryté barevnými vlysy, které jsou krásně zachovalé a archeologové stále objevují nové vrstvy.
Mochická a chimúská kultura zanechaly v oblasti Trujilla tyto archeologické skvosty, další bádání však stále probíhá a každý rok dochází k objevení nových nalezišť.
Text a foto: Tomáš Novák
Diskuze u článku (0) |