Polsko, solný důl Wieliczka II – první polovina cesty přes komory

Z nabídky prohlídkových tras si vybíráme turistickou. Tento okruh zpřístupňuje veřejnosti jen 3,5 km chodeb z celkových 300 a čeká na nás i přes 800 schodů. Ale nemusíte se bát, okruh není příliš náročný.

První schody zdoláváme hned na začátku trasy. Z Danilowiczovy šachty sestupujeme po 378 schodech do podzemí – do patra zvaného Bono v hloubce 64 metrů. Sympatický průvodce ve slavnostní hornické uniformě nás na informuje o bezpečnosti a pravidlech prohlídky a pobytu v dole.

Přicházíme k vstupnímu otvoru do dolu Antonina, který spojuje 1. a 3. patro v hloubce 135 m. Hned tu vidíme makety někdejšího způsobu těžby. Kromě šachty vedoucí pod zem je tu obnoveno tažné zařízení sloužící k vertikálnímu způsob dopravy. Bloky soli ve formě válců horníci kutáleli od místa těžby k šachtám, kterými je dopravili na povrch. Přesouváme se do komory Urszula, kde se sůl těžila v letech 1649–1685 a v roce 1830 byla zařazena do tehdejší turistické trasy. Od 20. století je prostor zpevněn dřevěnými trámy.

Důl se pyšní i mnoha vzácnými návštěvníky. Tím prvním byl Mikuláš Koperník. Do dolu přišel v roce 1493 provést jeden ze svých výzkumů a byl tak první člověk, který sestoupil do těchto prostor za jiným účelem než hornickou prací. Proto další komora vyhloubena z bloku zelené soli, do které vstupujeme, je pojmenována po této významné osobnosti vědy, která se do historie lidstva zapsala svým astronomickým objevem heliocentrizmu. Těžba v komoře byla ukončena v druhé polovině 18. století a sloužila k přepravě vytěžené soli. Dřevěné trámy podpírají strop komory. Nachází se zde i socha vytesaná ze soli (Wladislaw Hapek, 1973) k 500letému výročí narození Mikuláše Koperníka.

V první polovině 17. století vznikla komora Janowice, která nás zaujala sousoším. To v roce 1967 vytvořil horník Mieczyslaw Kluzek. Jedná se o šest solných soch v životní velikosti, které představují legendu o objevení kamenné soli v Polsku. Podle ní byla sůl objevena v Malopolsku v polovině 13. století za panování knížete Boleslava Stydlivého a jeho manželky sv. Kingy. Ta dostala do věna od svého otce, uherského krále Bély IV., jeden ze solných dolů v Marmaros a hodila do něj svůj snubní prsten. Tento prsten se pak zázračně dostal do Wieliczky spolu s ložiskem kamenné soli. Když přišla kněžna do Polska, nařídila kopat na vyznačeném místě, kde našli horníci i její snubní prsten. Sochy v komoře jsou doplněny světelnými a zvukovými efekty, které vás na chvíli přenesou do doby vzniku této legendy.

Jak již samotný název komory Spalone (z polštiny hořel) napovídá, další část prohlídky nám připomene požár, který zde vypukl a zničil dřevěné zabezpečení. Sochy horníků znázorňují nebezpečí zavalení či výbuchu plynu.

V první polovině 17. století začala těžba soli v komoře Sielec, která byla následně zatopena. Teprve v 19. století mohla být zapojena do prohlídkové trasy jako místo prezentující zařízení sloužící k přepravě soli. Výjimkou při přepravě nebyli od 16. století ani koně. Ten poslední opustil důl v roce 2002.

S koňmi se setkáváme i v další komoře. V jejím rohu je zrekonstruovaná bývalá koňská stáj. Uprostřed komory je tažné zařízení na koňský pohon, které sloužilo k přepravě bloků soli velké hmotnosti. Komora Kazimíra Velikého je pojmenována po králi, který nařídil v roce 1368 sepsat zvyková práva místních horníků. Jeho robustní busta nás vítala už při vstupu. Dioráma neolitické osady nás přivedla do dávných dob, kdy se zde obyvatelstvo věnovalo výrobě soli ze solných pramenů na povrchu.

Po projití prvního patra jsme se přesunuli do druhého, do patra bratrů Markowska, které se nachází v hloubce 90 m. Pokračujeme komorou Pieskowa Skala, následně pozorujeme původní dřevěné žlaby, kterými se odváděly podzemní vody solanky do kádí a dopravovaly se na povrch.

Dále postupujeme prostorem, kde se nachází skupina malých permoníků, hornických skřítků, kteří střeží tento důl a pomáhají horníkům. Ze stropu trčí solné stalaktity, hudba a světelné efekty působí, jako byste se najednou ocitli v pohádce. Nevšední výlet ubíhá tak rychle, že jsme se ani nenadáli a absolvovali již polovinu trasy. V poznávání té druhé budeme pokračovat za týden.

GPS: 49°58'59.2"N 20°03'19.9"E

Text a foto: Mgr. Anna Nociarová

Textová úprava: redakce

Překlad: Stanislava Waniová