Peru - můj splněný sen XIII.

Nejprve jsme si koupili jízdenky do Arequipy u společnosti Julsa za 15 solů a následně se nechali odvézt k hostelu. Tam ovšem náš náhončí zjistil, že je plno a odvedl nás jinam, kde to na nás zkoušel s dvaceti soly na noc. Když jsme ale tuto cenu rezolutně a tvrdošíjně odmítali, nabídl nám čtyřlůžkový pokoj za původně slibovanou cenu.

Jakmile jsme zařídili ubytování, vyrazili jsme k jezeru. Bylo to celkem nedaleko od našeho hostelu, asi proto, že Puno celkově není nijak zvlášť velké město. Obešli jsme zátoku, na které kotvily dětské lodičky ve tvaru labutí a dalších zvířat a směrovali na molo, u kterého kotvily lodě opravdové. Když jsme se přiblížili, okamžitě nás obklopilo hejno naháněčů, tentokrát ne na ubytování, ale na výlety lodí. Tady se nás poprvé dotkla ta příšerná komerce, která nás pak obklopovala po celou dobu našeho pobytu u jezera. Sehnali jsme jízdenky na ostrovy Uros za 10 solů na osobu. K tomu jsme každý museli doplatit 5 solů za vstup na tyto ostrovy.

Odpluli jsme za nedlouhou dobu a pětikilometrová trasa nám trvala asi půl hodiny. Už když jsme proplouvali mezi ostrovy z rákosu, čišela odevšud samá komerce, komerce a zase komerce. Ne, že by ostrovy nebyly pěkné, to ano, dokonce velmi pěkné. Za jejich výstavbou i údržbou stojí jistě velká spousta práce. Všechno bylo ale jaksi přizpůsobené turistům a bylo to jasně vidět.

Jakmile jsme dorazili k jednomu z ostrovů a vystoupili, přiběhl k nám pán, který se později představil jako prezident tohoto ostrova. Když jsme se ho zeptali, jestli můžeme vylézt na rákosovou vyhlídkovou věž, odpověděl, že první si poslechneme přednášku a až potom budeme mít „free time“, kdy budeme na věž smět. Sedli jsme si tedy na rákosovou lavičku a poslouchali podrobnou přednášku v angličtině, seznamující nás s původem a životem lidí na rákosových ostrovech. Dozvěděli jsme se například, jak se ostrovy staví, jak se musí pravidelně rákos doplňovat, že místní lidé žijí hlavně bartrovým obchodem, tedy směnou zboží se suchozemskými obyvateli (až na posledním místě zmínil prezident turistický ruch…) a podobně. Těžko říct, čemu věřit.

Po skončení přednášky jsme byli vyzváni k prohlídce ostrovů a nákupu ve stáncích, kde ale prodávali samé kýče. Nakonec jsme dostali ochutnat rákos (jí se jeho bílá část), který chutná celkem nijak a byli odveleni na rákosový katamaran, což jsme ale museli ocenit dalšími osmi soly. Na lodi jsme přepluli z jednoho ostrova na druhý. Milan si při tom vyzkoušel celkem obtížné pádlování. Na druhém ostrově jsme si to namířili k muzeu vycpaných ptáků, do kterého jsme se ale nakonec ani nesnažili vlézt, protože mělo něco přes metr v průměru a děda za to chtěl zaplatit. Pak už jsme nevěděli, co dělat dál, tak jsme koupili předražené pivo, sedli si na rákosovou plošinku a tam vydrželi až do odjezdu lodi. Jsem ráda, že jsem ostrovy viděla, ale vracet bych se tam už nemusela.

Když jsme připluli zpět do Puna, odspěchali jsme do hostelu, protože jsme byli díky ne příliš vydařené noci příšerně unavení a chtěli jsme spát. Po osvěžujícím spánku jsme se vydali opět na nábřeží, zařídit jízdenky na zítra, kdy jsme plánovali výlet na ostrov Taquille. Ráno se k nám měli opět pro tento den připojit Pepa s Markétou. Z nábřeží jsme to nasměrovali na místní památky. V Punu jich moc není, jenom nějaká katedrála na Plaza de armas a vítězný oblouk věnovaný hrdinům boje za nezávislost.

Navštívili jsme také muzeum koky a kostýmů. To bylo velmi příjemné. Shlédli jsme nejprve připravený dokumentární film o oblastních tancích v kostýmech, načež jsme si mohli některé kostýmy vyzkoušet. Holky (já a Zuzka) dostaly indiánský oblek i s dlouhými copy. Kluci to měli o dost pestřejší. Jejich kostýmy představovaly nějaké ďábly či co a byly tak bohatě udělané, že nebylo vůbec poznat, kdo se za maskou skrývá. V části věnované koce jsme si mohli přečíst mnoho informací o této rostlině a jejím působení na lidský organismus. Dozvěděli jsme se, že koka má 14 alkaloidů, z nichž jen jeden je kokain. Podle informací z muzea má koka velmi příznivé účinky na nervový systém, srdce, zažívání, žaludek, svaly, dýchání i sexuální život, prostě na všechno.

Na závěr dne jsme si v restauraci dali luxusního pstruha!

Text/foto: Kristýna Bartůňková